Tísňové volání

Na skandinávské kinematogreafii oceňuji její svébytnost. Líbí se mi, když si stojí za svým a nesnaží se kopírovat americké trháky. I tady na malém prostoru jsem ocenila kameru. Je mnohem těžší natočit zajímavé snímky v komorním prostředí, než když jsou k dispozici barevné přírodní scenérie. Tady byla kamera přesná, dokázala podtrhnout podstatné, nepřikrášlovala ani neodváděla pozornost. Pro někoho možná pomalé tempo, já jsem ocenila postupné rozkrývání. Pohled pouze z jedné strany, nevidíme unesenou ženu, žádné prostřihy na silnici ani na řidiče, jen muž na příjmu. Když se zdánlivě nic neděje, šrotuje to nahlas nejen hlavnímu představiteli, ale i divákům. Aspoň mě. Velmi zdařilý debut!! (22.01.2020)

U tohoto filmu po mě vážně nechtějte, abych to adoroval. Proti minimalismu, ději zasazeném do jedné místnosti či filmu stojícím na jednom hereckém výkonu nic nemám. Tedy pokud si někdo navrch automaticky nepředstaví rovnici minimalismus = chlad. Tento film na mě dýchal enormním chladem. Hlavní protagonista si zachovával během všech různých situacích permanentně jeden ten samý ledový a bezemoční výraz (pouze s jednou malou silnou změnou v asi nejpůsobivější chvíli). Pár motivů je působivě zneklidňujících, třeba hned první telefonát, ale nejednou jsou zařazené bez jakéhokoliv pokračování a ústřední (papírově taky silnou) dějovou linku v ospalém tempu spíše jen rozmělňují, než cokoliv jiného. Bez závěrečných titulků trval film výrazně pod 80 minut, ale s jeho dosledováním jsem i tak měl značný problém a stejně ve mě budil dojem námětu pro mnohem kratší inscenaci, neúměrně nataženého na celovečerní délku. I nascendi ve svém komentáři zmínil Promiňte, omyl!. Těm, kteří zatím neviděli, raději tu doporučím tento Weissův majstrštyk s výbornou Jiřinou Šejbalovou. [40%] (30.11.2022)

Přestože kamera prakticky nesleze z hlavního hrdiny a nikdy neopustí jeho pracoviště policejní telefonní ústředny, tak je tento thriller nesmírně napínavý a dokonce schopný překvapovat nečekanými zvraty - a to se v něm prakticky pořád jenom telefonuje. Divák ale přitom postupně odhaluje nejen kriminální případ krizového telefonátu unesené ženy, ale i zázemí a charakter hlavního hrdiny včetně jeho osobních problémů a zároveň i psychicky náročnou rutinu operátorů tísňových linek obecně. Hodně muziky za minimálních prostředků, maximální komornost, ale také maximální efekt. (29.06.2018)

Několik úvodních minut mi subjektivně přišlo poměrně nezáživných a zvažoval jsem, jestli mám skutečně chuť vidět film, v němž si hlavní postava stále "jen" s někým volá (podobně jako např. v Noční jízdě). Pak se ale děj do mě náhle zasekl svým ostrým drápkem a nepustil až do konce - nedýchal jsem u toho napětím, hltal dění na plátně a byl zcela konsternován, čeho jsem byl svědkem (zvláště ten finální moment, kdy se člověk dozví, že... ale ne, to prostě nejde vyzradit předem). Neskutečná věc, která mě psychicky zcela zničila - razance toho snímku je zcela ohromující. Okřídlené "méně je více" se zde nejspíše ověřilo dokonale - přišlo mi fascinující, s jak málem si ten film vystačí (a to dokonce do té míry, až mi vlastně obrazová stránka přišla zbytečná - připadal jsem si v kině téměř jako u poslechu rozhlasové hry; na film by tak teoreticky mohli i nevidomí diváci, pokud by ovšem ovládali dánštinu - český dabing si zde dost dobře - kvůli velké náročnosti - představit neumím). Na filmu mi asi trochu vadila jen "přehnaná angažovanost" hlavní postavy - přišla mi nevěrohodná (a částečně i jako klišé, neboť jeho služební horlivost, jdoucí pravděpodobně nad rámec jeho pracovních povinností, nepřekvapivě kontrastuje s chováním jeho kolegů, kteří si chtějí jen odkroutit to svoje a jít domů - člověk si zde nemůže nevzpomenout na ty mraky filmů o idealistických policajtech, kteří bojují s nezájmem svého okolí). (17.06.2018)

Nejnovější příspěvek do mého oblíbeného subžánru komorního telefonního thrilleru/dramatu a la Telefonní budka, Pohřbený nebo Noční jízda, také postavený na dramatu jednoho muže v omezeném prostoru a v reálném čase. V podstatě s tím mám dva problémy - je to na mě až moc přehledné (byť je v závěru nastolenou situací brutálně zatřeseno) a ty dva kancly prostě nejsou tak sexy a extrémně minimalistické jako telefonní budka nebo rakev (odkud se navíc hrdinové nemohli hnout) a ani nemají magickou atmosféru noční dálnice. A ani herecky mi to nepřijde tak zázračné - Tom Hardy v Noční jízdě předvedl úplně jiné charizma (a měl i propracovanější postavu). Každopádně solidní thrillerová podívaná s pár silnými okamžiky. (08.07.2018)