Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (755)
Naprosto super zábava z dílny mého nejoblíbenějšího českého režiséra. "Maminka vám posílá vejce...", "Neber úplatky, neber úplatky nebo se z toho zblázníš...", "Tak kde je ten prďola, co tady čepuje to pivo?", "Slezte z toho lustru Donalde, vidím vás..." a "Já vám dám Koudelku...". To jsou scény, které mě vždycky dostanou. Děkuju pánům Svěrákovi, Smoljakovi a samozřejmě Lipskému. ()
Máte tiež filmy, ktoré môžete vidieť znovu a znovu a znovu a ani po tisícikrát vás nebudú nudiť a neprídu vám mimo? Takto by sa dalo hovoriť skoro o všetkých filmoch, ktoré dali dokopy duo Svěrák a Smoljak. Humor? Absolútne perfektný. Nikdy nejde mimo, scénky nie sú trápne, majú chuť a človek ich môže vidieť miliónkrát a vždy sa na nich zasmeje znovu. Moje osobne najobľúbenejšie sú asi tieto: Fiat, v ktorom nikto nesedí, vejce, všetky scénky s Gregorom a najmä s Václavom Lohniským v role doktora Chocholouška. Ladislav Smoljak ako vedúci závodu je perfektný, Luděk Sobota je perfektný vo svojej role a jeho romanca s Martou Vančurovou má chémiu a príjemne funguje a plus tu máme ešte aj protiúplatkársky kurz. Záver je absolútne dokonalý... obe scénky. Tak ako utopenie auta Tatra, rovnako aj doktor Chocholoušek strieľajúci s tarasnicou po svojich zamestnancoch. Je to proste fantastický klenot ... dokonalé. ()
První z cimrmanovských vesměs úspěšných filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století přinesl již tehdy špičkovou podívanou a hned celou sérii zapamatovatelných scén a zlidovělých výroků. Výborné je i základní téma - venkovský dělník v Praze - i konfrontace prvních projevů managerské kultury (víc se o ní začalo u nás mluvit koncem šedesátých let). Stejně dobrým nápadem bylo prolnutí cimrmanů s ypsilonisty a klasickými herci. Pro mne osobně je velkým zážitkem "falešná kočička" Věra Ferbasová, jejíž tetička nepostrádá rozkošnou prvorepublikovou výstřednost, v níž cítím úsměvnou čapkovskou vlídnost všedního dne. Co proto tu také dostává iracionální víra ve vědu. Sečteno a podtrženo: crazykomedie se vším, co k tomu patří. Nezbývá mi než v úctě stanout před nesmrtelnými díly Japonce Uko Ješity, která nešlo přehlédnout. I "malá" velikost má totiž svůj nepřehlédnutelný formát. ()
Na crazy komédie sme mali v Československu hneď dvoch machrov. Vorlíčka a Lipského. Obidvaja boli geniálni. Mali občas slabšie chvíľky, ale medzi tie určite nepatrí Jáchyme, hoď ho do stroje!. Mne táto komédia pripadá vtipnejšia, ako hocičo s Funésom. Z toho mi vychádza, že zlaté časy našej komédie boli ešte hodnotnejšie, ako tie francúzske. Kultová hláška v každej scéne, čo by sme chceli ešte viac.... ()
To jsem se asi nostalgicky ustřelil. Zkouknutí po mnoha letech mi dalo těžce zabrat. Je sice fajn, že celý ten film znám nazpaměť, ale je prošpikován mnoha trapnostmi, že to vtipné trochu zapadá. A přitom třeba taková Vesnička si tu kvalitu udržela a baví mě stále naplno. Tohle jsem jako menší hltal a zbožňoval a dneska jsem zíral speciálně na postsynchrony nebo některé herecké výkony - vedoucí judistů? Já vím, slušnej oddíl, ale třeba ten první souboj se Sobotou? Kdyby ty kultovní Donaldoviny nepohřbil například "dnes na mě všechno padá"...hahaaaaaaa, tak bych byl asi o dost spokojenější. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (99)
- Nebude úplně náhoda, že se Miloň Čepelka objevil v malé roli japonského překladatele. Sám se totiž věnuje prastarému umění japonské poezie „haiku“. A věta z filmu, která později zlidověla, „Kolik třešní, tolik višní,“ je ukázkou takové formy japonské poezie. Japonsky by zněla takto: „Ikutsu no cherī, totemo ōku no sawācherī.“ (sator)
- Mezi představiteli hlavních rolí Luďkem Sobotou (Koudelka) a Martou Vančurovou (Blanka) vznikl v průběhu natáčení vztah, který trval ještě nějaký čas po natáčení. (sator)
- Při vjíždění traktoru do rybníka je velmi dobře vidět pravá dlaň traktoristy na volantu, schovaného na podlaze kabiny. (sator)
Reklama