Pásky z Nagana

Fantastický a hlavně silný dokument i pro někoho jako já, kdo to ani nemohl zažít, protože ani nebyl na světě. Ta úžasná atmosféra prosakuje přes obrazovku. Moc hezky a zábavně natočeno, beze srandy držím palce na Oscara. Věřím, že tenhle dokument zaujme i ve světě. Kéž by takhle vypadaly všechny dokumenty. 9/10 (27.03.2018)

Ondřej Hudeček na pána. Libová práce. Perfektní vytěžení ikonického momentu českých (sportovních) dějin a vydrcení na max po stránce fanouškovsko-emocionální, nostalgické i řemeslné. Nejlepší film českého režiséra minimálně za posledních pět let... a doufám, že Frank Marshall přehodnocuje režiséra Indiana Jones 5 :) (09.03.2018)

Jeden z nejpropracovanějších dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Možná dokonce i ten nejlepší. Fakticky nepřeháním. Ondřej Hudeček, do teď neznámý autor, ve spolupráci se západními kolegy za Atlantikem dokázal vytvořit dílo, které by měl vidět každý Čech. Mrzí mě, že jsem v roce 1998 nemohl na vlastní kůži zažít tu celonárodní euforii, která před dvaceti lety zachvátila celý náš stát. V zásadě každý v té době prožíval s naším národním hokejovým týmem zápas za zápasem, jako by byli oni samotní na ledě s nimi. To celonárodní semknutí zachycené v jednotlivých záběrech mi chvílemi nahánělo až slzy. Prostě se mi velmi líbilo, že se tvůrci nezaměřili jen na hokej, ale dokázali zkompilovat i momentky z životů našich občanů. Ale teď zpátky k hokeji. Pozvání bývalých hráčů, kteří poskytovali příběhy, nebo se prostě jen vyjadřovali o svých pocitech, které jim tehdy probíhávaly hlavou, jednoznačně dokument vyšvihli kvalitativně nahoru. Rád jsem si vyslechl názor i jednotlivých oponentů, s kterými se náš nároďák musel v Naganu potýkat (popravdě někteří z hráčů, zejména kanadských, mají dodnes depku, jak jsme je mohli porazit a zbavit je tak nadějí na zlato). Semifinále s dnes již legendárními nájezdy a následné finále s Rusy se muselo prostě emocionálně projevit u každého diváka tohoto snímku. Doufám, že něco v podobném duchu (a tím myslím na sportovním poli) zažiju i na vlastní život. Objektivní, výstižný, chvílemi vtipný dokument. 95 % (16.03.2018)

Takové hezké připomenutí dvacátého výročí naganského vítězství, ale pro fandy hokeje a pamětníky nic nového. Je pravda, že slyšet Bretta Hulla, Lindrose, Crawforda či Jašina jak mluví s respektem o našich, je pořád příjemné a stejně tak je super vidět, jak to Fleuryho strašně žere, ale jinak tu není nic, co bych neviděl či nevěděl už dřív. Ale je fakt, že tenhle dokument asi není primárně určen českému fanouškovi, což soudím i z toho, jak je dokument zasazován do historického rámce. Každopádně nejzajímavější záběry pro mě byly ty ze Svobodova draftu. Nicméně i přesto, že to všechno znám, mě to pohladilo na duši a dokud zase nevyhrajeme něco podobného, tak mě to hned tak neomrzí. 80% (05.03.2018)

„HVĚZDY NHL SE UTKAJÍ NA OH 1998...“ /// Točeno pro Olympic Channel, takže tady máme „válku“ s Rusy ve finále jako odplatu za 1968…takže Petr Svoboda (emigrace vs. vítěznej gól)… povídání o vlivu Evropanů na NHL po pádu železný opony… a o tom, jak se z NHL stal byznys, což muselo (zákonitě) vyústit v jejich účast na OH. Zvlášť po tom, co Dream Team způsobil basketbalovou revoluci (OH 1992). Medajlonek Ivana Hlinky… a když Záruba řekne „že tam něco je“ – je to o slzičkách. Kdy jindy už by měl člověk pocítit vlastenecký nadšení? Jestli s váma tenhle dokument nic neudělá, tak (opravdu!) nejste na živu! Hokej jako politickej sport – pro východní blok (teda nás a Rusáky) URČITĚ! Experti to nečekali. Ani já… A když ho pak Svoboda flákne pod víko… emoce dojetí…prostě NAGANO! Tenkrát to bylo něco víc než jen sport… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dostal jsem tenkrát dres a mapu – kdybych chtěl emigrovat. 2.) Když se hrálo finále OH 1998 v hokeji tak jsem byl… (dosaď si sám…). 3.) Porovnávám Nagano s Ester . (30.03.2018)