Vox Lux

Během natáčení hlasivky Natalie Portman nedošly újmy. Máte chuť na fiktivní biografii jedné extravagantní popové hvězdy, co má většinu nectností, jakými správné popové hvězdy mají disponovat? Režisér Brady Corbet takovou celebritu servíruje, ale koncepčně to není žádný zázrak, místy je to dokonce i blbé a produkčně mdlé. Nejvíc mně vadilo, že se nekonaly žádné vizuální orgie a technické finesy. Celé to má takový neatraktivní "televizní" háv. Až na pár scénických delikates, úvodní a závěrečná sekvence k nim určitě patří, se nedařilo ani aplikovat moment překvapení. A dramatické vrcholy, dají-li se tak nazvat, jsou jen suchopárné pózy, režijně nekvalitně zvládnuté i podané. Samotná Natalie Portman nastoupí na scénu až od druhé poloviny dvouhodinového filmu, je nutné si do jejího příchodu (a přerodu) vystačit s nijak zvláště zajímavou Raffey Cassidy, která hraje její mladší verzi, posléze i dceru, jejichž identičnost mně přišla naprosto stupid. Film mapuje období osmnácti let popové ikony, takže nechybí (klasické) peripetie a střety s osobní i profesní krizí, což vrcholí nablýskanou koncertní show. Kdo slyší na jména Jude Law, Stacy Martin, Jennifer Ehle, Sia (produkční záštita), Willem Dafoe, může mít radost, neb tvoří neoddělitelnou součást zpěvaččiny profesní kariéry, poslední jmenovaný zaujal jen pozici vypravěče, což jsem nepochopil. Nesporným tahounem je však Natalie Portman, která manýry i zvýšenou teatrálnost podává se sexy noblesou. Vzestupy, pády a comebacky hudebních hvězd zde už byly tisíckrát, ty fiktivní jsou ale vzácností, daný koncept ovšem příliš režijně neuzemní ani neoslní, nicméně chcete-li vidět svou oblíbenou hvězdu pět (původní skladby od zpěvačky Sia) a oděnou ve futuristickém kostýmu, máte jedinečnou možnost přijmout její pozvání přímo pod pódium. 6/10 (24.03.2019)

Už od začátku Vám bude jasné, že tady to tvůrci pojali trošku jinak. Hned u úvodních titulek do Vás navalí scénu, která svým skrytým napětím rozhodí každého, kdo si k filmu v tu chvíli našel cestu. V tu ránu je jasný, že jestli někde začíná divná filmařina, tak je to právě teď a tady. Nakonec to ale zase tak divný nebylo nebo spíš sám film ani nevěděl, co chce. Přitom měl pár zajímavých nápadů, jako třeba ten, že na hudební stránce pracovala Sia. Ta je na hudbě hodně znát a i když hudba není ze seznamu těch, ke které bych si pravidelně hledal cestu, špatná v rámci popu rozhodně nebyla. Horší už to bylo ale se samotným námětem a nejvíc to odsrala asi Natálka. Ta nejlíp vypadá na plakátě, ale pak to s ní jde dost z kopce. Objeví se vlastně ve druhé polovině filmu, kde už hraje dospělou hlavní postavu, ale stačí to k tomu, aby ve mně vyvolala ryzí protivenství vůči její osobě, no spíš teda postavě. Navíc jsem úplně nepochopil, proč ta mladá holka hrála tu hlavní postavu a pak hrála ségru své, leč dospělé, postavy. Ve Vox Lux je prostě plno momentů, které úplně nechápu a nevím, jestli to není fušéřina nebo forma umění, kterému nerozumím. Na tři hvězdy to ale kousnu. (27.01.2020)

„To mám právě ráda na populární hudbě. Nechci, aby lidé zbytečně moc přemýšleli. Ale aby se cítili dobře.“ První necelou hodinku mě to celkem bavilo, a to bez větších připomínek. Musel jsem si sice zvyknout na trochu zvláštní atmosféru (na druhou stranu něčím přitažlivou), zároveň nějak přijmout to, že tragickou událost Celeste a lidé kolem ní de facto využili k nastartování kariéry, ale nic z toho nebylo vyloženě rušivé. To, co mě téměř okamžitě začalo dráždit, byl fakt, že tvůrcům „krapet“ neseděly časové posuny spolu se stářím postav v druhé půli. Když 28letá hraje starší sestru 37leté (nešlo obsadit pozdější verzi Eleanor někým „zralejším“?) a manager vypadá věkem takřka nepostihnut (maskéři si vzali dovolenou?), člověku to na dojmu moc nepřidá. Nemluvě o tom, že Natálka by mohla hrát sebelíp, ale když ta její postava byla tak nepřístupná, že se mi na ni nedařilo napojit. Takže její závěrečné vystoupení mě sice nenudilo, ale ani nijak zvlášť nestrhlo. Snad mi to má oblíbenkyně odpustí, ale stejně jako u Annihilation dávám jen lepší průměr. (07.04.2019)

Velice bizarní film. Určitě je to film o popové hvězdě s nejpřekvapivějším začátkem, kdo se moc zajímal dopředu, přišel o pěkné překvapení. Mohl bych uvést několik dalších scén, kdy mě film překvapil a vydal se cestou, kterou jsem nečekal. Jsou tu však i chyby. Natilie Portman přehrává a tlačí svoji roli do parodie, která vážnému filmu nesedí. Na voice-over vyprávějící nám zásadní události jsem si také příliš nezvykl. Jude Law je nevýrazný, až nudný. I tak zajímavé dílo. P.s.: Úvodních pár minut si hraje s ideou světla (Lux) a je to opravdu perfektní práce kameramana. (23.02.2019)

Občas si pustím film, o kterém předem nevím téměř vůbec nic, jako tomu bylo v tomto případě (spokojil jsem se s popisem "něco o zpívání s Natalii Portman). Proto jsem si u úvodní části vážně nebyl jist, jestli jsem si pustil správný film, protože mě ten začátek zastihl opravdu nepřipraveného na takový psycho úvod. Potom to tedy jelo podle očekávané lajny, ale celkově si nejsem jistý, čím vlastně chtěl tento film být. První třetina o střelbě na škole a vyrovnávání se s následky, druhá část se zaměří na tvorbu popové hvězdy, třetí část zachycuje to, jaký vliv má taková sláva na okolí hlavní postavy i na ni samotnou a závěr už je čistě zaměřen na jeden konkrétní koncert. Problém je tu ale ten, že nic z toho není dotažené, každý aspekt se nějak nakousne, ale působí to nějak polovičatě. No a Dafoe v roli vypravěče tu působí vyloženě přebytečně jako z jiného filmu. Vlastně tu je všechno hrozně zvláštní, což se dalo odvodit i z trailerů a podle toho to v kinech taky mizerně dopadlo. (17.09.2019)