Beze stop

Takový umírněnější a artovější Captain Fantastic, jež bych nedoporučoval rozhodně nikomu, kdo nezvládne pomalé tempo s lineárním vyprávěním a naprosto standardním příběhem, který nemá jiný účel, než vypovědět jeden syrový příběh dvou obyčejných lidí s určitým netypickým problémem. Ben Foster tu hraje tradičně jako bůh a první hodinu mě to vlastně bavilo jen tak plynout nepřiznivými podmínkami spolu s hrdiny, ale vzhedem k tématu jsem to až do konce nevydržel a začal se celkem nudit. Jednou za čas však rozhodně neuškodí si odpočinout od popcornovek. (12.11.2018)

Captain Fantastic coby válečný veterán prchající před posttraumatickým syndromem. Nezávislé komorní drama řešící především vztah dcery a otce, ale i prázdnotu dnešní západní civilizace a její odtržení od smyslu a přírody. A především otázku svobody jedince. Velmi silný film. (30.12.2018)

"Oběd vařím na plynu, s taťkou v lese nezhynu." Přírodní život v přírodě? Leda tak prd. Igelitová střecha nad sebou, igelit pod sebou, igelitové pytlíky v botách... Věřte mně, starému vandrákovi, skuteční trampové by jen odplivli a o tyto dva "zálesáky" by ani usárnu neopřeli. Ale panelákoví uživatelé ČSFD (Matty, Malarkey & spol.), pro které je i prosté, jednodenní přespání pod širákem v lese něco nepředstavitelného, skoro mysteriózní scifi, zde samozřejmě zuřivě hvězdičkují a již leští polobotky pro vlastní romantický Útěk do divočiny. A divoce skáčou po víku od kufru, jak se do něj snaží narvat dvouplotýnkový propanbutanový vařič, krabici konzerv a deset rolí igelitu. A píšou: "film se ambivalentně staví k otázkám svobody". Co prosím? Začlenit se do společnosti je e-e, ale jiným lidem, těm začleněným, vykrádat chaty a vyžírat jim spižírny, to je šik? Chlapci a děvčata, to si pletete svobodu s kriminální činností. Co zbývá? Jeden uvěřitelný postraumatický syndrom, paranoidním taťuldou dceři o hlavu sobecky omlácený. Zlá, diktátorská společnost za humny (taky dobrý... v Plzni tedy bezďákům erární baráky nerozdáváme :-)) a dcera ve vleku, zabržděná ve vývoji. Ani tu kačenu v kapradí si potají nemastila, aby ve mně vzbudila empatii. Kolik šišek po ní hodím? Jen jednu, podměrečnou. (25.12.2022)

Pomalá tichá a na pohľad príjemná meditačná dráma so skrytým enviro významom. Bolo tu krásne poukázané na fakt, ako sa človek vzďaľuje od svojej podstaty a života v súlade s prírodou. Tiež sa mi tu páčila tá sonda do spôsobu akým sa civilizácia vmiešava do akéhokoľvek pokusu o návrat späť - všetko skrátka musí byť zaškatuľkované a žiť treba len podľa súčasných platných noriem spoločnosti. Všetko ostatné je čudné a len ťažko akceptovateľné. Predostrenie skutočnosti ako ľahko je tomu podľahnúť bolo tiež výborné. Čo sa týka enviro odkazu ako i kamerových záberov tak to na mňa zapôsobilo ďaleko viac ako napríklad snímok Old Joy (2006) od Kelly Reichardt. Slušný nadpriemer. 80/100 (18.10.2018)

Nudné a úplně zbytečně na dvě hodiny natažené drama, které nemá zrovna špatné téma a dává prostor oběma stranám, jenže mu chybí nějaký ksicht, nějaké vyznění a na ty dvě hodiny i nějaký děj. Sledujeme otce a dceru, jak žijí v lese, pak je z toho parku vyženou, žijí u nějakých lidí v domě, pak znovu zdrhnou a celé to končí tak, jak jsem předpovídal už ze začátku, takže ani k nějakému pořádnému zvratu nedojde. Tohle je téma tak na hodinu a dvacet minut. Navíc o postavách toho nic moc nevíme - Matka je mrtvá nebo je na živu? A proč se ten otec tak straní společnosti, že žije sám s dcerou v lese? Od kdy s ním takhle ta dcera v tom lese žije? Ani bůhvíjak poetické to není, spíš mi to přišlo většinu času poněkud chladné. Ale ono je to tím, že neznám motivace hlavního hrdiny, kdybych věděl, proč žije odloučen od civilizace, našel bych si k němu nějaké větší sympatie. Tohle je prostě celé takové nijaké, nějak samo si to plyne, bez hloubky a nějakých myšlenek. 2* (03.01.2020)