Pro hrst dolarů

Rozjezd.... Ale jaký! Když si Monco kove plát pod pončo a učí se zmrzačenýma rukama znovu střílet, běhá mi mráz po zádech - a mohou za to všichni tři pánové Eastwood, Leone a Morricone. Dík, chlapi. Závěrečný duel, který je v jedné chvíli úžasně nasnímaný jako souboj bot, to muselo být ve své době takové "něco", že všem režisérům westernů stoprocentně lezly oči z důlků. Dobře jim tak. Alespoň měli šanci připravit se na to, co přijde za pár let. (18.09.2007)

I když je Pro hrst dolarů prvním westernových počinem od mistra Leoneho, nechával jsem si ho až na konec, a celou trilogii viděl opačným způsobem. Jsem za to rád, protože takhle po zpátku vidím lépe a jasněji, jak Leonemu stoupal skill. Tady je to opravdu hop nebo trop a není si ve všem úplně jistý, a proto na spoustu detailů zapomíná, takže je to jasně nejhorší díl, ale přesto už na počátku fungovala chemie mezi Eastwoodem, Morriconem a mistrem režisérem, kterou v přístím díle dovedli k dokonalosti a u hodného, zlého a ošklivého k nadpozemské slasti. Určitě to na pět hvězdiček není, ale jelikož jsem Leoneho fanda a ještě nikdy jsem nedal jiné hodnocení, než plné, proto to nebudu měnit ani tady. (27.06.2008)

Na divoký západ presunutý remake slávneho samurajského opusu Akiru Kurosawy, Telesná stráž bol vo svojej dobe zjavením. Čisto americký žáner dostal konkurenciu zo starého kontinentu, ktorá v mnohom svoje vzory prekonala. Príbeh pištoľníka pracujúceho zároveň pre dva znepriatelené gangy priniesol svetu nový podžáner zvaný „Spaghetti - western". Tieto filmy boli drsnejšie, atmosférickejšie a temnejšie. Taliansky génius Sergio Leone tu ešte nemal tak prepracovaný rukopis, ako vo svojich nasledujúcich počinoch, no aj napriek tomu sa tu zrodila nesmrteľná klasika s úžasnou hudbou Ennia Morricona a vtedy neznámym Clintom Eastwoodom vo svojej najikonickejšej úlohe. Ešte kvalitnejšie a už čisto autorské pokračovania prišli onedlho. Spolu vytvorili jednu z najlepších trilógií všetkých čias. 9/10 (17.01.2004)

Tak tady to všechno tenkrát začalo. Pro western, pro Eastwooda a možná i pro Leoneho. Když do do jednoho malého městečka přijel jeden pistolník. Příběh je jednoduchý, ale sympatycký, stejně jako postavy v něm. A Clint cedící hlášky skrz věčně zapálené žváro je prostě k sežrání. Když má člověk prachy v kapse začne si vážit klidu. (04.09.2009)

Pod vlivem Kurosawova Ochránce a Goldoniho Sluhy dvou pánů natočil Leone za pár peněz, s televizním hercem a ve španělských lokacích western zcela nového typu. Moc se v něm nekecá, zato hodně střílí. Dlouhé tiché scény s časem našponovaným k prasknutí sestávají z napínavé hry v detailu a velké hloubce snímaných pohledů (ale taky nečekaných podhledů zabírajících namísto tváří ostruhy kovbojských bot). Prolongovaný klid před bouří končí náhlými přestřelkami nebo je nabouráno neotřelým soundtrackem, který namísto klasického orchestru využívá elektrickou kytaru nebo práskání bičem. Hudba navíc kromě nastolování atmosféry a prodlužování napětí také pomáhá vyprávět příběh. Hrdina, bezejmenný gringo v odrbaném ponču, má daleko ke šlechetnému americkému kovboji hájícímu zájmy civilizované společnosti. Chce jen ze vztahů panujících ve městě, kde má zjevně napilno jen hrobník, vytěžit nějaké dolary. Počet mrtvých jde během největšího (a paradoxně nejméně krvavého) masakru filmu do desítek. Scény sadistického násilí jsou zároveň neopodstatněně (a proto i nepříjemně) dlouhé a krev připomíná rajský protlak. Ustavující spaghetti western by potřeboval nějaké přísady přidat (nepůvodní příběh) a z jiných ubrat (mučení), ale i takhle je nadmíru zábavný a neuvěřitelně stylový. Pokud jsem někdy snil o tom, že bych byl kovbojem, šlo o kovboje od Leoneho. 80% Zajímavé komentáře: Rob Roy, choze, anais (04.05.2005)