Dubček

Co by to bylo za chlapa bez pořádného frňáka! A že maskéři udělali Adrianu Jastrabanovi pořádně dlouhý nos, kterým dost možná dělá coby politik Dubček "dlouhý nos" na své stranické kolegy. Asi nejzásadnější problém vyvstal s osobností Alexandra Dubčeka, která už dávno ztratila na své zajímavosti. Sledujeme jej a jeho konání v kritickém roce 1968, v době památné invaze vojsk Varšavské smlouvy, kratičký úsek zabírá jeho život v době normalizace, kdy už byl odstaven od veškeré vládní moci a je z něj řadový občan, zajímavě působí i prostřihy do roku 1992 a jeho osudná cesta autem, dojem kazí jen katastrofální maska starce. Nechce se mně pouštět do rozebírání tehdejší politické situace, divák by měl počítat s tím, že zkreslovaná fakta své zastoupení mít budou, daleko více se zaměřím na to, zda dané téma obstojí z filmového hlediska. Vesměs se jedná o velice solidně udělaný film televizního ražení, který často kombinuje dokumentární montáže s hranými pasážemi, jak je známo kupříkladu ze seriálu Vyprávěj. Laco Halama to celé však natočil o poznání poutavěji a zajímavěji. A dominují především herecké tváře, povětšinou málo známé, o to víc je doslova zábavné vidět důkaz toho, že někdo může být podobný komunistickým pohlavárům jako byl Biľak. Titulní představitel Adrian Jastraban by si možná přál vymanit se z úmorného seriálového kolovrátku, jakým je Ulice, nicméně složitost dané postavy mně občas přišla nad jeho síly, i tak pro mě jeho herecký projev nepředstavoval nic extra rušivého. Je sice poměrně bizár sledovat film o kontroverzním československém politikovi, od jehož tragického úmrtí uplynulo více jak čtvrt století a poměrně se na něj už zapomnělo, ovšem tvůrcům se podařilo upoutat moji pozornost, ačkoliv si rozhodně nemíním o Dubčekovi shánět patřičné (podrobné) dokumentární materiály. Ten filmový nástin, byť v podstatě zkratkovitý, jeho osobnosti mně bohatě stačil. 7/10 (21.08.2020)

Televizní film se všemi klady a zápory, přesto dík slovenské televizi za vznik filmu a České televizi za spolufinancování. Mezi hlavní zápory patří samozřejmě lacinost: nejvíc je to vidět v momentech, kdy před plénem ÚV demonstrují obyčejní lidé - a při detailnějším záběru jich je asi pět. Ale to k televizním filmům tak nějak patří. Osobně mám daleko raději zpracování srpnových událostí ze Sedláčkova Českého století, které se vykašlalo na "prosté lidi" a rodiny funkcionářů a šlo jen po nejvyšších politicích. Tím Sedláček vytvořil strhující drama, ke kterému bylo našlápnuto i zde - ale právě prostřihy na Dubčekovu rodinu děj zdržují. Naopak na rozdíl od ostatních komentujících chválím chytře provedené přechody mezi dokumentárními záběry skutečných událostí a hraným filmem, vůbec mě nerušily, naopak se sem dost hodily. Po stránce obsazení je nutno pochválit casting - Adrian Jastraban do role (pro mě hodně nečekaně) perfektně sedl. Vlastně všechny role byly obsazeny možná méně výrazně než v Českém století (s výjimkou Jiřího Zapletala, co si zopakoval roli Josefa Smrkovského) - mluvím hlavně o Černíkovi, Krieglovi, Mlynářovi, Svobodovi, ale i Bilakovi nebo Brežněvovi -, ale zase o to věrněji směrem k předobrazům. S jedinou výjimkou: zobrazení Husáka mi tu fakt nesedělo. A tedy nejsem historik, nechci se v tom rýpat, ale co jsem tak četl, Husák byl spíš kdysi kamarád s Krieglem, ne s Dubčekem... Ale to je detail a autorská licence si může dovolit ledacos. Výš nehodnotím, něco přes 60 procent film realisticky oceňuje, a hlavně: já nějak nejsem moc nadšenej z "reformovaných komunistů". Nic takovýho neexistuje. Jak říká staré úsloví, jedinej dobrej komunista je mrtvej komunista. A lidská tvář v socialismu neexistuje. (24.08.2018)

Na konci Dubček říká, že "oni" zničili život několika generacím. No, tak to mě dostalo: byl to Dubček, který podepsal pendrekový zákon, na jehož základě milicionáři povraždili několik demonstrantů v roce 1969 a následujících dvacet let na jeho základě šikanovali každého, kdo nebyl "jejich". Ať se jde soudruh Dubček vycpat. (01.12.2020)

Najväčším nedostatkom filmu Dubček - Krátka jar, dlhá zima je nepochybne nízky rozpočet. Táto prekážka na diváka dýcha prakticky celých 90 minút, či už prostredníctvom obmedzeného množstva priestorov (väčšinou interiérových), v ktorých sa príbeh odohráva, alebo neobratným využívaním historických filmových materiálov. Omnoho lepšie na tom bohužiaľ nie sú ani herci, ktorí s výnimkou predstaviteľov Dubčeka a Brežneva spĺňajú prinajlepšom parametre domácich telenoviel. Ak niečo poteší, tak je to scenár, ktorý síce posun deja občas opiera o vyslovene hlúpe barličky, no samotné dialógy postáv fungujú dobre. Z potenciálnej filmovej udalosti roka na Slovensku však napokon zostal len priemerný televízny kúsok. (55%) (30.08.2018)

Podobně jako v Českém století i tady jde o mluvící hlavy, ale dramatizace srpnových událostí je tady mnohem povedenější a hlavně emotivnější. Stran Dubčeka se film nevyhnul jisté idealizaci, ale z mého pohledu to na výsledný dojem a historickou věrohodnost nemělo vliv. Adriana Jastrabana jsem si v této roli nedovedl moc představit, ale výsledek mě mile překvapil, takže ani tady jsem neměl problém. Nejsem si sice jist, jestli by se o komunistech měly točit oslavné příběhy, protože i přesto, že dubčekovci chtěli reformy, byli to i oni, kdo se podílel na utužování režimu, ale pokud tohle pominu, jsem spokojen. 80% (01.09.2018)