Režie:
Spike LeeScénář:
Spike LeeKamera:
Ernest R. DickersonHudba:
Bill LeeHrají:
Danny Aiello, Ossie Davis, Ruby Dee, Richard Edson, Giancarlo Esposito, Spike Lee, Bill Nunn, John Turturro, Paul Benjamin, Frankie Faison, Robin Harris (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj se točí okolo roznašeče pizzy Mookieho (Spike Lee), který si v převážně černošské čtvrti paradoxně našel práci u Italoameričana Sala (Danny Aiello). Celkem poklidný průběh všedních letních dní plný pohodové muziky a nezávazného klábosení začne zprvu sotva postřehnutelně, postupně však stále patrněji, narušovat jeden ze Salových synků - rasistický Pino (John Turturo). Vše neodvratně směřuje k nepříjemnému střetu dvou odlišných kultur. (Matty)
(více)Videa (2)
Recenze (185)
Musím se přiznat, že mě brzo přestalo bavit se koukat na nepracující černochy, jak všechno jen negujou a mluvěj a chovaj se jak jedna nejmonovaná menšina u nás, ovšem to co nastalo v posledních 15 minutách bylo fakt nekompromisní, drsný, ale zákonitý, ale já problém rasismu nevidím ani tak v černejch, hnědejch, bílejch, žlutejch nebo třeba zelenejch, ale ve státních institucích. To co tady předváděla policie je typický, liknavá k prevenci, agilní pokud jde o nasílí a to už vůbec nemluvím o odpovědných, který o těhle problémech ví až tehdy, stane-li se něco podobnýho co tady na konci filmu, pak, ale hned otevíraj svoje držky a mluví jako ti nejzasvěcenější odoborníci na téma rasismus. Sala mě bylo na konci jak tam seděl fakt líto. Vysírá mě, že kolikrát stačí jeden krypl a my ostatní mu na to skočíme a je jedno jestli je ten krypl černej, bílej nebo bleděmodrej. ()
Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. *** Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ ()
Co těm lidem chybí, je kultura. A tím zdaleka nemyslím jen poslouchání idiotské muziky. Kultura (nebo civilizace, oba termíny v tomto smyslu se dost překrývají) začíná v rodině: trvalý heterosexuální svazek, plánované rodičovství, pravidelný příjem, cílevědomý postupný růst blahobytu, výchova potomstva v tomto schématu. Tohle ti negři neznají. Děti jsou ne-li nevítaným, tedy určitě vedlejším produktem jisté příjemné činnosti. Není žádný plán, co s nimi. Tak prostě rostou do svých rodičů. --- Esenci problému shrnuje jeden z černých povalečů: "Dvacet let sedím a čumím na ten prázdnej barák, a musí přijít Korejec, aby v něm udělal obchod." Pro černochy. Jediný další podnik má Ital. Negři jen čumí a utrácejí podpory. --- A nenávidí. "Fight the Power." Myšlenka skrznaskrz marxistická. Za MalcolmaX dosadíme Lenina, za M.L.Kinga Láďu Špidlu a jsme doma: Moje neschopnost cokoli smysluplného se svým životem počít není problémem mým, nýbrž je zaviněna "jimi" - kapitalisty nebo bělochy, podle místní situace. Oni jsou povinni to řešit, a my je o tom přesvědčíme (M.L.King), nebo je přinutíme (MalcolmX). --- Jak jsem napsal zkraje, civilizace začíná v rodině. Platí i tvrzení obrácené: s rodinou končí i civilizace. Žijeme v době, kdy je rodina pod soustředěnou palbou relativizace; divošské recepty nezávazného párování jsou naopak adorovány. I umírnění liberálové odmítají myšlenku, že účelem rodiny je především plodit a vychovávat děti. A tedy neproduktivní homosexuální vztahy jsou nejen tolerovány (s čímž souhlasím), ale stavěny na roveň s heterosexuálním manželstvím (což je zlý omyl). Rodina je v defenzívě. Učitelé si naříkají, že dnešní děti jsou rok od roku horší hovada. Ono už to trvá docela dlouho, takže to pozorování doplním: i rodiče jsou stále horší hovada. A nakonec i ti učitelé, koneckonců rovněž potomci svých rodičů. --- Podívejte se na tento film a dáte mi za pravdu: Zde chybí trvalá párová rodina. Od toho se odvíjí všechno ostatní. ()
I love niggas! Hned bych se nastěhoval do rozpálenýho Brooklynu a nechal si tam nosit pizzu a poslouchat božskýho Sammyho Lee Jacksona. Vážně skvělý film Spikea Lee, který si rovněž zahrál i hlavní postavu, přináší pohled na černošskou čtvrt, kde se celý den klábosí, fláká a poslouchá skvělá muzika. Ovšem Jednej správně není jen nějaká idylka adorující jedince tmavé pleťi, ale přináší i dost zásadní otázky rasismu. Však co je správné? Měli by být v pizzerii, kterou vlastní Italové, ale kterou navštěvují zásadně černoši, na zdi vedle fotek slavných bělošských celebrit i fotky slavných černošských celebrit? 95% ()
Mohla to být sakra dobrá sonda do života tepající černošské čtvrti během jednoho obsáhlého horkého dne. Ukázka charakterů různých účastníků a různých kultur ve své vzájemnosti mě docela bavila. Vtipné hlášky spolu s "black music", pracující menšiny, klábosící většina a nikdo z nich na fungujícím stereotypu nechtěl nic měnit. Všichni se navzájem znali, tolerovali a respektovali. Zbraněmi té doby byly silácké řeči, tlačítka volume u rádií a nevinné hrátky s hydranty. Groteska u Sala v závěru po zavíračce patřila k nejvtipnějším, kdyby nepřišel nečekaný šokový obrat o 100%. Bylo to jak blesk z čistého nebe a chyběl jen krůček, aby taškařice ve jménu apartheidu vyvrcholila trapným lynčováním. :-( (U nás se dnes v podobně sálavém horku "bojovalo" ve skocích a piruetách do bazénu. To se mi líbilo.) ()
Galerie (53)
Zajímavosti (34)
- "Je legrační, jak se scénář vyvíjí do filmu o vztazích mezi jednotlivými rasami. Je to největší problém Ameriky, vždycky byl (od té doby, co jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude. Dotkl jsem se ho ve svých dřívějších filmech, ale přímo jím, jako hlavním tématem, jsem se nikdy předtím nezabýval," řekl k filmu Spike Lee. (Kristusazapad)
- Tento film je inspirovaný skutečnými událostmi, které se odehrály v New Yorku v části Howard Beach. Ve skutečnisti ale byli černí mladíci vyhozeni z pizzerie a honěni bílými. (CliffLee)
Reklama