Složka 64

Předchozí díly série případů oddělení Q, ač jsou to fajn kriminálky, mají tu a tam i nějaké své mouchy. Journal 64 ale jede od začátku naplno a emočně film šlape ruku v ruce se sebejistou režií, parádními hereckými výkony a především dost bohatým scénářem. Vše začíná zdánlivě obyčejnou vraždou, která navzdory očekáváním detektivy zavede na stopu něčeho úplně jiného. Z relativně klasické detektivky je najednou dost hustej thriller s přesahem do moderní dánské historie, o které jsem upřímně neměl vůbec páru. To vše ve zběsilém tempu a za doprovodu hudby zjevně inspirované (mírně řečeno) těmi nejlepšími současnými fláky Hanse Zimmera. A vůbec mi to nevadilo. (13.08.2019)

Oddelenie Q nie je žiadnou geniálnou, do bodky premyslenou kriminálnou sériou, ale teší ma, že ani po predošlých troch častiach nepostráda vynikajúcu atmosféru a mysterióznosť. Hlavnú dvojicu som si navyše časom veľmi obľúbil, takže môjho pohľadu ide o ďalšiu veľmi vydarenú časť a pokojne uvítam aj päťku. (08.04.2019)

Děj postupně enormně nakyne do netušených rozměrů, kdy film začne být od poloviny dál o něčem úplně jiném a stane se podstatně vážnějším, dramatičtějším a tematicky závažnějším. Konání obou detektivů je průběžně prostříháváno s událostmi ze šedesátých let, kdy si mladé dívky prožívaly peklo v jakémsi ostrovním převýchovném ústavu, kam je jejich rodiny posílaly nejčastěji kvůli potlačení sexuálního apetitu, a se současnými scénami s nějakou starší paní, která by teoreticky mohla být tím hledaným vrahem, ale není to jisté. Postavy hlavních hrdinů snad poprvé konečně procházejí nějakým vývojem, dost zásadním na to, aby věčně zachmuřený Carl nebyl pořád ten samý asociální bručoun, ale aby dokázal alespoň sem tam projevit nějakou vstřícnost, uznání nebo cit. Stejně tak se pracuje i s Carlovými obavami z osamělého života a se změnami v jeho kamarádsky-pracovním vztahu s Assadem. Napínavé vyprávění disponuje průběžně gradujícím spádem. Nejde přitom ani tolik o zásluhu dánského režiséra Christoffera Boeho jako spíš o vynikající práci trojice scenáristů v čele s Nikolajem Arcelem, který adaptoval i všechny předchozí Adler-Olsenovy romány. (05.10.2019)

POZOR: RECENZIA OBSAHUJE SAMÉ = SPOILERY ! ( Čítanie nasledujúcich riadkov nechávam na ďalšie zváženie ! ) Ak správne počítam, tak detektívi Carl Mørck s Assadom, z Oddelenia Q, sa i do štvorice poriadne zapotia, pokiaľ vyriešia nový, zamotaný prípad, v ktorom vystupuje „dánsky Josef Mengele” , pretože experimenty sú mu veľmi blízke, alebo sterilizovať ženy, ako uhorky, má vo veľkej obľube. Táto napínavá detektívka sa jednak odohráva v dvoch časových rovinách, keď v tej ešte len prvej sa zoznamujem so „skazenou” mladou ženou menom Nete, ktorú o malú chvíľu posielajú do akejsi polepšovne na ostrov Sprogø. Minulosť sa prelína so súčasnou prítomnosťou, keďže sa v istom kodanskom byte nájdu naaranžované mŕtvoly (lepšie povedané - už len kostry), ako všetci pohromade upravení sedia za stolom, keď štvrtá stolička pre jedného hosťa je úplne prázdna... Pomsta býva, ako sa povie: „Sladká” , ale zase nie je jednoduchá na precízne vykonanie do posledných detailov. Podarila sa naplniť takmer až do bodky, keď na veky poznačenej Nete to prešlo. Na lekárskych pokusoch sa podieľali i policajné zložky, ktorí odstraňovali svedkov, a tak aj taký nebojácny Assad bude stáť zoči-voči jednému z nich, a takmer to skončí tragicky ! Zložka 64 je vskutku poriadna adrenalínová jazda plná nečakaných zvratov, ktorá občas stráca tempo, ale aj tak sp. funguje. (10.03.2019)

Jakkoli karty jsou ze začátku rozdány více než slušně (parádní zločin, zásah do trudné dánské historie, převedený relativně bezbolestně i do dnešních témat) po polovině se to začne nehezky rozpadat, pitomé chování postav začne nepříjemně iritovat a celé to pohřbí opět ten nádech obyčejné televizní detektivy, který tížil i díly předchozí. Celý domov pro nezvedené dívky má dle všeho dva zaměstnance, u ústředních detektivů v zásadě nezískáme nikdy důkaz toho, že jsou nějak výrazně schopnější, protože na většinu posunů v případu narazí náhodou nebo se jim ozvou sami a dostaneme-li se k dynamičtějším pasážím, film začne nepříjemně připomínat Kobru 11. Není divu, že má celá série u nás takový úspěch, je to přesně tak neambiciozní a zamrzlý, jak to má český televizní divák rád. Snad jen ta neměnná postava Carla, která se opravdu až do posledních vteřin celé série nikam svojí čurákovostí neposune, na konci umožní nějakou katarzi. Ano, té ženské v restauraci jsem fandil, aby ho prokoukla a hned potom, co jí dožere mandle, na něj zavolala policii. (23.04.2019)