Kdyby ulice Beale mohla mluvit

Je dobře, že If Beale Street Could Talk se nedostalo do tuzemských kin, protože pro Evropana jde o typicky klišovitou podívanou o tom, jak to mají černoši v USA těžké a víc prakticky nenabízí. Barry Jenkins od počátku nikam nespěchá a v extrémně pomalém tempu vypráví příběh, který je bohužel schematický, předvídatelný a de facto extrémně nezáživný. Všichni černoši jsou v něm za ty dobré, i když nedělají úplně legální věci, všichni běloši naopak ti zlí, případně kariérističtí, což bohužel přispívá k tomu, že se otázka rasismu moc neposune. Naštěstí si Jenkins dokázal film výborně obsadit, protože všichni zúčastnění jsou bez výjimky perfektní, KiKi Layne a Stephen James jsou výborní, oscarová Regina King výrazná a jako jediná pracuje se skrytými emocemi, které dává skvěle najevo a to, že většina herců je pro našince neznámá, naopak pomáhá, protože to vytváří určitý pocit autenticity. Stejně tak funguje i dobová atmosféra, dost příjemná je i hudba a taktéž kamera je výborná a některé scény vskutku vypadají fantasticky. O to větší je škoda, že příběh je takový, jaký je a nedává moc odpovědí (divák se v podstatě nedozví, co se vším má společného ona ulice Beale, značně nejasný je konec, v němž není řečeno, co se vlastně změnilo a ani samotný čim není nijak objasněn) a objeví se v něm spousta postav, které nemají jakýkoli vývoj, hned zmizí a slouží spíš jako figurky na šachovnici. If Beale Street Could Talk je ve výsledku film, který je uzavřen do země vzniku, které možná připomíná temnější období historie, mimo její hranice je ale zoufale schematický, k zásadní společenské otázce nepřináší nic nového a pro někoho může působit lehce směšně. 60 % (01.11.2020)

Příjemné je, že tento lyrický film o komplikované intimitě černošských postav je v českém znění. V černé americké zkušenosti jde režisér až do hloubky kostí. Takový glutamátový gospel a mučednictví. Regina King předvádí tiché divadelnictví. Jde o nesentimentální příběh o obtížnosti života a nespravedlnosti. Zároveň vyvolává romantickou , intenzivně rezonující představivost. S jednou nohou v realitě a jednou v éteru. (04.12.2019)

oproti Moonlight je tohle pro Jenkinse rozhodně krok kupředu.Minimálně už jen v tom,že z Beale streets nečiší hlad po cenách na kilometr a i když je to film o černoších,rasismu a primárně pro černochy,neměl jsem z něj pocit,že by mi to někdo tlačil na sílu.Beale streets je ve své podstatě příjemný film,který i přes poměrně řídký děj uteče a hlavně se na něj díky kameře a celkovému vizuálu sakra dobře kouká.Nemůžu sice jít na čtyři,protože mě to zase nevtáhlo natolik abych chtěl někdy vidět znova...moc už ale nechybělo...70% (22.06.2019)

(47/2019) Dokonalá filmová pasca na latentných rasistov. Barry Jenkins ma už druhý krát rozsekal. Tento film s kľudným svedomím označím ako vhodný len pre naozaj tých najnáročnejších divákov. Len pri maximálnom sústredení zážitok funguje.V porovnaní s Moonlight, vizuálne, herecky a atmosférou o dosť poetickejšie, možno tomu ale chýbal kus tej reality, aspoň raz za čas. Po dlhej dobe film (Roma), pri ktorom človek stratí pojem o čase. (9/10) (19.10.2019)

Keď sa nad tým tak hlbšie zamyslím, „Kiežby ulica Beale mohla rozprávať” , je opäť ďalším, pozoruhodným prírastkom do rasovej tématiky, ktorá je akurát vo veľkom kurze, je vyhľadávaná, i keď možno práve teraz trochu zahnaná do kúta, lebo postavy majú tentokrát úplne iné starosti, než riešiť typickú neznášanlivosť, ktorá i na začiatku 70. rokov isto neutíchala. Na rozcestí sú dve rodiny, najprv u Riversovcov, kde mladučká Tish zisťuje, že je tehotná, a tak sa otec Joe rozhodne túto novinu oznámiť aj protistrane, kde iba Frank Hunt sa pôjde opiť so svojim budúcim zaťkom. Frankova manželka + obidve dcéry nemajú žiadneho pochopenia pre túto situáciu, možno aj kvôli tomu, že jej syn Alonzo, prezývaný 'Fonny' , je zašitý do basy pre krivé obvinenie zo znásilnenia, zdeptanou ženou z Portorika ? Vznikne extrémne brutálna hádka, ktorá skončí takmer poriadnou bitkou. Cez retrospektívu, a to pomocou častých „flashbackov” , sa s talentovaným černošským režisérom, producentom a scenáristom - Barry Jenkinsom vraciam do minulosti týchto postáv, keď bolo všetko ešte v súlade so životnou harmóniou... Zaujali ma zvyčajne herecké výkony, ktoré sú naprosto ucelené a vyvážené, ďalej, d.p. Jima Laxtona + hudba Nicholasa Britella. Síce Plan B nezaznamenali t-a-k-ú účinnú „trefu do čieneho” , ako pred dvomi rokmi, ale oscarový úspech tu jasne vidieť ! Jenkins je okuliarnatý frajer ! (07.04.2019)