Složka 64

Absolutně prvotřídní po všech stránkách. Kdyby to šlo, napálim i šestou hvězdu. Po takové době vidim hlavní dvojici detektivů, společně s Rose hodně rád. Byl jsem naprosto zhnusený ze záporné strany a bál se, že to špatně skončí. Napětí mě lisovalo nepředstavitelným způsobem a cítil jsem tolik emocí - zejména tu nejpřednější - maximální nadšení, díky špičkovým hereckým výkonům, dialogům, inteligentnímu a aktuálnímu příběhu, syrovost na mě dýchala ze všech záběrů a jedná se o audiovizuální žranici. Scéna ke konci, kdy Carl mluví s Assadem v nemocnici o návratu do oddělení, mě po dialogu "já tě taky potřebuju", vyrvala srdce z těla, vymáchala ve vlastních emocí a zejména snad jediný úsměv Carla za celou sérii, znamená pro mě tak moc, že se to ani nedá slovy popsat. Na Journal 64 jsem se díval nadšeně se všemi smysly a zejména srdce bylo naplněné štěstím. Občas se ke slovu dostane akcička, ale naštěstí hlavním tahounem, jest detektivní linie se silnými charaktery. Budu doufat v další případy a zřejmě bych se měl naplno pustit do knížek, stejně nemám pomalu za co utrácet. Čtyři díly venku a jeden je lepší, než ten druhý. (26.03.2019)

Oddelenie Q nie je žiadnou geniálnou, do bodky premyslenou kriminálnou sériou, ale teší ma, že ani po predošlých troch častiach nepostráda vynikajúcu atmosféru a mysterióznosť. Hlavnú dvojicu som si navyše časom veľmi obľúbil, takže môjho pohľadu ide o ďalšiu veľmi vydarenú časť a pokojne uvítam aj päťku. (08.04.2019)

Undergroundové trio detektivů řeší dávný triplemord a přitom ještě odhalí rozsáhlé spiknutí vedené potenciálními voliči Tomia Okamury.. Předpokládaný motiv otupí ostří překvapení v linii vyšetřování vražd, ale i tak to má ty správné žánrové grády. Následné propojení s potíráním vyznavačů rasové čistoty působí lehce a i přes některé drobné nonsensy v chování postav zafunguje v thrillerové i emoční rovině. Hledání filmové tváře trvalo oddělení Q šest let, ale stálo to za to.. P.S.: V rámci odbourávání předsudků je Fares Fares takový malý evropský Sidney Poitier.. (28.01.2019)

POZOR: RECENZIA OBSAHUJE SAMÉ = SPOILERY ! ( Čítanie nasledujúcich riadkov nechávam na ďalšie zváženie ! ) Ak správne počítam, tak detektívi Carl Mørck s Assadom, z Oddelenia Q, sa i do štvorice poriadne zapotia, pokiaľ vyriešia nový, zamotaný prípad, v ktorom vystupuje „dánsky Josef Mengele” , pretože experimenty sú mu veľmi blízke, alebo sterilizovať ženy, ako uhorky, má vo veľkej obľube. Táto napínavá detektívka sa jednak odohráva v dvoch časových rovinách, keď v tej ešte len prvej sa zoznamujem so „skazenou” mladou ženou menom Nete, ktorú o malú chvíľu posielajú do akejsi polepšovne na ostrov Sprogø. Minulosť sa prelína so súčasnou prítomnosťou, keďže sa v istom kodanskom byte nájdu naaranžované mŕtvoly (lepšie povedané - už len kostry), ako všetci pohromade upravení sedia za stolom, keď štvrtá stolička pre jedného hosťa je úplne prázdna... Pomsta býva, ako sa povie: „Sladká” , ale zase nie je jednoduchá na precízne vykonanie do posledných detailov. Podarila sa naplniť takmer až do bodky, keď na veky poznačenej Nete to prešlo. Na lekárskych pokusoch sa podieľali i policajné zložky, ktorí odstraňovali svedkov, a tak aj taký nebojácny Assad bude stáť zoči-voči jednému z nich, a takmer to skončí tragicky ! Zložka 64 je vskutku poriadna adrenalínová jazda plná nečakaných zvratov, ktorá občas stráca tempo, ale aj tak sp. funguje. (10.03.2019)

Předchozí díly série beru jako vzájemně zaměnitelné, mírně nadprůměrné adaptace mnohem komplexnějších knižních předloh, jejichž kriminální zápletka obvykle trpěla tím, že divák byl před dvojicí vyšetřovatelů v hlavních rolích vždy o krok napřed, a které se kromě standardního pátrání po pachatelích nějakého starého případu nikdy nepokoušely o nic hlubšího, zkrátka slušné žánrovky. To se nyní mění se čtvrtým dílem, zdaleka nejlepším v sérii, jehož děj sice začíná obligátním nálezem tří starých mrtvol a pátráním po jejich vrahovi, ale pak enormně nakyne do netušených rozměrů, v nichž hrají roli spiknutí zastřešené skutečnými událostmi, paralely s kampaní MeToo, téma rovnoprávnosti v multikulturním světě i kritika institucionalizovaného nakládání s "padlými ženami". Postavy konečně procházejí nějakým vývojem, dost zásadním na to, aby věčně zachmuřený Carl nebyl pořád ten samý asociální bručoun, příběh má netušenou hloubku a skvěle vymyšlené a výborně pointované situace, napínavé vyprávění má průběžně gradující spád a jediné, co se tomu dá vytknout, je místy poněkud rutinní, ale jinak naprosto suverénní režie. (08.10.2018)