Muž z prvního století

Docela příjemný film, který selhává ve vedení příběhu a nedostatečném a neujasněném tahu na branku. Začátek mne moc bavil (kosmodrom Strakonice) a celkově je ve filmu spousta hlášek a her se slovy (podle mne vliv Macourka), navíc na tehdejší dobu poměrně slušné a nákladné triky a výprava. Kopecký se snaží, seč může, aby vykreslil v co možná nejhorších barvách všechno naše sobectví, závist, lenost a touhu po rychlém zbohatnutí a ukradených poctách... a v tom je podle mne hlavní zádrhel. Kdyby to jeho zlo bylo jako had v ráji, takový našeptávač, a pokusil se tak plíživě, pomaličku ovlivnit celou tu harmonickou a dokonalou komunitu lidí budoucnosti, kdy si nikdo nemá co závidět a všichni jsou si rovni, bylo by to o hodně zajímavější Ale pak by nešlo o komedii, ale psychologický horor. Proto se příběh pořádně nerozjíždí, možné tragédie, které by mohl muž z 1. století přivodit, jsou otupeny hned, jak začnou jen hrozit, a řešení konfliktu se vlastně odkládá, protože léčený subjekt odmítá brát antisobecin. Ale přes všechny výhrady a tu nudnou pasáž od cca 40. minuty plus některé trapné scénky, kdy už i lidem budoucnosti muselo být jasné, jaké pako to mají na skladě, se na to dobře kouká, dobře poslouchají ty hrátky se slovy a špílce a nutno uznat, že Kopecký si roli užívá. (08.05.2019)

"Já strašně rád krájím. To je dneska jediná možnost, kdy si můžete zabrečet." Že je to idealistické (ideologické?), to by mi tolik nevadilo, ale že je to ukecané a nedotažené a příliš spoléhající na Miloška, to neodpustím. Ale říkám si, jestli bych si neměla dát Radovana Lukavského do oblíbených herců. (15.12.2019)

Některé scény s Kopeckým stojí za to. Ukazují směšnost, ale i lidskost. Lidé z budoucnosti sice neoplývají špatnými vlastnostmi, jako např. hamižnost nebo intrikářství, ale také postrádají smysl pro humor, neumějí si užívat a nemají v sobě pražádnou soutěživost. Za čecháčka v budoucnosti jsem se určitě nestyděl, jak kázal scénář. Scéna, kdy Josef svádí Evu, je nejlepším okamžikem filmu. Škoda poněkud trapného konce a ideologické vaty, jinak určitě doporučuji zabrousit do r. 1961 (resp. 2465). (13.01.2013)

„Ó vy máte pas. Není to ten pověstný faux pas?“ Možná je to překvapivé, ale jde o velmi slušnou zábavu. Tato komediální satira je plná vtipných hlášek a krom nich staví na výtečném výkonu Miloše Kopeckého, který na sebe strhává veškerou pozornost. Samozřejmě, ideologicky film zasažený je, to bez debat, ale na druhou stranu si nemyslím, že až tak moc, resp. rušivě. Triky jsou trochu úsměvné, ale rozhodně ne směšné, své také udělali profesionálové jako Ester Krumbachová (kostýmy) či Zdeněk Liška (hudba). A přestože ke konci už filmu trochu docházel dech, povětšinu stopáže jsem se bavil, takže celkově ještě slabší 4*. „A vzhledem k tomu si myslím, že bych si zasloužil jaksi zvláštní postavení.“ – „Ovšem, můžete se postavit, kde chcete.“ (03.02.2014)

Zatímco snímek Ikarie XB-1 z následujícího roku je považován za nesmrtelnou klasiku, MUŽ tvoří dnes spíše pozapomenutou kuriozitu u krajnice filmových dějin. Z hlediska žánru science fiction si však svým významem s Ikarií v ničem nezadá. Je vlastně jediným českým filmem, který komplexně ukazuje život v daleké budoucnosti. Invence tvůrců a objem práce vložené do dekorací a triků jsou unikátní. Většinu dekorací vytvářel Jan Zázvorka, zkušený filmový architekt, který působil v českém filmu již od konce třicátých let. Dekorace jsou esencí uvažování o životním stylu v intencích estetiky bruselského Expa 1958. To, co designéři na Expu naznačovali, představil Zázvorka a jeho kolegové jako žitou skutečnost. Dopravní prostředky (nazývané škodaplány, tatralety apod.) odpovídají futuristickým prototypům padesátých let, obytný dům s proskleným tubusem výtahu vedoucím do podzemních prostor působí jako uskutečněný sen Ludwiga Miese van der Rohe. Návrhy kostýmů a další výtvarné rekvizity vytvořila Ester Krumbachová, šedá eminence filmové nové vlny šedesátých let, jež si tímto snímkem odbyla svou kinematografickou premiéru. Příbytky lidí budoucnosti jsou bohatě zdobené abstraktními plastikami a bruselskými vzory. Nikdo v tomto světě není sám – všichni jsou si blízko prostřednictvím všudypřítomných videoterminálů. Navzdory čerstvým vzpomínkám na bruselské Expo vytvořili filmoví architekti tak futuristický svět, že když publicista Ivan Soeldner navštívil natáčení, přiznal se, že raketa byla jediná z dekorací, kterou uměl nazvat. Pro běžného diváka mohl zobrazený svět představovat až estetický šok z budoucnosti. Černobílá komunální satira reprezentovaná prehistorickým čalouníkem, mužem z prvního století po sputniku, trochu zakrývá jemnější nuance scénáře. Zejména skutečnost, že v druhém plánu je kritickým dialogem se samotným vědecko-fantastickým žánrem. Literární představy o komunistické utopii byly v roce 1961 již natolik běžné, že se začalo dokonce hovořit o jejich konjunktuře. Muž z prvního století je tak velmi ranou parodií na tyto podoby zítřka. Vzpomeňme například scénu, kdy občan budoucnosti, hraný Lubomírem Lipským, krájí náruživě cibuli a svěřuje se Josefovi, že je to v této době vlastně už jediná možnost, kdy si může zabrečet. Tato kritika je spjata i s postavou chladného mimozemšťana Adama, na jehož planetě se obyvatelé "množí dělením – nebo násobením". Východiskem, a dost možná i nemilosrdným zrcadlem současného světa, se zdá být odpověď režiséra Oldřicha Lipského, který na adresu filmu poznamenal: "V mnoha utopických filmech je budoucí svět líčený přetechnizovaně a lidé v něm jako chodící kybernetické mozky. Adam je představitelem takto chápaného světa a my skrze něj polemizujeme s takovýmto názorem na budoucnost." Nemalou zásluhu na tom, že se snímek dodnes těší značné divácké pozornosti má také nepochybně famózní Miloš Kopecký v titulní roli, následovaný plejádou dalších, neméně zdatných herců. (20.02.2010)