Silnější

Jake dělá co může, ale příběh jeho (real-life) postavy zkrátka neposkytuje plodné podhoubí pro oslavu hodnot, na kterých chce stavět. Ať už je to jejím rodinným zázemím nebo neurčitým a nerozhodným postojem ke vztahu s přítelkyní i tělesné rekonvalescenci, žádný z motivů film nikam smysluplně neposouvá. A mávání vlajkou na stadionu ho taky moc nevyzvedne. Nadprůměrné hodnocení s odřenýma ušima pouze díky Jakeovi. (06.12.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,211,129 ║Tržby Celosvetovo $7,074,489▐ David Gordon Green je na svojom režisérskom poste ako na hojdačke, a tak pôsobí aj tento film. Miestami dosť urvané, alebo lepšie povedané agresívne voči divákovi, hlavne čo sa týka správania rodiny zdecimovaného chlapca po bombovom útoku. Nie je to správne vyvážene, nedokáže to vystihnúť podstatu daného utrpenia. Jake Gyllenhaal tiež bojuje zo svojou postavou a nevie sa tak úplne v nej nájsť. /40%/ (16.02.2018)

Z mého pohledu je problémem už sám námět. Lidí, kteří přišli z různých důvodů o končetiny, tu byly a budou miliony a já pořád nechápu, proč by tohle mělo být v něčem speciální. A nepřesvědčil mě ani film. Člověk by čekal na dané téma nějaké hlubší psychologické drama zobrazující vnitřní boj člověka, který se snaží srovnat se svým postižením. Ale na to se tady takřka vůbec nehraje. To, že divák může s hlavním hrdinou alespoň nějak soucítiit, je především zásluha excelujícího Gyllenhaala, ačkoliv nemá prakticky co hrát. Zdatně mu přihrává Tatiana Maslany, která pro mě byla příjemným překvapením a hodně mě bavila Miranda Richardson v roli Baumanovy matky, která se snažila svého syna využívat coby cvičenou opici. Po hříchu je to ona, kdo je nejzajímavější postavou filmu. Bez herců by to byl hluboký podprůměr. S nimi jen mírný. 40% (20.02.2018)

Po Marathon: The Patriots Day Bombing a Patriots Day třetí ambiciózní film věnovaný teroristickému útoku během bostonského maratonu. Gordon Green zvolil namísto mozaikovité rekonstrukce události z různých hledisek komornější přístup a natočil velmi intimní portrét jednoho člověka.___Výborná je zejména první hodina, velmi syrově, skoro v reálném čase zachycující lékařské úkony, které musí Jeff podstupovat (sundávání obvazů patří zásluhou Gyllenhaalova herectví k nejbolestivějším scénám, co jsem letos viděl). Sledujeme jednotlivé fáze jeho léčby a jeho prohlubující se depresi, nepochopení blízkých (kteří oproti podobným filmům nejsou vždy milí a ve všem nápomocní) i jeho nevděk (protože jej ponižuje odkázanost na pomoc druhých) a nahlížíme do zákulisí přípravy vítězoslavných okamžiků jako je zahájení utkání NHL. Namísto patetické oslavy hrdinství, která byla prezentována veřejnosti, vidíme bolest, stud, únavu, nejistotu, rezignaci (v tematizaci toho, co a za jakou cenu dělá člověka hrdinou, připomíná Stronger některé pozdní filmy Clinta Eastwooda).___Většina sick-flicks vypráví o hrdinech, kteří díky milujícím bližním a solidnímu materiálnímu zabezpečení nemusejí bojovat s ničím jiným než svým zdravotním stavem. Jeff má jako příslušník pracující třídy, jehož přítelkyně si není jistá, zda s ním chce zůstat (před útokem se v podstatě rozešli), spoustu jiných starostí a namísto toho, aby získával sílu a šířil lásku, padá na dno. Kameraman Sean Bobbitt hodně využívá (tělesných) detailů a záběrů s malou hloubkou ostrosti, takže stejně jako Jeff pořádně nevíme, co se děje kolem, náš i jeho „dosah“ je výrazně limitovaný, což prohlubuje frustraci.___Druhá polovina už není tak semknutá, protože se Greenovi nedaří najít klíč k tomu, jak propojit tři roviny vyprávění (Jeff jako člověk s osobním traumatem, Jeff jako partner, Jeff jako člověk inspirující druhé), a poslední minuty jsou plné laciného patosu, kterému se sympaticky věcný film jinak vesměs dokázal vyhnout. Místo u moře tak sice zůstává nejkomplexnějším a nejpravdivějším dramatem o vztazích a traumatech z poslední doby, ale jestli se chcete dojmout a zároveň nemít pocit, že vás někdo zneužil, tohle je taky dobrá volba (a Gyllenhaal zaslouží přinejmenším nominaci na Oscara, kterého měl získat už za Slídila). 75% (13.12.2017)

Prvá hviezdička je za „obetavé herecké nasadenie” Jakea Gyllenhaala, a druhá, de - facto za to, že stelesnil Jeffa Baumana, ktorý bol v nesprávny čas na nesprávnom mieste... Bostonský maratón ( masaker z 15. apríla, roku 2013 ), na ktorom dvaja blbci odpálili 2 podomácky vyrobené bomby, kde práve na tejto súťažnej akcii vybuchli, je rovnako notoricky známy, ako SEPTEMBER 2001, a tak sa dalo teda očakávať, že sa tejto témy chopia hollywoodski filmári, ktorí o prvom, zmieňovanom námete, podľa mňa nenakrútili príliš dobrý film, ale skôr strašne biedny, až to bolí, a nezachránil to inak výborný Gyllenhaal, ktorý sa môže snažiť koľko chce, pokiaľ je slabučká réžia, ktorá je vskutku úbohá, tak je 100 % isté, že vznikne veľká hlúposť, ktorá ma dokonale otupila ! Je obdivuhodné, že sa Jake zhostil úlohy, ktorá nie je jednoduchá. Na tomto maratóne sa odohrali útoky, ktoré zapríčinili, že síce prežil, ale prišiel o obe nohy, a tak sa stal mrzákom, čo sa musí nejak vysporiadať so životom... To je na jednej strane zaujímavé, videl som typických obyvateľov Bostona, ktorí sú aj v skutočnosti takíto primitívni sedliaci, ktorí po nadávku nezájdu ďaleko, a áno, prostredie, kde žije hlavný hrdina, je mimoriadne realistické a autentické, ale na strane druhej, sa to niekde musí odzrkadliť, najmä v réžii, ktorá je neskutočne trestuhodne nevyužitá, ani neviem, koľko pozitívnych vecí môžem vlastne napočítať, čo ma nejako oslovili, okrem Jakea som nenašiel žiadneho herca, ktorý by stál za povšimnutie. Od Davida Gordona Greena si radšej pozrite Trávičku zelenú, alebo na túto tému - Patriots Day. Ja som sa na Silnejšom škaredo popálil, čakal som oveľa viac, ako sa mi dostalo, som sklamaný po všetkých stránkach !!! (11.01.2018)