Tenkrát v Americe

Úchvatný snímek, nezapomenutelná hudba. (01.03.2009)

Je možné, aby film, který trvá 227 minut neměl ani jedinou chybu a vy se při sledování vůbec nenudili? Že váháte. Sergio Leone je prostě mistr a svůj poslední film natočil tak neskutečně příjemným a dojemným způsobem, že by ostatní režiséři měli chodit kanálama a už nikdy nevylézt. Navíc obsadil úchvátné herce, kterým vévodí nebetyčně uhrančivý Robert De Niro. Byl jsem docela v šoku, když se film začal odehrávat v Noodlesovo dětství, protože ti mladí herci byli těm "skutečným" neskutečně podobní a zahráli to taky skvěle (Jennifer Connely už v té době byla skvělá). Jak už jsem se zmínil, film jsem viděl v té 227 minutové verzi a musím říct, že ač filmy takhle dlouhé nesnáším, ani jednou můj zrak nespadl na hodinky. Časem si tenhle film oblíbím ještě víc a co já vím, třeba jednou bude v mé top 10 úplně na vrcholu. (21.08.2007)

85% - Tento film mi sebral čtyři hodiny mého života…a naplnil je skoro celým životem Noodlese a lidí kolem něj. Byl to férovej obchod. Nevím, co psát k hypnotizujícímu filmu, který na mě od začátku působil tak neuvěřitelně přesvědčivě. Leone vypráví vlastně docela jednoduchý příběh o vzestupu a pádu jedné židovské mafie (nabízí se srovnání s Kmotrem). Pomalý statický styl vyprávění známe již z jeho westernů, a přece nás i zde překvapí něčím novým. Je to hlavně onen vnitřní obsah každé scény, co vyvolá sympatie a sounáležitost k hrdinům, kteří se rozhodně nedají označit za kladné. Ennio Morricone se překrásnou hudbou k tomuto filmu nadobro překonal. Dokonale jí vyjádřil melancholické vzpomínky a neurčitou touhu po něčem lepším. Tenkrát v Americe je jako studená deka, která nejprve mrazí, ale po čase hřeje tak, že její teplo cítíte ještě dlouho po tom, co jste vylezli z postele... (20.03.2007)

Já si nemůžu pomoct, ale mě tenhle film dostal... Bez ohledu na stopáž, která na první pohled vypadá děsivě... Ty tři a tři čtvrtě hodiny jsou vyplněny napínavým a bohatým příběhem, který je podbarven krásnou hudbou pana Morriconeho, ty tři a tři čtvrtě hodiny utečou jako nic. Co se mi líbilo nejvíc, byl způsob vyprávění, který Sergio Leone zvládl s bravurou mistra cechu režisérského. Dokonalé je například prolínání časových vrstev v úvodní části filmu, kdy na plátně sledujeme Noodlese (Robert de Niro) v plné síle "podnikavého" mládí, zatímco drnčící telefon nás pořád vrací k tomu, že jde o retrospektivu stránoucího ex-gangstera. Scénář snímku je pojat velkolepě. Postupná konfrontace tří časových období, od let dospívání až po zralý věk, dokonale zpracovaná atmosféra Ameriky za časů prohibice, skvělé vykreslení postav podsvětí, jejich návyky, chování.... To je kratičký výčet toho, co dělá Tenkrát v Americe skutečně vynikajcím filmem. Na závěr - nemyslím si, že je dobrý nápad, srovnávat Tenkrát v Americe s Tenkrát na západě, protože jde o úplně jiný film, s jiným stylem vyprávění. To je, jako byste srovnávali Kmotra třeba s Apokalypsou.. (20.07.2006)

Včera (pátek) se mi nikam nechtělo, a proto jsme si vybral jako společníka Sergia Leoneho, aby mi mohl ukázat svoje mistrovské umění :) Vrhl jsem se na Tenkrát v Americe a kolem sebe všude cítil prohibici, na hlavu mi mířil sám De Niro a v pokoji hrál orchestr Ennia Morriconeho. Tohle zažívám u Leoneho filmů pořád, zrovna minule jsem měl všude prach, kulky svištěly obrovskou rychlostí a po bytě se proháněli kovbojové na koních. Přitom jsem to co nejvíce oddaloval, smrtící stopáž byla postrachem, a ani předcházející pověst tří mistrů mně nepřesvědčila několik měsíců. Až teď! A proto mohu s obrovským klidem říct, že Once Upon a Time in America svojí monumentalitou strčí do kapsy i takového velikána jakým je sám Kmotr. Coppolův opus má sice obrovská hodnocení a Nino Rita stvořil legendární melodii. Ale to není nic oproti Morriconemu, který Ameriku posouvá někam úplně jinam, jinam z tohohle světa. Předělávka Yesterday mně úplně odrovnala a už po několikáte mi hlavou proběhlo, že Ennio prostě není člověk, ale bůh! Tohle byla jejich poslední společná práce a myslím, že to bylo dokonale rozloučení s publikem. Po herecké stránce nemám co vytknout, De Niro hrál perfektně a přirozeně, James Wood jako vždy slizký. Celkově to byl koncert všech zůčastněných. Osazenstvo vypadalo stylově a dobře ladilo s prostředím, ve mně to revokovalo pocit, že jsem přítomen ve filmu. Na tom mají největší zásluhu samozrejmě kulisy a výprava, protože tímhle postavili do latě všechny podobné gangsterky. Tenrkát v Americe - jeden z největších a nejdelších filmových zážitků utekl neskutečně rychle a kdyby měl ještě dvě hodiny na víc, jak to Leone plánoval, byl bych šťastný! (17.05.2008)

Viděl jsem SE, takže mám možná dojmy trochu pokažené délkou filmu. Film je vynijající. Nádherná kamera a hudba. Ani mi tolik nevadilo, že se film po celou svou stopáž snaží sentimentálně útočit na naše vědomí, to jediné, co mi trochu vadilo a nedovolí mi dát 5*, je to, že jsem celý film čekal na nějaké vyústění, nějaký závěr, prostě na něco. A ono se nestalo nic. (23.12.2005)

Dost dobrý, ale chvílemi taky docela zdlouhavý. Některé scény a pasáže jsou velmi povedené a člověk na ně civí s otevřenými ústy, pak se ale dostaví poměrně dlouhé minuty nudy. Pro mě teda určitě. Sorry. 75% (02.09.2008)

Předlouhé vyprávění o muži, který si vybral cestu a to hned dvakrát v životě... Nemohu říct, že by šlo o typického Leoneho, ale hudba společně s kamerou prozrazují na tohoto geniálního tvůrce mnoho. :-) (25.08.2011)

"All that we have left now are our memories." Vyzvánění telefonu.. jedna časová rovina se prolíná s druhou.. začíná mimořádně sofistikované představení. "Tenkrát v Americe" asi není tak krásné, v pravém slova smyslu, jako "Tenkrát na Západě". Rozhodně si nemyslím, že jde o film, který by si lidé pouštěli pořád dokola a bavili se u něho stejně oddychově jako u dolarové trilogie. Jsem ale přesvědčený, že právě u tohoto díla dosáhlo režijní mistrovství S. Leona svého vrcholu. Nemalou měrou mu k tomu dopomohla i melancholická hudba Ennio Morriconeho, velkolepá výprava a strhující herecké výkony. (03.07.2004)

Krásne vykreslenie troch období a v nich priateľstva najskôr detí a potom dospelých ľudí. Nie je to mafiánsky film v pravom slova zmysle, je to film O mafiánoch. Aj napriek svojim skoro štyrom hodinám som sa takmer nenudil (musím priznať, že by som si to vedel predstaviť aj bez niektorých scén). Robert De Niro je vynikajúci aj ako mládenec, aj ako starší pán. A nemôžem nespomenúť nádhernú hudbu. A v neposlednom rade som bol tiež nadšený z výpravy a kostýmov - to bola skutočne majstrovská práca. (05.02.2015)

Opět dech beroucí Sergio Leone. Nevím sice co je pravdy na tom, že scénář zpracovával celých 12 let, ale když se podívám na konečnou kvalitu a vytříbenost tohoto filmu, tak bych tomu klidně věřil. 220 minut ubíhá jako dobře promazaný stroj, herci hrají jako o život, Ennio Morricone přispívá jako vždy nezapomenutelným soundtrackem. To vše v doprovodu monumentálně vyhlížejícího příběhu, který dokáže chytit diváka za pačesy tak pevně, že dřív než před závěrečnými titulky není šance na vyproštění. Leone velmi pěkně splétá všechny tři příběhové linie, dává divákovi prostor, aby k postavám pokud možno co nejvíce přilnul a načáchl tou atmosférou prohibiční doby, v níž se velká část děje odehrává. Ale teprve v samém závěru si uvědomíme, jak to Leonemu po celou dobu krásně fungovalo a jaké úžasně podmanivé a promyšlené dílo jsme měli tu čest právě vidět. A v tom vidím to největší kouzlo, které v sobě TENKRÁT V AMERICE skrývá... (31.07.2012)

4 hodiny nefalšovaný filmový magie.... ten film je sice o ničem, ale je prostě krásnej. Top tier Sergio. (19.08.2019)

Ačkoli gansterky jako takové moc nemusím, tak tohle čtyřhodinové dílo nemá chybu. Chytré a perfektně fungující rozdělení do tří časových rovin a výborná hudba, která příběh skvěle doplňuje a pomáhá vše lépe chápat, z filmu dělají výjimečný zážitek. (25.05.2007)

Naprosto automaticky se nabízí srovnání tří velikánů v gangsterském žánru. A sice Scorseseho Mafiánů, Amerického gangstera Ridleyho Scotta, a Leoneho počinu Tenkrát v Americe. V tomto pořadí jsem snímky viděl a měly pro mě vzestupnou úroveň. Leone převálcoval konkurenci snad vším. Elegancí, jakou vykreslil tehdejší dobu, scénářem, prací s kamerou, cestováním v ději tam a zpět, nu a v neposlední řadě také hudbou. Ústřední motivek opakující se na flétnu mi nemohl neasociovat legendární harmonikovou melodii z westernu Tenkrát na Západě. Mimochodem, patrně nejsem první ani poslední, komu Amerika místy western připomínala. Kéž by všichni režiséři na rozloučenou natočili podobně kvalitní film. (23.11.2009)

Strhující. Úchvatné. Skvělé. Nemám co vytknout, ty 4 hodiny mi utekly velmi rychle. A ještě dlouho ve mně film rezonoval. (03.07.2004)

Spolu s Untouchables asi najlepšia gansterka minimálne osemdesiatych rokov. Dlhočizná minutáž tu má výnimočne svoj účel a vôbec nenudí. (24.06.2012)

Pro mě jednoznačně nejlepší film této italské legendy a prakticky jediný opravdu oblíbený. Velkolepá mafiánská sága se řadí mezi to nejlepší co na gangsterském „poli“ vzniklo. (05.02.2006)

Všichni byli v tomto snímku výborní, ale jen jeden byl vyjimečný, Ennio Morricone. Hodnotím čtyr hodinovou verzi, která ničím nenudila i při takové délce, okamžitě mě film strhl do děje a pohltil, díky vynikajícímu vyprávění a atmosféře. (25.09.2009)

Leone ve svém typicky pomalém vyprávění představuje raubíře Noodlese ve třech fázích jeho života. V pubertálním věku založil po vzoru Rychlých šípů svou první bandu, ale jelikož svůj život nežil zrovna podle desatera, tak bylo jeho uvěznění nevyhnutelné. V produktivním věku se vrátil z vězení a provozoval s přáteli skutečné mafiánské kousky, které logicky vedlly ke smrti jeho přátel. V důchodovém věku konečně zbohatl a pochopil, co se vlastně stalo. Jednotlivé životní kapitoly jsou časově přeházené, mozaika příběhu se jednotlivými střípky zaplňuje pomalu a prozrazení důvodů Noodlesova jednání si režisér nechává až na konec. Proto je Noodlesova motivace po většinu sdělovaného příběhu nejasná. Způsob vyprávění je chvílemi uspávající, ale občasný vtípek, jakým je poznávání zločince podle penisu, způsobuje to, že i takřka čtyřhodinová stopáž je vcelku stravitelná. (17.05.2009)

Myslím, že psát komentář k tomuto filmu, je zcela zbytečná záležitost. Úplně by stačilo napsat dvě slova: „MISTROVSKÉ DÍLO!“ Ano, tato pouhá dvě slova zcela vystihují tento téměř čtyřhodinový opus. Mistr spaghetti westernu Segrio Leone si pro svůj poslední film vybral odlišnou látku a dal vzniknout tomuto filmovému klenotu. Elektrizující atmosféru filmu navíc umocňuje hudba Leoneho dvorního skladatele Ennia Morriconeho. Tito dva géniové se podíleli na celé řadě skvělých filmů, ale tento je pro mě osobně nejlepší a naprostým právem zaujímá první místo mezi mými nejoblíbenějšími filmy! (25.01.2013)