Přirozený talent

Baseball je nádherný sport. Už nejen proto, že se skládá z několika etap, v baseballu se může šikovně převézt spoluhráče, pokud nemá rád nějaký styl odpalu. Dvě družstva proti sobě, jedna v poli, jedna na lavičce. Ta první se snaží přechytračit tu druhou, právě nadhazováním míčku, ta druhá spoléhá na výborné pálkaře a rychlé běžce. Pokud mají všechny výsady obě družstva, je to ta nejzajímavější sportovní hra, co se může zvrtnout v něco zcela nečekaného. Zkuste si třeba sázet na hráče. Nikdy se vám to nepodaří. Už jen proto, že se můžou rychle střídat, takže nikdy nevíte, na čem jste. Také má baseball krásné hřiště, kde si může každý natrénovat (třeba v dešti a blátě), jak doběhnout na metu, postříkat přitom vodou nepřítele a když jste velmi šikovní, omylem kopnout i do rozhodčího. Prostě to jen svedete na bahno. Ano, já miluji baseball, jelikož ho považuji za jedinou inteligentní hru ve družstvech. Proto už jsem viděla pár filmů z této oblasti. Ve velké části z nich hrál hlavní roli Kevin Costner, kterýžto se k baseballu hodí jako nikdo jiný. Proto jsem měla obavy z Redforda. Ano, je to vynikající herec, ale zde spíše spoléhal na hezkou tvářičku, než na svůj herecký přirozený talent. A to je velká škoda. Ale možná to bylo tím, jak špatně byl nadabován a také příšerně prostříhanými záběry. No uznejte, pokud se v jedné scéně ukazuje trénink hráčů a v další je záběr na nějakého novináře, který právě filozofuje nad něčím, co do kontextu prostě vůbec nezapadá, svět div se, filmu to ubere na věrohodnosti. Také se vše velmi vleče, potřebovalo to šikovného střihače, který by vypustil pár scén (stopáž hodina a půl by byla úplně ideální), nebo jiného scénáristu, který by pár postav úplně vyškrtal. Možná i změnil osudy, protože mi nějak nezapadaly. Tak dobře, uznávám, že filmy o baseballu a vlastně všechny sportovně laděné snímky by měl být nejdříve o prohrách jednoho týmu, pak náhlé stoupání na vrchol (s pomocí jednoho zázračného hráče), nečekaný zvrat k horšímu, závěrečný zápas (nejlépe se scénou pálkaře, jež se strefuje do míčku) a pak libý konec, který vše zklidní, ukonejší oko diváka, samozřejmě i jeho duši, který byla celou dobu drásána napětím stejném, jak na stadionu. Nejlepší baseball stejně zahrán nebyl, tak o čem se vedou spory? No nic, jdu trénovat odpaly a až mě začne štvát nějaká řídící věž, pokusím se to napálit do ní. A o to tu přeci jde, ne?! (15.09.2012)

Na baseball mám averzi způsobenou v dětsví na sportovním táboře v Ledči, kde jsme měli v programu výuku baseballu. Se utvořili dvě party. Jedna si sedla do trávy a dostala čísla, já byl tuším 6 a druhá si stoupla na hřiště. Pak to začalo. Instruktor zařval jedna. Kluk slyšící na "jedna" se zvednul vzal dřevo třikrát se netrefil a šel si sednout. Pak instruktor zařval dvě, zvednul se kluk slyšící na "dvě". Mě zatím vesele štípali komáři. Dvojka vzal pálku třikrát se netrefil a šel si sednout. Najednou instruktor zařval čenč a ti co byli v poli si šli sednout a my sedící si šli stoupnout. Během přesunu mě štípli dokonce dva komáři najednou, asi zamilovanej páreček. Bohužel fáze stání byla ještě nudnější než fáze sezení, ale naštěstí ani jednička, ani dvojka ze soupeřovic týmu se tím klackem do míčku taky netrefili a tak byl zase čenč, jenže ten kretén instruktor najednou zase od začátku "jednička na pálku" s ohledem na to že jsem byl šestka a to už značně poštípaná šestka, shledal jsem svou účast v tomto "dechberoucím" klání za nepodstatnou a šel jsem si lehnout do stanu a zapomenout na tenhle typicky americkej sport. Tenhle sport musel vymyslet nějakej voják z kavalérie generála Custera, těsně po tom co mu dal indián tomahawkem po palici, protože jinak to není možný. Z tohoto důvodu se baseballovým filmům většinou vyhýbám, ale tady mě přemohla síla jména Robert Redford a udělala dobře. Příběh si jede svoji lajnu a rozhodně nepapouškuje typickou sportovní pointu typu : přijde nějakej chudák odněkud s bažiny a všechno vyhraje. Tady nic takovýho nehrozí, film působí civilně, uvěřitelně a reálně, navíc je podpořen dobrým hereckým výkonem Roberta Redforda a vynikajcí kamerou. (07.07.2010)

Ako univerzálny športový antitalent nemám k športovým filmom kladný vzťah. S baseballom som na tom ešte horšie, pretože po niekoľkých neúspešných pokusoch sa už ani nesnažím pochopiť zmysel a pravidlá tejto hry. Nemôžem preto popierať istú predpojatosť. Na strane pozitív je Barry Levinson, podpísaný najmenej pod dvoma špičkovými filmami (Rain Man a Vrtieť psom), hrajú v ňom viacerí výborní herci a dokonca aj od autora predlohy (Bernard Malamud) som kedysi čítal Kto opravuje. A tak najväčším problémom bola pre mňa uveriteľnosť filmu. Okrem nepravdepodobných odpalov mi azda najviac prekážal Robert Redford, ktorému v čase nakrúcania tiahlo na päťdesiatku a vierohodne hrať tridsiatnika by mohol iba na záberoch z diaľky. Ale inak pohodový film, pri ktorom som ani príliš nevnímal jeho dvojhodinovú stopáž. (14.06.2010)

"Let's play ball!"     Keďže "najskvelejšiu hru na svete" nemám rád, dúfal som, že film nebude len o bejzbale, očakával som niečo v štýle filmu Field of Dreams, ktorý sa mi veľmi páčil a v ktorom bejzbal nie je to podstatné. Žiaľ, sklamal som sa, film je predovšetkým o bejzbale a všetko ostatné je v úzadí, na vedľajšej koľaji. Tak je to so psychológiou postáv, ktorá je veľmi plytká, tak je to s povrchnou romantickou linkou, ktorá vyznieva veľmi pateticky a podporuje ju v tom žiaľ aj hudba Randyho Newmana (inak výborného, hlavne v rozprávkach) a tak je to aj s plytkými vedľajšími dejovými linkami, ako sú intrigy v zákulisí, či snaha novinára o senzačný príbeh. Čo naopak vystupuje do popredia, je množstvo otravného klišé z takýchto športových filmov, ako večne žuvajúci a pľujúci realizačný tím, frajerské pózy hráčov, kvázi vtipné príhovory v šatni (trápny doktor), groteska na ihrisku v dobe, keď sa tímu nedarí a to všetko je prešpikované množstvom pátosu a prázdnymi rečami. Jednoducho takto namiešaný mix je pre mňa len veľmi ťažko stráviteľný a jeho otravnosť a nezáživnosť zmierňuje len výborný Robert Redford a čiastočne ešte femme fatale Kim Basinger vo svojom vrcholnom období. Glenn Close mi je dosť nesympatická a hodí sa mi skôr do role mrchy, než do role milej a príťažlivej dievčiny. Zisťujem, že režisérsky štýl Barryho Levinsona mi príliš nevyhovuje a jeho Rain Man (1988) musel byť zrejme len momentálny záchvev geniality a zhoda okolností. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (20.11.2021)

Jsem z toho trochu v rozpacích - baseball je pro mě sice asi taková zábava jako hledat vodu na Sahaře, ale pověst tenhle snímek dalece předchází a na borce jako Redford nebo Duvall jsem se upřímně těšil. A nutno říci, že ve spoustě ohledů mě nezklamal - retro atmosféra funguje výtečně (hlavně v ikonickém začátku na farmě), scénář přináší hlubší morální dilemata a otázky, než by jeden očekával, závěrečný match má sílu i po třiceti letech a Randy Newman zkomponoval kultovní hudební podkres. Redford je obrovský sympaťák, Basinger záviděníhodná femme fatale. Pořád ve mně ale zároveň hučel neodbytný pocit, že Levinson střídá hvězdné chvilky s těmi vyloženě rutinními mnohem častěji, než by bylo zdrávo (podobně jako hlavní hrdina), že film občas příliš natahuje, že některé momenty inscenuje dost mechanicky a nudně a že úplně neví, co si počít s postavou Roberta Duvalla, která nedostane možnost se pořádně projevit. A je to škoda, protože scénář velmi efektivně pracuje se svými originálními motivy, k nimž se vždy v pravou chvíli navrací nebo je obměňuje na základě Hobbsova osobního rozvoje (návrat dávné lásky během první herní krize, představení syna během druhé, opakování scény s nadhozem, prasklý míček × prasklá pálka, úvod × závěr), takže i ten povinný patos ve finále ustupuje pečlivě zkonstruované katarzi. Těch 130 minut je ale prostě moc a prostřední část zaujímá primárně svou neschopností přijít s něčím filmařsky okázalým, takže 4* z toho prostě nevymačkám... 70% (27.09.2018)