Devadesátky

Tak to se Jonahovi hodně povedlo! Mám velkou radost, a to zvlášť proto, že se teď nějak hodně dívám na nové/novější filmy a většina mi připadá tak špatná, až si občas kladu otázku, jestli filmaři zapomněli, jak se dělají (pořádné) filmy a nebo jestli je chyba na mém přijímači. Zvlášť obdivuhodné mi připadá, jak velmi jistě pan debutující autor ví, co ukázat, co neukázat, kde přesně střihnout, co vyslovit, co nevyslovit. Fantastickou oporu má v perfektně zvolených hercích. Sunny Suljic mi připadal skvělý už v Zabití posvátného jelena, a tady jenom potvrzuje, že to nebyla náhoda, že dokáže utáhnout i hlavní roli a že dokáže přirozeně ztvárnit i tak komplikované emoce, jaké by u některých "dospělých herců" člověk stěží pohledal. Lucas Hedges navzdory minimálnímu prostoru jede jako drak, u něj se opravdu těším, v co se vyvine v budoucnosti, protože si vybírá samé zajímavé a vyzývavé projekty, a řekla bych, že on a asi Timothée Chalamet potáhnou nastupující generaci na svých bedrech, pokud se někde něco nepokazí. U Katherine Waterston mám poprvé pocit, že do své role přesně patří a je v ní skvělá, což je super, protože v každém jiném projektu, který jsem s ní viděla, mi byla extrémně nesympatická. Kluci z "gangu" byli taky skvělí, zvlášť Na-kel Smith, ale to souvisí hlavně s tím, že jejich role byly přesně a civilně napsané. Zároveň mi přišlo super, že film se nijak neutápí v té aktuálně tak populární nostalgii po osmdesátkách a devadesátkách. Využívá dobu jako zasazení příběhu, ale nedělá z toho samoúčelnou fetiš. V tom nejvíc pomáhá hudba tím, že kombinuje rapery a Nirvanu na pozadí s atmosferickou hudbou, která to celé aktualizuje a "znadčasovává". Zkrátka a dobře, velká radost. (21.11.2019)

I přesto, že nám Jonah Hill nabízí jen útržky svých mladických zkušeností a vzpomínek, nakonec také luxusní SK8 video, film má velmi silný sociální a lidský podtext, skrývající se ve vynikajícím vyobrazení lidských charakterů, jak v kruhu rodinném, tak i kamarádském, jednotlivé postavy jsou vykresleny vskutku excelentně, matka, bratr (vedle samotného Stevieho emocemi nejvíce zmítaná postava filmu) a nakonec i ta banda skejťáků může sloužit jako skvělý společenský vzorek, neb každý za svým cool štylem něco skrývá...příběh o útěku i návratu, silná nostalgie a obraz kultury, která zůstává navždy v srdci...zvlášť když člověk zažíval něco podobného na vlastní kůži a má vzpomínky v šatníku, kde nechybí něco od Alien Workshop, Split, DC, Blind, Toy Machine, Girl, Chocolate, Shorty's...atmosféra zafungovala silně, to filmu nelze upřít. [Kino Citadela - Litvínov] (14.08.2019)

Hill v podstate neprináša nič nové, coming-of-age drám tohto typu už existujú desiatky, detské fuckovanie spočiatku pôsobí trochu neautenticky, až strojene a aj scenár je do veľkej miery akoby podľa žánrovej šablóny. Vyplnil ju však s veľkým citom, nepochybne je mu tento príbeh neobyčajne osobný, vlastne sú to také Kids naruby, kedy sa pod smršťou nadávok, ľahkých drog a underage sexu, optimisticky skrýva obyčajná ľudská krehkosť, nevinnosť, hľadanie sa, či hľadanie hodnôt. Reznor je na svoje pomery neobyčajne hrejivý, jeho elektronika pocitovo dodáva snímke mladícku auru nahnevanosti, vnútorného zmätku a spolu s dobovými vypaľovačkami a jednou magickou skladbou Philipa Glassa ma tento soundtrack úplne odrovnal. Kratučký, ale za mňa veľmi nádejný debut chytrého tvorcu s citom pre popkultúru, ktorý má čo povedať a aj vie ako - a ja sa teším na jeho ďalšie zárezy. Palec hore za Korineho cameo. (22.12.2018)

Jonah Hill nikdy nebyl můj oblíbenec. Vnímal jsem ho nejprve jako neprofláklého (a docela přirozeně vystupujícího) komika (Superbad), pak zejména vedlejšího přicmrndávače v méně či více vydařených komediálních projektech, pak jako velmi solidního přicmrndávače v dramatických kouscích (Moneyball vedle Pitta, Vlk z Wall Street vedle DiCapria) a nyní tenhle hekavý hošan překvapil režijním debutem, který poměrně syrově pojednává o životě osamělých skejťáků. A na prvotinu je to hodně vydařená záležitost. Je jedno, zda jeho hrdinové jezdí na skateboardech nebo brigádničí třeba na plovárně, Hill sleduje jejich dospívání a obtížná životní rozhodnutí. I když nepřináší nic nového, ve svém pojetí je citlivý a upřímný. Hlavním hrdinou je svou vlastní cestu a identitu hledající Stevie. Je to roztomilý klučina, kterého pravidelně řeže starší bratr, matka samoživitelka je pořád v práci, a tak hledá porozumění jinde, což má suplovat jeho chybějící rodinné zázemí. Ač je přemýšlivý a zdrženlivý, obdivně se začne scházet s partou skateboardistů, kteří obráží mejdany a jednají na hraně zákona. A ze stydlivého hocha se stává někdo „jiný“, jež vyzkouší alkohol, drogy a zasune své dva prsty tam, kam ještě starší kluci zdaleka nezabrousili. Postupně ale pochopíme, že u každého zkaženého obalu je i jádro, které ještě nemusí být nakyslé. A že právě ani hoši z party to rozhodně nemají lehké. Hill kouzelně zachytil všednodennost, je autentický v detailech, má obyčejné cíle, předkládá několik špatných rozhodnutí i následných kroků s jistou dávkou naděje. A hlavně posbíral velmi dobré mladé (mnohdy neherecké) tváře. Kdyby ještě lépe vklouzl do několika témat, výsledek mohl být dochucenější a pocitově naplněnější. (22.10.2019)

Na režijní debut hodně dobrý, hlavně málokdo mohl tohle čekat zrovna od Hilla. Fajn atmosféra 90s in USA, ale celkově mi to nic nedalo, ani bych nevěděl komu to doporučit. A hlavně jsem hned poznal toho klučinu v hlavní roli a to je plus, ztvárnil Atrea v God of War. Za menší detaily a rejžův um (doufám, že to není jeho poslední věc, cit na to má) nemůžu pod 4 a.k.a 75% (11.06.2020)