Polednice

Velká škoda, že se karty odkryjí příliš brzy a poslední třetinu není de facto co vyprávět. A je to velká škoda, protože atmosféra je jedinečná a Anna Geislerová hraje jak o život (je skutečně po všech stránkách čím dál lepší). Snímek je to spíše pozoruhodný, než nezapomenutelný, ale i tak jsem rád, že jej v naší kinematografii máme. 65%. (28.09.2017)

Český hókus - pokus o horor s herečkou Aňou Geislerovou, vychádza z časti, ledva, ledva. Na jednej strane má zaujímavú kameru, pôvodom slovenského kameramana, Alexandera Šurkalu, taktiež i intenzívny zvuk, ktorý až, až predznamenáva hororové scény, ktoré diváka nemajú dôvod vystrašiť, lebo to skrátka - očakáva. Snímok má celkom dobré herecké obsadenie, kde k p. Geislerovej, pridávam jej filmovú dcéru Anetku, čiže mladú herečku Karolínu Lipowskú, pre ktorú sa jedná o debut na poli hraného celovečerného filmu. Na druhej strane, vedľajšie postavy, ako je nadržaný sused z pozadia, alebo záhadný starosta, mi pripadali, ako zbytoční, liezli mi na nervy, okrajovo mi sem absolútne nikto nepasoval, ak nepočítam obidve hlavné postavy, t. j matka Eliška s dcérou Anetou, tak ostatné postavy, sú tu len do počtu, aby sa mal scenár, o čo oprieť. Scenár je tým hlavným dôvodom, prečo film stráca na atraktivite, ktorá tu vlastne, nikdy poriadne, ani nie je ! Slabučký scenár, M. Samira. K deju - Eliška prichádza so svojou dcérou do obce, odkiaľ je pôvodom jej manžel, o ktorom nič v podstate neviem, sú tu indície, ktoré mi vysvetlili, čo sa s ním stalo, a to som nemusel ani vidieť vysvetľujúcu scénu s Anetou. Je to predvídateľné. Nasťahujú sa do starého domu, v ktorom straší, starostova žena p. Mrázová, má záhadnú minulosť, keď Elišku stále varuje pred strašidelnou bytosťou, ktorá si odvedie jej dcéru, Anetu. Eliške po čase začne zo všetkého šibať, až bude čeliť životnej skúške, z čoho sa vykľuje psychologická dráma. Na filme si isto cením, najmä kameru + obidve herečky sa snažia, ako môžu, dávajú do toho všetko, ale nestačí to, kvôli blbému scenáru a réžii, ktorá na 90. minútach stroskotáva, film ma nedokáže zaujať počas celého trvania, ale len v niektorých pasážach, kde dominuje kamera a herečky - to je atmosféra, inak som sa dosť nudil, aj som chcel udeliť pekných 60 %, no svedomie mi to nedovolí. Je to zaujímavý český pokus o horor, ktorý sa dá pozerať, ale viac - menej, ja som pri tom trpel, ako Kristus na kríži ! Snaha sa cení, českým kolegom to v budúcnosti môže vyjsť, o čosi lepšie, ako v tomto prípade. Nechám sa prekvapiť, potenciál by tu aj bol, len trošku treba zmeniť myslenie, ako aj tu na Slovensku, kde sa moc dobrých filmov, taktiež nenakrúca... (22.08.2016)

Když jsem se o Polednici bavil s kdekým, kdo ji už předtím viděl, tak mi každý řekl, že se mu moc nelíbila. Ale zajímavý bylo, že dokázal pochválit atmosféru, hudbu a herecké výkony. Nepochopil jsem tedy, v čem je problém. Dokud jsem ji sám neviděl. Polednice je totiž film, který podle mě ocení opravdový fanoušek filmu. Ne konzumní divák. On to totiž rozhodně není horor, ale spíš psychologické drama. To ale naprosto výborné a s atmosférou, která by se každou další minutou dala krájet. Osobně musím říct, že boží je jak prostředí vesnice, které je obestoupené obilnými klasy a sálá z nich vedro, že i v zimě by Vás plátno v kině zahřálo, tak v podstatě všechno ostatní. Herecké výkony byly například fantastický. Každá postava byla naprosto perfektní a to jak ze strany všeobecně známých filmových tváří jako je Aňa Geislerová nebo Daniela Kolářová, tak ze strany malé Karolíny Lipowské, které taky byla opravdu super. Z chlapské strany byl Jiří Štrébl úplně úžasnej a zahrál tu svojí pivní postavu úplně fantasticky. Stejně tak i Zdeněk Mucha, ze kterého ta nepříjemná minulost vysloveně tryskala. Musím se přiznat, že tak dobrý postavy jsem v českém filmu hrozně dlouho neviděl. Stejně tak jsem se rochnil i v hudbě, která je na české poměry v podstatě ultimátní. Jednoduché, ale intenzivní piáno zde dodává atmosféře naprosto parádní napětí. Za sebe tak musím říct, že mě trošku mrzel závěr, který byl hrozně rychlý, ale vševypovídající v rámci samotné balady, která byla pro tento film základem. Divákům do budoucna doporučuji, ať od filmu očekávají zážitek a nesnaží se ho srovnávat s americkými horory. Takové srovnání jsem totiž také slyšel. Polednice si totiž divákovo oko zaslouží a já jsem hrozně rád, že se někdo v naší malé zemičce nebál a zkusil natočit něco jiného…jinak. (11.03.2016)

Mierne spoilery: S tým, že Polednice nie je horor, ale skôr psychologická dráma využívajúca ústredné zlo viac-menej ako metaforu, mám ten najmenší problém. Na české pomery pomerne orignálny koncept podporený slušným audiovizuálom a spoľahlivou Aňou Geisslerovou však zráža nevierohodná dramatická zložka. Tá je povrchná, posúva sa odnikiaľ nikam k pomerne predvídateľnému a skratkovitému finále.. a náhle je koniec. Nebudem teda preklínať strihačov, že sa snažili lákať na iný film, ale na to, že z tohto konceptu sa dalo dostať viac. Oveľa viac. Mladým tvorcom však prajem veľa úspechov do budúcna a snáď sa im podarí zúročiť získané skúsenosti lepšie. (18.01.2017)

"My si mohli, když jsme si chtěli něco vysvětlit, říct: 'Chceme to jako v tom a tom filmu.' Protože myslím, že máme filmy docela nadrcené," řekl o tvůrčí spolupráci za kamerou režisér Jiří Sádek. Kolikrát asi a v jakých všech fázích práce na "Polednici" zaznělo 'Chceme to jako v Babadookovi'? Diváci, kterým tento zásadní hororový titul posledních let neunikl, budou nevyhnutelně z filmu mít pocit permanentního deja vu. Podobnost konkrétních motivů, prvků i formálních postupů je natolik silná, že není možné, aby šlo o náhodu. Zatímco jiní mladí čeští filmaři kopírují formální postupy zahraničních vzorů, Sádek, Chlupáček a Samir se pohybují na hraně plagiátorství. Když to dovedeme do extrému, tak zatímco jiní poučenou formou oslovují především diváky, kteří také mají kinematografii nadrcenou, "Polednice" naopak sází na diváky nepoučené, kterým se může vydávat z originální dílo. Přitom tvůrci dokáží výtečně rozehrát lokální prvky, které byť čerpají z klasického kontrastu města a venkova, působí živě a přirozeně. Navíc základní koncept moderního nedoslovného přepracování kanonické básně, postavený na motivech neveselých stránek mateřství, skýtá velký potenciál. Paradoxně však "Babadook" představuje nejen vytříbenější a stylově sevřenější, ale i nosnější a věrnější adaptaci Erbenova textu. (10.07.2016)