Nightmare Cinema

Příjemná hororová antologie pro nenáročného diváka určená k oddechu. První povídka v sobě sloučila slasher a sci-fi téma. Šílený svářeč své oběti zabíjí sečnými a bodnými zbraněmi a pak je pěkně opálí plamenem. Odkaz na Psycho se nachází ve sklepě. A navrch je zde meteorit....ten většinou nepřináší nic dobrého. Klinika specializující se na plastickou chirurgii dokáže udělat s vaším tělem cokoliv. A hlavní hrdinka se znetvořenou tváří se nepřestane divit, jak ji vylepšili. Odkaz na Total Recall. Satanistická povídka o kostelu a hříšném knězi s odkazem nejen na Omen a Exorcistu je nejšťavnatější. Lítají hlavy, ruce i nohy. Zkrátka fajn gorefest. Černobílá šílená matka je nejméně povedená. Surrealistická hříčka má pěknou kameru, ale její vyznění mě nenadchlo. A to mám divné filmy vyloženě rád. Asi nejnapínavější je poslední povídka o nadějném klavíristovi. Přepadení v autě je intenzivní, konec bezvýchodný. Odkaz na film zmiňovat nebudu, to bych už spoileroval. Nehraje se na originalitu, ale mně to tentokrát nevadilo. (10.11.2021)

Z Nightmare Cinema se nakonec vyklubala jedna z těch slabších (podprůměrnějších) hororových antologií. První povídka mi přišla jako né příliš vtipná parodie na slashery řízlá Sci-Fi  v podobě pavoučího teroru. 2 hvězdy. Druhá povídka dala zavzpomínat na časy kdy v bedně běžel seriál Plastická chirurgie s.r.o. Oproti seriálu tady máme tak trošku pošahanýho plastickýho chirurga, kterej má evidentně tak trošku jinej názor na krásu. Tahle povídka vypráví o ženě, která prošla pod rukama tohohle "chirurgpošuka". No udělal z ní pěknou zrůdičku + poprsí alá Total Recall. Nakonec se k mamá svýho nastávajícího ale hodila. 2 hvězdy. Třetí povídka vypráví o knězi kterej v pohodě klátí jeptišku a na konci zabije spoustu dětí. I tohle na mě působilo jako špatná parodie na filmy o posednutí ďáblem a exorcismu. 2 hvězdy. Čtvrtá povídka má sice líbivej černobílej look ale obsahově je to strašná nuda. Nic nevysvětlující konec taky na kladným hodnocení nepřidá. Navíc mi byla herečka v hlavní roli krajně nesympatická. Nejslabší povídka. 1 hvězda. Pátá povídka mi přišla opět jako parodie. Tentokrát na šestej smysl. Bonusem tady byl neschopnej killer, kterej neumí zabít jednoho blbýho puberťáka. 2 hvězdy. Všechny povídky propojuje promítač smrti(Mickey Rourke), kterej taky vypadá jakoby se na něm vyřádil plastickej chirurg z druhé povídky. (08.11.2021)

Očekávaná antologie je nakonec pouze průměrem. První povídka od Alejandra Brugués ( Juan de los Muertos) je parodií na kempové slashery a zaujme poctivým Gore, slušnými maskami a nečekaným vyústěním, avšak zamrzí ochotnické herecké výkony, dialogy trhající uši a vcelku velká naivita. 60% Druhá povídka je od Joe Dante ( Gremlins), která je nečekaně nejlepší. Pojednává o zvráceném plastickém chirurgovi, kterého si objedná snoubenec pro svou snoubenku, aby ji spravil tvář. Skvělé masky, dostatek napětí a slušná pointa. 75% Třetí povídka od Rjúhei Kitamury (Půlnoční vlak). Splatter v katolické škole s posedlými dětmi. Slušné gore, sexy jeptiška. ale opět to kazí nepřesvědčivé herecké výkony a je to poměrně dost přehnané. 60% Čtvrtá povídka je od Davida Sladea ( 30 dní dlouhá noc) a je překvapivě nejslabší. Je černobílá a pojednává o ženě, která se bloumá po chodbách a vidí znetvořené lidi. Opět slušné masky, ale velmi nezáživné a poměrně nudné. 50% Pátá povídka je od Micka Garrisse ( Sleepwalkers) naháněčka v prostorách nemocnice, kde psychopat jde po malém chlapci, který zároveň vidí mrtvé. Zřejmě druhá nejlepší povídka s dostatkem napětí a porcí násilí. 65% Ve výsledku spíš zklamání. Rozhodně potěší Gore, které se objevuje takřka v každé povídce, ale je to velmi špatně a nepřesvědčivě zahráno a background story taky za moc nestojí. Dalo se, ale vzhledem k výběru režisérům se z toho dalo vytřískat víc. 60% (21.06.2019)

Ze všech povídkových horrorových filmů, kterých jsem viděl už spoustu, je tenhle určitě v nadprůměru. Příběhy mají slušné tempo a ani jeden není vyloženě slabý. Jen ten propojovací (The Projectionist, režie i scénář Garris), s mihnuvším se Rourkem, je úplně zbytečný, ale to tak bývá u povídkových filmů vždycky. 1(The Thing In The Woods, režie i scénář Brugués): Začíná se na nevážnou notu, hororová parodie/komedie, ale s několika hezkými momenty (třeba "rozštěp" hlavy) a obsahem dost členitým i bohatým na celovečerák. Kombinace slasheru a invaze parazitického šmejdu z vesmíru, to můžu. 2(Mirari, režie Dante): Slušná psychárna, vhodná ke zhlédnutí před plastickou operací obličeje. Kdo by při ní nevzpomněl na Dentistu? 3(Mashit, režie Kitamura): Můj oblíbený japonský zběsilec tentokrát ne snad přímo zklamal, ale nenaplnil moje očekávání. Že by léčba dětského traumatu scénáristky z pobytu v katolické internátní škole? Nebo vyřizování si účtů s neoblíbenou katolickou církví? Chaotické, nepřesvědčivé, trikově slabé. Ale šukačka kněze s jeptiškou pobavila. 4(This Way To Egress, režie Slade): Černobílá cronenbergovská psychedelie, asi nejhorrorovější povídka z celého filmu, s temnou a hutnou atmosférou, kterou bohužel kazí dva otravní fakani. 5(Dead, režie i scénář Garris): Nevěřte mrtvým, i kdyby to byla vaše matka. Tedy pokud chcete zůstat naživu. Obsah drsný, ale natočeno přitom vcelku decentně, ve stylu softhorrorů pro mládež. (27.01.2023)

Zatímco jiné hororové antologie působí rozpačitě, protože kvalita jejich segmentů je nevyrovnaná, Nightmare Cinema působí rozpačitě spíše proto, že všechny její části balancují kolem úplného průměru. Co ovšem film stahuje dolů, je rámcový příběh The Projectionist (Mick Garris): Děsivý promítač (Mickey Rourke) láká do svého kina (ne)náhodné kolemjdoucí. Tento námět působí jen jako nezbytná omáčka, která má zaštítit jinak nesouvislé příběhy a která absolutně postrádá jakoukoliv jinou myšlenku, což ve finále pro diváka působí jako zklamání - 30%. Další jednotlivé segmenty jsou: The Thing in the Woods (Alejandro Brugués): Úmyslně překombinovaná a odlehčená parodie na „kempové/chatové“ slashery, která ale působí mírně nesoustředěně a které by sedla ještě notnější dávka humoru, přesto koukatelná zábava - 55%. Mirari (Joe Dante): Jednoduchá povídka s jasným poselstvím „plastika je zlo“. V roli démonicky milého plastického chirurga září charismatický Richard Chamberlain a Danteho schopná režie přináší zřejmě nejpovedenější segment - 60%. Mashit (Ryûhei Kitamura): Řádění démona v katolické škole a masakrování posedlých dětí. Prvoplánově krvavá blbina s poměrně špatnými výkony dětských herců - 40%. This Way to Egress (David Slade): Vizuálně nejzajímavější část, v níž je hlavní hrdinka postižena jakousi poruchou, kvůli níž vnímá své okolí děsivě deformovaně. Být tento černobílý segment o něco sofistikovanější, byl by rozhodně highlightem filmu - 60%. Dead (Mick Garris): Postřelený chlapec po několika minutách klinické smrti začíná v prostorách nemocnice vidět mrtvé, což ovšem pro příběh nemá skoro žádný přínos, protože kluk bude muset bojovat se střelcem, který ho přišel dodělat. Tak trochu mix Šestého smyslu a Hráčů se smrtí bez jakékoliv přidané hodnoty - 40%. Celkově by pak Nightmare Cinema sedlo ještě víc odlehčení a humoru, některé segmenty se zbytečně berou až moc vážně. Tematicky podobné Trapped Ashes jsem si užil o kousíček víc. [Sitges 2018] (15.10.2018)