Smrt na Nilu

Chvíli vypadá Death on the Nile jako moderně inscenované divadlo, občas jako vesměs působivé omalovánky. Avšak pro film takovéhoto charakteru nevhodně působící. Celá tahle show jede tak trochu prkenně, upoceně, na sílu, potažmo na efekt. Branaghův Poirot je OK, ale zbytek osazenstva veskrze pajdá a přicmrndává kolem něj. Chybí opravdový vizuál, poctivé kamerové záběry, reálná výprava a hlavně, lépe vykreslená zápletka. (02.05.2022)

Ani přeleštěný vizuál, ani nejslavnější, ani legendární předloha, nic nezakryje že tohle je vlastně tak trochu zbytečná předražená a docela utahaná nuda. Branaghovi se hezky daří vybudovat situaci kdy každý má motiv a nikomu se nedá moc věřit, ale jeho omezené režijní schopnosti už nestačí na to vysochat z postav lidi na kterých by komukoliv záleželo. 6/10 (16.04.2022)

Mám detektivní žánr hodně rád a stejně jako Vraždu v Orient expresu jsem i Smrt na Nilu vyhlížel od momentu, kdy jsem věděl, že se na ní Kenneth Branagh chystá. Jeho zpodobnění Hercula Poirota je totiž skvělé, stejně tak i filmové zpracování je řádně opulentní a velikášské. Což je ale asi i kámen úrazu. Ačkoliv jsou totiž příběhy Agathy Christie detektivně na té nejvyšší možné úrovni, pořád se jedná o řádně komorní záležitosti. To zde ale úplně nepřipadá v úvahu. Od nádherné kamery, která reálně dělá reklamu na Egypt 30. let 20. století, nedokážete odtrhnout oči. Stejně tak i atmosféra té doby je skvělá, i když ten přehršel sexuálního napětí si tu Kenneth Branagh mohl trošku odpustit. S herci už je to trošku složitější a to především z toho důvodu, že je na nich vidět, jak teatrálně všichni přehrávají, aby Vás reálně rozčilovali všichni do jednoho (samozřejmě kromě Hercula Poirota, jemuž tu teatrálnost rádi odpustíte, ta k němu totiž tak trošku i patří). Ty jejich role, to byla plejáda zbytečných lidí. Kdyby se ten parník potopil a všichni do jednoho utopili, tak to nikoho vlastně ani nemůže trápit a film skončí dřív, než se začne vůbec něco dít. Největší překvapení pro mě nicméně byli určitě Russell Brand, kterého jsem nepoznal, dokud nepromluvil, a Emma Mackey, která mi hodně připomínala Emmu Stone. Film je určitě zajímavý zážitek, ale starší zpracování pro mě zůstaly nepřekonány. (11.02.2022)

Budou spoilery. Málokdy si přeju, abych mohla dát filmu ještě nižší hodnocení než odpad. Kennethova Smrt na Nilu je takovým případem. Nepochopil, o čem je předloha a co je v ní důležité, což by se teoreticky dalo omluvit, kdyby přišel se smysluplnou vlastní variací. To se nestalo. Ani se mi nechce rozepisovat, co mi všechno přišlo v příběhu nesmyslné, nemožné, a zbytečné. Řeknu jenom, že mě nepříjemně zaskočilo, jak málo celkového času se věnovalo vraždě, filtrování falešných stop od těch relevantních a jejich sledování ke skutečnému pachateli. Herculovské příběhy jsou samozřejmě hlavně o vztazích mezi postavami a vždycky to má nějakou vnitřní souvislost navzájem, s ústředním zločinem, a s potenciálními motivacemi. Tady ale postavy mimo oficiální rozhovory s Herculem vůbec neexistují, jenom tam sedí a čekají, až na ně přijde řada. Jacqueline, která má být hlavní hnací silou celého dramatu, ve filmu skoro není. Plnohodnotný dějový oblouk raději dostanou Herculovy kníry. Milenci naplánují vraždu pro peníze a ani si nezajistí, aby celé dědictví připadlo jim. Mladou zmanipulovanou novomanželku hraje ženská, které táhne na čtyřicet. Výletní loď z Egypta třicátých let je zařízená jako pozadí pro video nějakého začínajícího lifestylového youtubera. Dvě hlavní ženské postavy nenosí dobové účesy ani make-up. Budoucí oběť leží v posteli převlečená a v hlubokém spánku ani ne dvě minuty po odchodu ze společnosti. A tak dál, a tak dál. Jsem sice fanatický obdivovatel verze s panem Suchetem, takže teoreticky podjatá, ale tenhle nesmysl přece nemůže bavit ani Agathou nepolíbené normíky, ne? (31.03.2022)

Když se malé šedé buňky zamyslely nad velkým množstvím zelených papírků, dalo se očekávat, že po kolektivním pícháníčku na kolejích přijde řada na lodní mordy na africkém veletoku.. Některé věci Branaghovi i přes konvence spjaté s námětem odpustím. Kýčovité scenérie s digitálními krokodýli, melodramatický zážeh lejtek ješitného Belgičana i teatrálnost, když padá klec. Jenže hůř už skousávám to, že do toho svého světa umělohmotných postav nedokázal vnést lehkost a důvtip (vzpomeňte si na plukovníka Nivena z Guillerminovy verze). Ta pro mě zůstává o Karnak dál. Už jen proto, že se při ní hadříkem neleštila umělecká licence.. (20.04.2022)