Benedetta

Film o italské jeptišce natočený Francouzi pod Holanďanovou režií, to je slušný rodný list:-) Snímek se nezařadí mezi to nejlepší od mého oblíbeného režiséra hlavně proto, že byl na svou stopáž dějově poněkud chudý. V závěru se navíc Paul Verhoeven příliš odvázal, takže finále vyznělo po stránce akční na výbornou, ale film přestal úplně předstírat historickou věrohodnost. Jasným kladem snímku je to, že jeho režisér umí po čertech dobře pracovat s krásami ženského těla, podle Virginie Efiry by se navíc dalo klidně sochat a mnohá mladice by jí mohla tiše závidět, jenže tato záležitost nebyla zrovna erotickým thrillerem, takže se mi místy lehce táhla. Původně jsem chtěl hodnotit za lepší tři kousky, ale zohledním vypíchnuté pokrytectví představitelů katolické církve a mírně přidám na slabší čtyři. / Poučení: Před sexem sádruj, sádruj, sádruj, abys nemusel zatloukat, zatloukat, zatloukat. 4*- (07.06.2022)

Nápaditý filmař Paul Verhoeven byl vždycky prasátko a dřevěná (dobře opracovaná) soška Panny Marie nabízí různé možnosti. V Hollywoodu zanechal několik skvostných kultů i chytrých satir a možná s vědomím, že se blíží všechna ta pološílená společenská hnutí, pláchnul do své domoviny. Když se do toho (kdekoliv) téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. V Evropě hned zaujal Černou knihou a i jeho další kousky stojí za pozornost. Tentokrát třiaosmdesátiletý (!) tvůrce nabízí cynický příběh odehrávající se v 17. století v klášteře v Toskánsku, do kterého vstupuje dívenka, která pocítila, že má k Bohu blíže než ostatní. V dospělosti, kdy postupně vnímáme zkorumpovanost církevního řádu, se sblíží s nespoutanou Bartolomeou a Verhoeven rozpoutá nejen tuhle lesbickou provokaci. Boří divácké představy o jednotlivých postavách a jejich morálce. Černý humor mu i v pokročilém věku nechybí, jeho drama je vtahující, energické a přesvědčivé, znovu se nebojí „vysmívat“ velkým tématům. Navíc je to celé umocněné skvělými herci, ať už jde o odvážnou Daphne Patakiu nebo Virginii Efiru. Prostě žádná senilní historická báchorka… (07.12.2021)

Benedetta Carlini je skutečná historická postava, jak jsem se dočetl po zhlédnutí filmu (https://en.wikipedia.org/wiki/Benedetta_Carlini), ale Verhoeven si její životopis i události její doby samozřejmě trochu pozměnil, scénáristicky "vylepšil". Každopádně se mu, už starému dědkovi, podařilo natočit dílo přímo renesančně krásné, aspoň mně se tedy film moc líbil po vizuální stránce. A samozřejmě i po té obsahové, protože syntézu vypjaté spirituality a vypjaté tělesnosti shledávám divácky přitažlivým tématem. Obdivoval jsem nádherné exteriéry toskánského Montepulciana, filmovou výpravu (dobové oděvy), bavily mě Benedettiny vize i postupně houstnoucí atmosféra (vyšetřování, kometa, sebevražda, morová epidemie, flagelantství, vyhrocené finále). Pár drobných připomínek ovšem mám. Třeba mě samozřejmě naprosto fascinovalo dildo vyrobené ze sošky Panny Marie, opravdu vytříbená to blasfémie! Ale když se člověk zamyslí nad tím, kolik muselo být v takovém klášteře nejrůznějších svíček, tak pochybuju, že by si holky dávaly práci s náročnou výrobou něčeho tak nepraktického (leda by je perverzně vzrušovalo rouhání). Nebo mi vadil občas dost zřetelný (ale rádoby nenápadný) makeup na tvářích jeptišek (a Benedetta ještě navíc vypadala trochu vysolárkovaně). A asi nejvíc mi ve filmu neštymovala ta fránina - proč Verhoeven film z Itálie probůh nenatočil s italskými herci a herečkami? (22.01.2022)

Lezbická erotika v ženském klášteře, Paul Verhoeven, 17 století...to jsem si nemohl nechat ujít. Nakonec jsem dostal trošku jinej pokrm než jsem si objednal, ale nelituji toho. Paul je na svůj věk vynikající filmař a umí nejen provokovat, ale i klást otázky. Moc oceňuji, že tento film jako by se nepotkal s dobou je točenej na poctivo, na syrovost a toho si taky cením. (03.12.2022)

Benedetta strávila většinu života v Klášteře, teď ale krom Boha začala milovat i Bartolomeu… to, co zpočátku vypadá jako drama o zakázané lásce, se ve Verhoevenově režii mění v provokativní a nevypočitatelnou podívanou, která otevírá spoustu zajímavých témat a chytře manipuluje s divákem, jeho očekáváním i s tím, jak si zpracuje to, co se hrdinkám na plátně děje. Stejně odvážné, cynické, chytré a zábavné jako režisérovy jeho největší klasiky. (22.11.2021)