Tajnosti a lži

Asi do polovice som nevedel, o com to je, taziva atmosfera, ludska bieda, ponure prostredie. Herci naozaj skvele zapaduju do toho bezvychodiskoveho prostredia. Asi od polovice nabera film spad, zivoty znacne odlisnych protagonistov sa prelinaju a nakoniec sa splet vztahov podari prijatelne ludsky rozpliect. Cenim si vykreslenie postav, kde nie je jasne, kto je dobry a kto zly, kto skaredy a kto pekny. Zaujimava studia o hladani vlastneho povodu a identity, riskovani zranenia z pravdy a vyrovnavania sa s nou. Tazke otazky okolo adopcie a odhalovani roky zamlcovanych osudovych rozhodnuti. Kto tento film oznaci 'komedia', mal by skumat, comu sa zvykne v zivote smiat; smiesne boli asi len grimasy Hortenz na rozveselenie Cindy. (09.11.2013)

Našly se, po dlouhé době se konečně poprvé setkaly a musí si vybudovat vztah, který se měl rodit několik desetiletí, během několika dní. Trochu mě mrzí, že se film věnoval více vedlejším příběhovým liniím, mnohdy i odbočil do slepé uličky (žena po autonehodě, kolega z Austrálie) a bez couvání se rozhodl vrátit zase zpět na hlavní. Snímek by rozhodně snesl prostříhání, aby více vynikla kresba zrání vztahu mezi matkou a dcerou. (26.09.2012)

Výborný film a skvělá Brenda Blethyn, která mě snad nejvíce zaujala ve filmu Bílá vdova. Je neuvěřitelné, co tahle dáma dokáže předvést. Tu obyčejnou ženskou s nevycválanou dcerou, kterou najde její dcera, kterou dala v šestnácti k adopci, aniž by na ni pohlédla.Černá dcera. Film o velmi křehkých vztazích, kdy už pravda o všech musí vyjít najevo. (28.08.2018)

Systém „vezmu partu kvalitních herců, nadhodím výchozí situaci, zavřeme se pár měsíců na zkušebně a uvidíme, kam nás to až zanese“ je zjevně hodně závislý na štěstí; Další rok viděný před sedmi lety v Projektu 100 mě neurazil, ale na hlubší zkoumání Leighovy fimografie moc nenalákal, zato toto byl onačejší zážitek, tady emoce pracovaly fest, nitra se odhalovala, sociální poselství rezonovalo, humor jemně perlil, žádná postava nebyla do počtu a film k nim nebyl krutější, ale většinu času ani milosrdnější, než bylo třeba. Menšinu času jsem si říkal, že je škoda, že to v tomhle stavu nedostal do ruky nelítostnej dramaturg, nevyházel tu zbývající trošku balastu a nenabrousil pár příliš ohlazených hran, a pak se to teprve nenatočilo. Jenže pak by se z toho nejspíš vytratila ta paradokumentární syrovina (a třeba taky ne). (22.09.2018)

Ano, podobné věci se mohou stát. A v tomto případě se je povedlo přetavit ve filmový příběh, který působil velmi civilně a autenticky. Poukázal na to, že to jediné, co může mít v tomhle nelítostném světě smysl, je rodina. A kdo by se jí zřekl, ten se připraví o to málo dobrého, na co si může většina nás normálních smrtelníků myslet. Byl by sám proti sobě, nic by nezískal, hodně by ztratil. Jaká je ale šance, že metařka prozře během pěti minut? Jaká je šance, že švagrová přede všemi roky tají neschopnost otěhotnět, ačkoliv ví, že je kvůli tomu terčem pomluv, které ji viní ze sobeckosti? Jaká je šance, že bílá- chtěná dcera je totálně k ničemu, zatímco černá- nechtěná je vzorem všech ctností? Trochu to tady haprovalo. Nic zásadního, ale 5 hvězdiček by to ode mě nikdy nemohlo dostat. I tak si připadám dost štědrej. To slzavý údolí pro mě už bylo jednu chvíli neúnosný. Ale podobný situace jsem zažil, nepovažuju je tedy tím pádem za přemrštěný. Jen za umně vystižený. A dobře zahraný. Rozhodně to pro ty ženský nemohlo být jednoduchý. Věřím, že se u toho dost nasmály. Já už pak taky :) (16.09.2014)