„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“

Nadcasova klasika, ktora bavila ludi v roku 1971 a bude aj v roku 2011 a urcite aj neskor : to je film Ctyri Vrazdy Staci Drahousku. Spusta skvelych hercov a hereciek, vyborny scenar, strih a to vsetko pod taktovkou rezisera Lipskeho. K tomu si treba pripocitat spustu hlasok. Skvela oddychovka, 95 % (23.01.2013)

Další lahůdka z dob, kdy naše kinematografie ještě za něco stála. Po pomalejším rozjezdu příjde úžasná sprcha situací a hlášek, která prostě musí rozesmát snad každého. Výborní herci, výborné gagy a skvělá parodie na mafiánské filmy. Taky je třeba zmínit atmosféru dotvářející komixové malůvky, které se velmi povedly. Legendárních hlášek je tu opravdu dost, mě osobně asi nejvíc rozsekalo : "Šéfe, já bych si chtěl koupit kytáru." :D krásné 4* (09.06.2012)

Opravdu mi nejde do hlavy, jaktože něco takovéhleho mohlo vzniknout v době počátku normalizace. Naprosto brilantní parodie na brakové komiksové detektivky i tak trochu na svět zamořený komiksem. Příběh tak krásně klišovitý, podaný tak krásně vlídně a směšně, právě tak jak jsme u Oldřicha Lipského, otce české parodie, zvyklí. V hlavních rolích doslova excelují Lubomír Lipský jako neprůbojný (?) učitel George Camel, Jiřina Bohdalová coby energická novinářka Sabrina, Josef Hlinomaz jako hromotluk Gogo, František Peterka jako by gangsterům z USA z oka vypadl, František Filipovský svou rolí policejního komisaře připomíná Louise De Funése, Jan Libíček je kouzelný jako nemotorný ukrmený policajt a další. Na takovéto zábavné filmy a jejich tvůrce můžeme být právem hrdi. (28.05.2006)

Ačkoliv film obsahuje vynikající hlášky (všichni jsme gogo, mýdlo - ručník, dej fem ten fek) a Saudkovy kresby, jsou chvíle, kdy mne film vždy začne nudit, přijde mi ta zápletka pořád na jedno brdo a vtipy recyklované. Málo platné, Janžurová ani Bohdalová nesahají Olince Schoberové vnějším vzhledem ani po kotníky, i když jejich bitva v pěně zamokří eroticky jejich kalhotky. Možná být film o něco kratší, sevřenější... (16.11.2013)

Macourek a jeho krváky s povolenou dávkou čuňačinek. Po Vdově a Einsteinovi sestupuji ještě o patro níž, ke Čtyřem vraždám. Ukrutná třeskutost. V nějakých patnácti letech mě to ohromně bavilo („Dej fem ten fek!“), dnes mohu jen podepsat, co píše Amirgal. Patlanina i ve srovnání s jinými soudobými macourkovštinami. „Reálie“ jsou sice stejně čupr jako v nejlepších Lipského parodiích, komiksový Kája Saudek se k tomu snad tématicky hodí, ale dohromady to moc nešlo, o reklamních vsuvkách nemluvě. Dějová logika k pláči, parodičnost na úrovni Teletele (tedy taková, která si vystačí s ukazováním přehnaných typikálií), zuby spadnuté do polévky, hlasitě pérující nože v zádech, zoufalí školáci. Nutno srovnat se starším Kdo chce zabít Jessii (Macourek+Vorlíček): zatímco tam se v „reálném“ světě objevují zhmotnělé komiksové postavy, tady je zřetelný pokus o transformování reality do komiksu, tedy o zfilmovaný komiksový formát jako takový (čímž nemyslím saudkovské náhražky scén, které by byly moc drahé, ale bezprostřednost všech akcí a událostí – výjevů). Janžurová coby mistr převleků není vůbec špatná, bestie Bublina L.L. docela sedí, hoši z Michaga i ze San Boniga rovněž. Postavy jsou vůbec velmi dobře obsazeny (jen tu Bohdalku jsem tady nikdy moc nepochopil), krutými hláškami se nešetří a Zázvorková coby barová kurva je prostě unikát. Trvalou hodnotu má však jen písňová složka, totiž Eva Olmerová s Koptovým textem „městem táhne sex“, jakož i nová vlna z Newyorteku – to můžu. (07.12.2012)