Beze stop

Hodně introvertní film – a to nejen z charakterového hlediska, ale i stylem vyprávění. Krásné prostředí lesů, v nichž žije otec s dcerou mimo konzumní společnost a to zcela dobrovolně. Pro otce je život v civilizaci lidmi nepřijatelný – jeho dcera nemá moc na vybranou, a tak zůstává s otcem, ale postupem času přichází na chuť životu mezi lidmi. Od toho se odvíjí hlavní motiv filmu, jenž zkoumá vztah člověka k přírodě a střet moderního způsobu života s tím prostším bez materialismu. Filmů řešících podobnou tématiku jsem viděl vícero, a možná proto na mě Leave No Trace nezapůsobilo tak, jako třeba Into the Wild či Captain Fantastic. Ve srovnání s těmito filmy je Leave No Trace rozhodně komornější, znatelně pomalejší a náročnější. Se svou dvou hodinovou stopáží tomu trošku chybí tah na branku, některé pasáže se dosti vlečou a nedokázaly mě přitáhnout k sobě. Film spěje k celkem očekávanému závěru, kde obě hlavní postavy musí učinit nezbytné a pro svou osobu jediné možné řešení. Zajímavý a hezky natočený film, který mě bohužel až tak za srdce nechytil, ale rozhodně dávám palec nahoru. (05.07.2018)

Ono je fajn, že se film nesnaží soudit, ale přeci jenom nějaká kontroverze by se sem hodila. Nemuselo by se jednat o nic výrazného, protože to by v poklidném stylu vyprávění působilo nepatřičně, ale něco mi tady chybělo. Stejně tak by neškodilo, kdyby režisérka vysvětlila, co oba hlavní hrdiny dohnalo k jejich stylu života. Náznak tu sice je, ale uvítal bych něco doslovnějšího. Nicméně to vše nic nemění na tom, že se jedná o silný příběh otce a dcery, jejichž vztah čím dál silněji ovlivňuje přesun z divočiny do civilizace. Vedle hezkého prostředí je to hlavně o hereckých výkonech. Vedle Fostera, na jehož Žižku se začínám těšit čím dál víc, vyrostla do výšin Thomasin McKenzie, která má ohromnou budoucnost. 70% (13.10.2018)

Tento snímek jsem měl ve watchlistu už dlouho, ale teď jsem měl ještě o dva důvody víc, proč se na to podívat. První důvod je Thomasin McKenzie, jež mě naprosto uhranula v Jojo Rabbit a chtěl jsem si ověřit její herecké schopnosti i v jiných projektech. Druhý důvod byl Ben Foster, jenž se má zhostit role našeho nejznámějšího vojevůdce s lahkým gulometom v megabijáku Petra Jákla. Oba mě o svých hereckých umech přesvědčili, Thomasin jako mladá zakřiknutá, ale přesto postupně rebelující dívka a Ben vzhledově jako starší verze Jesseho Pinkmana s komplexy z vojenské služby perfektně sedly do tohoto sociálně laděného The Last of Us, kde místo nakažených jsou za nepřátele vnitřní démoni rozbíjející iluze o normálním životě ve společnosti. Snímek svou narační strukturou a vláčným tempem dosahuje dokonalé stopáže během níž si divák dokáže dle dostupných informací a plynutí příběhu vybudovat vlastní názor na situaci a současně má čas se vcítit do těžké situace protagonistů i když to není prvotní zájem tvůrců a nedochází se k tomu samoúčelně jak by se dělo u podobných projektů. Leave No Trace není žádný majstrštyk roku 2018, ale jako americké indýčko rozebírající peripetie veteránů zase jiným pohledem to funguje správně. Prvně jsem tomu chtěl přidělit 7,5/10, ale přes noc to pěkně vyzrálo, takže pěkných 8/10. (26.08.2020)

Otec s dcerou se vyhýbají společnosti, snaží se žít v lesích atd. Je z jeho strany košér nezačlenit ji, nedat jí jiné než vlastní vzdělání? A jak dlouho jim pevné rodinné pouto, kde mají každý jen toho druhého, vydrží? Hezká vztahovka vnímající společnost z druhé strany ale nekritizující ani jeden z dvou světů. Téměř bez zdramatizování, v poklidném vypravěčském tempu. S menším počtem postav a bez barevnosti podobného Captain Fantastic. [Cannes] (14.05.2018)

Žilo se jim dobře. Tedy alespoň to tvrdí. Než je dostihla společnost, ta krutá konzumní společnost a chtěla jejich existenci v přírodě zadupat. Divák nemusí být génius, aby pochopil, že posttraumatická stresová porucha válečnému veteránovi znemožňuje fungovat jako 97,8 procent společnosti. Jeho bystrá dospívající dcera s ním žije v oregonských lesích jednoduchý život v souladu s přírodou. Dobrovolně. Prozatím. Protože právě okusila, že to jde i jinak. A rozhodně se nebrání novým možnostem. Postupně tak vnímáme dva silné charaktery a dynamiku jejich (milého a uvěřitelného) vztahu. Minulost tvůrci neřeší, soustředí se na to, že zvědavost a otevřenost dcery ničí jejího otce. Nechtějí, abychom dvojici litovali, abychom s nimi souhlasili. Americká autorka Debra Granik sáhla po dalším nenápadném dramatu s obyčejnými hrdiny, které minimalisticky nechává plynout, a svým komorním pojetím dává vyniknout hereckým výkonům. Zatímco v Do morku kosti válela Jennifer Lawrence, tady na sebe upozorňuje novozélandský talent Thomasin McKenzie. Bude radost jí dál sledovat. Ben Foster je charismatický držák, který pravidelně střídá drahé látky s menšími projekty. Samozřejmě se šlo více odvázat (to myslím směrem k režisérce), ostatně nějaké silnější scény bych uvítal. I když i tohle bude pro mnohé atraktivní kus. PS: americké vánoční stromky prostě musejí vypadat bezvadně. (15.12.2021)