Zoe

Stroje. Čísla. Emoce. Programy. Jedničky a nuly. Už si holt mezi sebou příliš nerozumíme, proto si vyrábíme syntetické lidi, kteří lépe pochopí pocity druhého i jeho citové potřeby. Nebo různé léky, které například u párů probouzí stejné hormony. Dohlíží na to Ewan McGregor a Léa Seydoux. A právě ta se do něj zakouká. Jenže při testu kompatibility zjistí, že potenciál jejich vztahu se rovná nule. Až pak se dozví zásadní pravdu. Mladý tvůrce Drake Doremus umí. Tedy osobně mě mile potěšil slušnými vztahovými kousky Zamilovaní a Breathe In. Když se pak rozhodl pro ambicióznější látku, nemělo to tak pevné švy. Ač se znovu věnoval vztahům a kotrmelcům mezi nimi. A vždy dodal trochu té osobité divnosti. Ta je i tady. Stejně jako atmosféra. Stejně jako slušní herci. Ale prostě to nedrží tak pohromadě, jak bych si přál a hlavně z toho nevychází emoce, se kterými by alespoň u mě uspěl. 65% (29.10.2018)

V té sci-fi rovině pro mě Zoe selhává, protože ten koncept, že se podaří vytvořit plně myslící a cítící bytost je velmi, velmi naivní. Na druhou stranu mi to vadí mnohem méně, než sledovat další klišé s frankenstainovským komplexem. Jenže Zoe nebyla jako sci-fi ani zamýšlena. Proto je především v první půli, pro mnoho lidí nudně předvidatelná. A dokonce to primárně není vztahová romanťárna, byť je druhá polovina sladkobolná a trochu jako z červené knihovny. Takže proč se mi to vlastně líbilo? Zoe nabízí možnost vcítit se a nechá vás rozvíjet svá vlastní proč a co kdyby... . Já viděl film o hledání. O lidské touze mít pod kontrolou to, co námi nejvíc zmítá...naše emoce, city. O strachu, že se láskou zase zraníme a tentokrát už to bude trvalé. A taky o způsobech, jak se tomu vyhnout a o tom, že někdy prostě musíte zavřít oči a skočit. No...když já, starý cynik jsem tam viděl tohle...zajímalo by mě, který tupec sesmolil obsah, který tady visí. Polovina toho není pravda a uvádí Zoe jako přiblblou béčkovou romantiku. Ano, třeba na kousek jako je Ona, sice tento film nemá, ale vyzněním a poselstvím, zase tak daleko není. Ta čtvrtá hvězda je za výkon Léa Seydoux a Ewan McGregora. (19.06.2020)

Drake Doremus sa opäť sústredí na vzťahy, city, emócie. Vsádza do sveta technického pokroku - takzvaný syntetickí ľudia sa stávajú čoraz dokonalejšími a hranica medzi nimi a ľuďmi je veľmi tenká. Vytvára, ako vždy, osobitú atmosféru - tentokrát je všetko snové, pomalé, omamné, aj vďaka hypnotizujúcej hudbe. Dokážu roboti cítiť? Zamilovať sa? Alebo je to iba veľmi reálne pôsobiacia substitúcia? Léa Seydoux je nádherná a svojím čarom dotvára celý film. Doremus však načrtol aj fascinujúcu paralelu ľudských citov, zúfalej túžby milovať. Vytvoria kvôli tomu drogu, ktorá má navodiť pocity prvej zamilovanosti. Po jej odznení zostáva iba prázdnota - túto dejovú líniu však nedoťahuje dokonca, je skôr pozadím celého príbehu. A tak mám znovu pocit, ako aj pri predošlých filmoch pána režiséra, že svoj potenciál stále ešte skrýva. Akoby ho nechcel ukázať svetu! A tak zostávam pri tesných troch hviezdičkách, i keď sa ma snažil presvedčiť aj mojou obľúbenou skupinou, ktorá tu zahrala rovno dvakrát. (25.07.2018)

Sice něco takového už tady bylo, ale i tak Zoe funguje celkem dobře, moc nenudí a má sympatické postavy. Sice hodina čtyřicet pět je až příliš a celý ten film se zbytečně táhne, ale zase je to docela dobře natočené a jak už jsem psal - moc to nenudí. Taky je zde velmi dobrý soundtrack a hlavně se mi líbila ta ambientní skladba v úplném závěru. Ještě musím pochválit obstojné vedení příběhu a to občasné filozofování zde taky není na škodu. Celkově mi Zoe docela sedla, sice na víc jak 3* není, ale jinak to ujde. Stylem, jakým je to natočené, mi to trochu připomnělo filmy Mika Cahilla, ale největší prdel je, že všechny filmy, co se o jeho styl snaží, jsou nakonec lepší než ty od něj). 3* (17.05.2020)

Romance mezi osamělým inženýrem umělé inteligence (rozvody) (Ewan McGregor) and Zoe (Léa Seydoux). Vytvoří syntetického člověka. Zpěvačka Christina Aguilera zde hraje roli prostitutky - robota. Tématem je jak technologie ničí vztah. Zkoumání ztráty lásky ve filmu ale vyznívá jako emoční nezralost. Rozhodněte se po shlédnutí sami, jestli tohle filosofické zkoumání lásky a autenticity je mezi jinými festivalovými filmy zapamatovatelné. (13.11.2018)