Složka 64

„A keď som sa vedľa neho ráno zobudila, pochopila som, že som všetky tie roky premrhala.“ Zložka 64 má v sebe niečo strašne nebezpečné a temné. Nečudujem sa, ak ju niekto pokladá za najlepší diel série. Oslovil ma silný príbeh o silných témach, založený na psychopatických magoroch, ktorým preplo v mozgoch a začali si myslieť, že sú čosi viac. Okrem toho snímka ponúka mrazivú atmosféru, sympatický kasting, pôsobivé scény, dobré twisty a v neposlednom rade ma zasiahol záver, ktorý naznačuje definitívny koniec, hoci v kútiku srdca dúfam, že ešte niekedy do zatuchnutého Oddelenia Q zavítam. (02.07.2019)

Obsahuje Spoilery! Ve Skandinávii kriminálky umí, ne že ne. Journal 64 se může směle řadit k těm kvalitním, nicméně chybičky by byly. Příběh jako takový je sám o sobě mrazivý a poutavý, ale šlo by ještě trochu víc přitvrdit, čekala jsem syrovější a drsnější scény, čekala jsem víc emoční zážitek - a k zápletce by to sedlo jako prdel na hrnec. Některé momenty tak působí trochu nedotaženě, nezanechávají takový dojem, nevyždímaly ze mě úplně ty emoce. Taky zpočátku bylo řečeno, že Gitte vyhodili za agresivní chování, přičemž flashbacky říkaly něco úplně jiného. A jestli mám uvěřit tomu SPOILER, že ta stará babča uřezala všem svým nepřátelům pohlavní orgány.... tak se to nepovedlo. Nicméně je šílené, čeho se lidé mohou dopustit, zvěrstva, kterých je člověk schopný, mě nikdy nepřestanou znepokojovat. (13.03.2019)

Prvních 40 minut se tenhle film motal kvalitativně mezi Ženou v kleci a Vzkazem v láhvi a já byl nevrlý a znuděný až hrůza. Pak, jako kdyby něco přepnul páčku a já se nestačil divit. Mělo to napětí, tah na bránu a posledních 20 minut jsem už skoro slintal a držel ruce v pěst, jak napínavé to celé bylo. Vůbec si nedokážu představit že by tvůrci po tomhle bezkonkurenčně nejlepším díle Qvéčko zabalili a zkusili něco jiného. Nějak jsem si na naši vykutálenou trojku zvykl a "retardovaný" výkon Nikolaje, orlí skoba Farese a ryšavé kudrdliny Johanne, ty mi chybí už teď. A to máme teprve hodinu po skončení filmu. (26.02.2019)

Tohle se pánům na severu povedlo ve velkém stylu a přiznám se, že jsem si během filmu několikrát ustříkl blahem. Duo detektivů postupně vykrystalizovalo v rámci této (snad jen dočasné) tetralogie v jedny z největších sympaťáků, jací kdy byli k vidění. Nejvíce ze všeho však cením příběh, ze kterého je jasné, že se nejedná o nějakou sekvenční patlaninu načmáranou na hajzl papír při pravidelném raním sraní, nýbrž o dokonale promyšlenou mnohovrstvou záležitost, kde spolu spousta věcí tak rafinovaně a krásně souvisí, že se scénáristům musely rodit nápady na jednotlivé dějové linky a zvraty tak nějak paralelně, jinak nepovažuji za možné vymyslet tak dokonalé spoje. Nesmírně si vážím toho, že tento dvouhodinový thriller začíná skutečně v čase 0:00:00 a celé dvě hodiny si drží totálně strhující tempo a já byl naprosto polapený v sítích tohoto luxusního děje s úžasně napsanými i zahranými postavami. Celé je to ke všemu nesmírně emotivní, ale přitom film netlačí na pilu a nikdy se nepřehoupne do jediného náznaku sentimentu. Naprosto citlivě tvůrci odhadli hranici. Nejvíce jsem si to užil při scénce na lodi, kdy jsem porušil pravidlo, že krásní a drsní muži nepláčou a cosi mi padlo do obou očí. Dokonale mi sedlo do noty i znovu nesmírně zajímavé téma, které snímek zpracovával a inspirace skutečnou událostí je poté už jen tou třešničkou na znamenitém dortu. Nemám co vytknout a pálím plný počet. (11.03.2020)

V knižní sérii jsem skončil zatím u Selfies a právě Složka 64 mi připadá jako poslední skvělá záležitost, následoval celkem dost sešup kvality, který se nepodařilo zastavit. U filmů to mám trochu jinak - po příšerném Vzkazu v láhvi jsem si vychutnal čtvrtý díl. Velmi slušně natočeno tak, aby byl divák udržován v neustálém napětí. Přečetl jsem si, že Lie Kaas skončil a nahrádil ho Thomsen. Je to škoda, Carla Morcka ve filmovém podání jsem s ním měl už spojeného. (30.05.2021)