Superman 2

Ať už chtěně, či nechtěně velmi zábavné. Pár vynikajících hlášek a gagů, které strčej do kapsy kdejakou komedii. Výborná akce a hlavně co se týče pyrotechniků, který se hodně vyřádili. Ale ty kostými a herecký výkony záporný trojice ... no skoro jako Plan 9 od Eda Wooda, ale budiž. Škoda jen, že Lex Luthor neměl víc prostoru. (15.02.2009)

Docela fajn, ale... Film se mi ještě pořád líbil (narozdíl od otřesné trojky a asi ještě otřesnější čtyřky). Jenže ano, kvalita šla po jedničce dolů a taky je to horší film ve srovnání s novým Supermanem. Jako pořád se na film dá dívat, jelikož Superman je sexy, ne kecám, sice je sexy, ale i samotný film má ještě něco do sebe, i když uznávám, že za účelem získání peněz šla dolů kvalita příběhu, jelikož některé scény byly vážně pitomé a pro zasmání. Některé byly srandovní asi záměrem, protože jsem se párkrát pobavila a nekřivila jsem se u toho, protože by film či scéna byl zároveň trapný. Ale celkově je tento film o superhrdinovi pořád ještě to světlejší a lepší z celé série... (18.06.2013)

Řekl bych, že se snad dvojka od jedničky svou atmosférou skoro ani neliší, možná jen tím, že jednička je první :-) Filmu neublížilo ani to, že se během natáčení vyměnil režisér. Skvělý Lex Luthor v podání Gene Hackmana a mezi Christopherem Reevem a Margot Kidder to jiskří, i když se baví jen o párku ;-) Není to vůbec špatný... -CHCI MUŽE, DO KTERÉHO JSEM SE ZAMILOVALA! -JÁ VÍM LOIS A JE MI LÍTO, ŽE TADY NENÍ... (24.03.2003)

Pevně stáhni půlky v tom svém travesti kostýmku generále Zode, protože:„There is one man on this planet, who will never kneel before you!“ Christopher Reeve znovu ve slušivém přiléhavém oblečku - tentokrát proti trojce desperátů z planety Krypton, kteří zjevem nápadně připomínají jednu nejmenovanou německou nihilistickou kapelu.. Jednoznačně slabší než první díl, ať už vinou méně nápaditého scénáře či ztrátou glancu Lexe Luthora. Když už nic, tak se člověk alespoň dozví, jak se v žurnalistice tvoří novinové titulky (Paris destroyed / saved). (19.02.2009)

Původní Superman mě přenesl z vesmírné opery do lánů rurální Ameriky 50. let, aby mě přes hektickou žurnalistickou sedmdesátkovou detektivku dovedl až k nadlidskému dobrodružství o výpravě za záchranou lidstva i nalezením sebe samého. Superman II mě vedl někam od světů přiblblých laciných zápletek od Cannon Films přes ochotnické romantické románky až někam do ruské studiové pohádky ze 60. let. Téměř všichni již vědí, jak k tomu došlo, že v tom mají roli tvůrčí i herecké neshody, přetáčky na které se ještě nevrátili někteří herci i třeba odlišný vizuální přístup Lestera a Donnera ohledně filmové práce s komiksem. Výsledek není nic jiného než výstavní připitomnělý camp s tak neuvěřitelně upatlanym scénářem (Mario Puzo ho napsal za 600 000, měl 550 stran a Donner s Mankiewiczem trvají na tom, že v ani jednom z dílů z něj nebyla použitá byť věta), že jedinou možností, jak si film skutečně užít, je vypíchávat momenty typu odjezd ze severního pólu autem, agonický výraz Supermana když zvedá výtah poté jen pár týdnů poté, co před večeří narovnával kalifornský tektonický zlom či jeho sviňácké nadčlověčí dick-moves typu amnesiálního polibku Lois Lane poté, co jí zprznil, ona to těžko nese a on to nechce řešit. (22.01.2021)