Tajnosti a lži

Za mlhou přízvuků silných tak, že by se daly krájet, leží snímek, jenž má k portrétu životní reality blíž než cokoliv, co zrovna nenatočila paní Třeštíková a spol. O tvorbě Mike Leigha jsem se doslechl až relativně nedávno a teprve včera jsem prokoukl jeho Tajnosti a lži - a jsem za to zpoždění skutečně rád. V patnácti bych se u filmu upřímně nudil, ve dvaceti bych opatrně uznal, že je skvěle napsaný, ale těžko bych s jeho obyčejnými postavami, jejich přízemními osudy a poselstvím o bolesti, vlídnosti a odpuštění, souzněl tak, jako ve svých pozdních osmadvaceti. Ultimátní konverzační film, pyšně kráčející v tradici nejlepšího evropského artu. 90% (22.01.2014)

Dobre si pamätám, ako boli za socializmu politicky žiaduce filmy o robotníkoch, družstevníkoch, priateľoch Sovietskeho zväzu a pod. Dnes sú asi spoločensky žiaduce filmy o prisťahovalcoch, deviantoch, homosexuáloch a pod. Aj tento film s nepochopiteľne vysokým ohodnotením ponúka pohľad na mladú černošku hľadajúcu svoje korene a neskôr aj pohľad na ich odpudzujúcu podobu. Nemám výhrady voči filmom bez kladných postáv, ale voči filmom bez posolstva áno. Niekto sa čudoval žánrovému zaradeniu filmu aj medzi komédie. Ja som ako komickú vnímal scénu s kolektívnym plačom, priznaním a odpustením v záverečnom happy ende. Táto scéna a príšerný dabing zrážajú tento film ešte nižšie, než je moje hodnotenie. (15.02.2012)

Mike Leigh je divnej, ale (nebo spíše "proto") ho začínám mít rád. "Secrets and Lies" sice trochu hyzdí přepjaté herectví permanentně ubrečené Brendy Blethyn, ale zbytek funguje naprosto dokonale - nenápadná mozaika náhledů do intimního života několika lidských ztracenců diváky nestrhne, ale spíše pomalu podemele. Timothy Spall, který po celou dobu exceluje v roli dobráckého fotografa, se nakonec geniálně blýskne v působivém proslovu před rozhádanou rodinou. Krásný, tichý, velmi anglický film. (07.07.2013)

[3,5*]     Film ma minimálne hodinu nejak zvlášť nebavil, ale zhruba od momentu prvého kontaktu ma to chytilo, postupne to naberalo grády, až som si na konci filmu povedal: "Tak toto bolo fakt dobré!". Škoda toho pomalého rozjazdu, kedy sa len pred kamerou striedali samé skrachované existencie a kedy som bol nútený sledovať ženské, ktoré boli buď permanentne namosúrené, hysterické, alebo príšerne naivné (veľmi mierne povedané). Ostávali tak len dve sympatické postavy, postava Hortense (výborná Marianne Jean-Baptiste), ktorú si nešlo neobľúbiť a strýko Maurice (výborný Tímothy Spall), veľký sympaťák a dobrák. Z ďalších hercov ma ešte zaujala skvelá Brenda Blethyn v roli matky, ktorej postava mi síce väčšinu filmu poriadne liezla na nervy, ale ku koncu filmu som si k nej nakoniec cestu našiel a začal ju chápať. Film sprevádza taká smutne-krásna hudba so sláčikmi a trubkou, ktorá sa síce dobre počúva, ale nie úplne korešponduje s náladou filmu. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (15.08.2021)

Našly se, po dlouhé době se konečně poprvé setkaly a musí si vybudovat vztah, který se měl rodit několik desetiletí, během několika dní. Trochu mě mrzí, že se film věnoval více vedlejším příběhovým liniím, mnohdy i odbočil do slepé uličky (žena po autonehodě, kolega z Austrálie) a bez couvání se rozhodl vrátit zase zpět na hlavní. Snímek by rozhodně snesl prostříhání, aby více vynikla kresba zrání vztahu mezi matkou a dcerou. (26.09.2012)