Benedetta

Lezbická erotika v ženském klášteře, Paul Verhoeven, 17 století...to jsem si nemohl nechat ujít. Nakonec jsem dostal trošku jinej pokrm než jsem si objednal, ale nelituji toho. Paul je na svůj věk vynikající filmař a umí nejen provokovat, ale i klást otázky. Moc oceňuji, že tento film jako by se nepotkal s dobou je točenej na poctivo, na syrovost a toho si taky cením. (03.12.2022)

Lesbický nunspoitation by Verhoeven ze 17. století z Toskánského kláštera. Verhoeven natočil netradiční erotické náboženské drama, které se nebojí nahoty i násilí. Představitelka Benedetty Virginie Efira ve svých 45 letech vypadá velmi dobře a full frontal naked potěší nejedno mužské oko, ale dobře vypadá i rebelská Daphne Patakia. Opravdu jde o nejvíc hot jeptišky, co jsem kdy viděl. Kombinace hříšných jeptišek a zkorumpované křesťanské instituce funguje překvapivě dobře. Potěší historické období, kde Evropu zrovna zachvátil Mor, velmi intenzivní a vzrušující sexuální lesbické scény, známky Stigmat, skvělé noční můry Benedetty ( scéna s hadem nebo brutální zabití rytířů, překvapilo syrovým Gore), líbily se mi drsné pravidla, které jeptišky musely dodržovat a solidní je intenzivní finále, kde došlo na parádní soud, mučení i chaos obyvatel ve městě. Tempo je místy sice pomalejší, ale mou pozornost si díky atraktivním vsuvkám film dokázal udržet. Rozhodně povšimnutihodná záležitost. 70% (11.12.2022)

Precizně vycizelovaný chlípný náhled za zdi jednoho kláštera, v němž dvě hravé děvy dokazují, že zakázané orgasmy (si) (vy)chutnají nejlépe. Geni(t)ální režijní obšourník Paul Verhoeven se tímto delikátně dekadentním dílem, kterým doživotně rozcupoval náboženství i teology, zařadil do obžalované řady za Madonnu a její hořící kříže a Mela Gibsona, který zbičoval Ježíše. Verhoevenovi si sice dávno nadobro zavřely brány Hollywoodu, ovšem takovéto filmy by zde z dramaturgického hlediska rozhodně nikdy nebyly na pořadu dne. Takže následně oprášil znalosti francouzského jazyka, ve kterém je film natočen, a uchýlil se se svým filmovým štábem do evropských lokalit, kam vyslal brutálně vnadnou čtyřicítku Virginii Efira a rozpustilou třicítku Daphne Patakia (obě ve filmu zdárně popírají svůj reálný věk), aby si příkladně vjely do vlasů i do genitálií. A až se bude konat inkviziční soud, k němuž bude přivolán dokonale lesbickým vztahům nepřející Lambert Wilson, tak se bude režisér chechtat, jak svým důvtipem vyzrál nad prudérností a dobrými mravy tehdejší krutopřísné náboženské církve. Film se sice opírá o skutečné události, žena, která to z jeptišky časem dotáhla na matku představenou, je reálná postava, ovšem berme film s určitými rezervami, jehož takovýto způsob nastavení je z něj cítit a znát. Verhoeven určitě nemá ložnici obloženou krucifixy, ačkoliv je film hojně protkán náboženskými symboly a řečmi, většinou je přítomen nadhled zkušeného tvůrce, který má vše do puntíku uspořádané a promyšlené. Rozpomněl si i na svoji rannou syrovější tvorbu, konkrétně Maso a krev, kdy je během filmu možné uzřít nenápadné styčné body, viz morová nákaza, která přímo dýchá nemilosrdným středověkem. Film nepůsobí nikterak předraženým dojmem. Scén, které se odehrávají mimo kostel, sice není mnoho, občasně se ale stávalo, že mírně narušovaly kompaktnost klášterního prostředí i rušily svou překvapivou strojeností i televizní laciností. Film si zakládá na velmi kvalitním herectví. Dvě ústřední hrdinky a také jedna jeptiška totiž mohou působit i vyvolat dojem, že právě slezly z přehlídkového mola. Jejich herecké výkony jsou však naprosto přesvědčivé a uvěřitelné. A z hereckého hlediska film nemá v žádné postavě slabinu. Nestandardní fragmenty, mezi něž patří to, že hrdinka je obviněna, že si stigmata přivodila podvodným způsobem, do toho se jí zjevuje smilný Ježíš a v jejím nitru dlí nečisté síly, manifestující démonickým hlasem, každý divák sice neocení, ovšem tím je podtržena celá nestandardnost tohoto snímku. Paul Verhoeven i po překročení osmdesátky má stále dost sil kvalitně provokovat a rozčeřovat relativně stojaté filmové vody. Erektivní zkazka pro gurmány, podložená nahými těly lepých žen, mu evidentně prospěla na mysli i těle. 8/10 (03.04.2022)

Matko představená, to mi ho vyndej...... Holandský provokatér Verhoeven je i ve svých 83 letech nefalšovanej perverzák. A protože fetišismu není nikdy dost, protentokrát si na stará kolena natočil lesbický porno k obrazu svému – tedy jako erotické drama z Itálie 17. století inspirované skutečnými událostmi, specificky z církevního prostředí toskánského římskokatolického kláštera, kde se masturbace zásadně praktikuje krucifixem a namísto lubrikantu se používá svěcená voda. Pakliže jste ateista jako já, nebojte se - nemáte sebemenší šanci se jakkoliv nudit. Snímek 'Benedetta' není pouze o milostných hrátkách, ženské rozkoši a blasfemii vně řeholnického mikrosvěta plného jeptišek. Jde o dílo, které umně spojuje kontrasty, a zamýšlí se jak nad otázkou celibátu, tak nad podstatou lidských stigmat a fyzického významu sexu v prostředí, jež je přísně asketické...... Verhoeven zde velmi provokativně akcentuje relativně aktuální konflikt nespoutané přirozenosti lásky proti silně konzervativním křesťanským dogmatům (viz. současná situace v Polsku který se rozhodlo že opět zavede středověk), jež netolerují nic, co by nedovolovalo slovo Boží – lásky, která nemá jakoukoliv konkrétní podobu, a pakliže ano, tak výhradně tělesnou – to vše navíc na historickém pozadí morové rány. Verhoeven tak zcela bez příkras demonstruje, že církev a pánbíčkáři jsou banda fanatickejch manipulativních zmrdů s velmi paranoidním pohledem na svět. Snímek 'Benedetta' lze svým způsobem vlastně chápat jako manifest o queer liberation, neřkuli nekompromisní kritiku teismu s pomocí antiteismu – jako pomyslnou paralelu k současnosti, kdy spoustě zakomplexovanejm πčusům, jejichž životní postoje se zakládaj na tři tisíce let starý knize plný vymyšlenejch pohádek s názvem Bible, vadí, že spolu maj šťastnej milostnej vztah dva lidi stejnýho pohlaví. Tyto motivy Verhoeven samozřejmě prezentuje velmi implicitně, senzuálně, ale přesto dokáže provokativně kritizovat institucionální postavení církve a náboženské přesvědčení. Neustále jsem si však při sledování říkal, že by mohl ještě víc překročit čáru divácký tolerance, tnout do živýho a šokovat tak mnohonásobně intenzivněji a skandálněji, než jen explicitním vyobrazením lesbického sexu mezi Virginií Efirou a Daphne Patakiou. To že někteří ortodoxní věřící bez smyslu pro humor budou chtít Verhoevena upálit na hranici je však bezesporu dobrým znamením. Každej nasranej křesťan se totiž počítá...... // VERDIKT: 7,9 robertků s pannou Marií z 10 // (19.12.2021)

Benedetta Carlini je skutečná historická postava, jak jsem se dočetl po zhlédnutí filmu (https://en.wikipedia.org/wiki/Benedetta_Carlini), ale Verhoeven si její životopis i události její doby samozřejmě trochu pozměnil, scénáristicky "vylepšil". Každopádně se mu, už starému dědkovi, podařilo natočit dílo přímo renesančně krásné, aspoň mně se tedy film moc líbil po vizuální stránce. A samozřejmě i po té obsahové, protože syntézu vypjaté spirituality a vypjaté tělesnosti shledávám divácky přitažlivým tématem. Obdivoval jsem nádherné exteriéry toskánského Montepulciana, filmovou výpravu (dobové oděvy), bavily mě Benedettiny vize i postupně houstnoucí atmosféra (vyšetřování, kometa, sebevražda, morová epidemie, flagelantství, vyhrocené finále). Pár drobných připomínek ovšem mám. Třeba mě samozřejmě naprosto fascinovalo dildo vyrobené ze sošky Panny Marie, opravdu vytříbená to blasfémie! Ale když se člověk zamyslí nad tím, kolik muselo být v takovém klášteře nejrůznějších svíček, tak pochybuju, že by si holky dávaly práci s náročnou výrobou něčeho tak nepraktického (leda by je perverzně vzrušovalo rouhání). Nebo mi vadil občas dost zřetelný (ale rádoby nenápadný) makeup na tvářích jeptišek (a Benedetta ještě navíc vypadala trochu vysolárkovaně). A asi nejvíc mi ve filmu neštymovala ta fránina - proč Verhoeven film z Itálie probůh nenatočil s italskými herci a herečkami? (22.01.2022)