Smrt na Nilu

Nic jsem nečekal ani nedostal takže není na místě mluvit o zklamání. Tuhle projekci jsem si po dlouhý době i docela užil a dokonce i dřevák Branagh co pořád s tím vycpaným ksichtem vypadá jako gumák mě tu ani moc neiritoval. Souhlasím, že první půlka je poněkud natahovaná a ta druhá trochu urychlená a pointa celkem předvídatelná, ale výprava a kamera obstojí víc než slušně a nakonec jsem to vesměs v klidu přežil.55% (21.02.2022)

Vražda v Orient Expresu mě moc nebrala a překvapivě Smrt na Nilu je na tom lépe. Není to sice žádný kvapík, ale líbí se mě prostředí. Zpočátku vše vypadá jako příjemný výlet a hodinu se čeká na vraždu. Napadla mě na začátku taková myšlenka, kdo měl motiv zabít Gal Gadot, s hrůzou jsem zjistil, že můj tip na tak nějak vyšel. Nebudu prozrazovat :) 65% (30.05.2022)

Death on the Nile měla vždycky v sobě kousek čehosi luxusního, fantastického, úžasného. V češtině jsme dokonce na překlad původního románu z roku 1937 čekali až do roku 1985, ale už předtím látku proslavila adaptace s Ustinovem. Později tu byl seriál se Suchetem. A letos si můžeme odškrtnout vynikající novou verzi s Branaghem, na kterou se čekalo celou pandemii. Pro lepší zážitek bylo samozřejmě ideální připomenout si novou Murder on the Orient Express (2017). Kéž by vzniklo ještě několik takto báječných celovečeráků, protože Branaghův vztah ke světu Agathy Christie je nejen chytrý, ale i uctivý a zároveň odvážný. Nabízí eye candy záběry celé té plavby po Nilu, režijní práci s velmi zajímavými herci, vedle sošné Gal Gadot je tu klasicky dokonalá Annette Bening, dvojice Jennifer Saunders a Dawn French... Třešničkou na dortu byla stylová projekce v Boutique Cinema Přítomnost. (13.02.2022)

Budou spoilery. Málokdy si přeju, abych mohla dát filmu ještě nižší hodnocení než odpad. Kennethova Smrt na Nilu je takovým případem. Nepochopil, o čem je předloha a co je v ní důležité, což by se teoreticky dalo omluvit, kdyby přišel se smysluplnou vlastní variací. To se nestalo. Ani se mi nechce rozepisovat, co mi všechno přišlo v příběhu nesmyslné, nemožné, a zbytečné. Řeknu jenom, že mě nepříjemně zaskočilo, jak málo celkového času se věnovalo vraždě, filtrování falešných stop od těch relevantních a jejich sledování ke skutečnému pachateli. Herculovské příběhy jsou samozřejmě hlavně o vztazích mezi postavami a vždycky to má nějakou vnitřní souvislost navzájem, s ústředním zločinem, a s potenciálními motivacemi. Tady ale postavy mimo oficiální rozhovory s Herculem vůbec neexistují, jenom tam sedí a čekají, až na ně přijde řada. Jacqueline, která má být hlavní hnací silou celého dramatu, ve filmu skoro není. Plnohodnotný dějový oblouk raději dostanou Herculovy kníry. Milenci naplánují vraždu pro peníze a ani si nezajistí, aby celé dědictví připadlo jim. Mladou zmanipulovanou novomanželku hraje ženská, které táhne na čtyřicet. Výletní loď z Egypta třicátých let je zařízená jako pozadí pro video nějakého začínajícího lifestylového youtubera. Dvě hlavní ženské postavy nenosí dobové účesy ani make-up. Budoucí oběť leží v posteli převlečená a v hlubokém spánku ani ne dvě minuty po odchodu ze společnosti. A tak dál, a tak dál. Jsem sice fanatický obdivovatel verze s panem Suchetem, takže teoreticky podjatá, ale tenhle nesmysl přece nemůže bavit ani Agathou nepolíbené normíky, ne? (31.03.2022)

Sequel, který je mi sice tématicky blíže než zamrzlý vlak, ale opět s klidným srdcem doporučit nemohu. Na samotnou podstatu wodunit detektivky se čeká až nezdravě dlouho a karty se rozehrávají čím dál méně zajímavým způsobem, přičemž se Branaghovi opět daří svou postavu uhrát, ale co se týče dramaturgie, tam citelně padá cca v polovině filmu řetěz a já se začal nudit. Alespoň jsem se mohl kochat krásnou výpravou a barevností kontrastu pouště s obyvatelnou plochou, ale po čase začne až příliš vadit, že je to celé pouze digitální. I obsazení mi tentokrát přijde slabší; ačkoliv všechny tváře odněkud znáte (Rose Leslie jsem co se týče filmů viděl naposled v Posledním lovci čarodějnic), v kině na ně nikdo moc zvědavý nebyl. Byl jsem ale aspoň rád, že jsem si mohl naposled užít Armieho Hammera, kterého jsem vždycky rád i přes jeho kanibalské choutky v libovolném filmu viděl a jedná se o dalšího z řady herců, který mi vlivem cancel culture bude chybět. Alespoň se loučí minimálně s respektem. (13.02.2022)