Jurský svět: Nadvláda

Skvělé dílčí scény (jezírko!) poslepované hodně levným lepidlem plným klišé, úlitbami hyperkorektní době, často nelogickým chováním postav a debilními dialogy. Přesto všechno jde o solidní popcorn a čistý fanservis obdivovatelům prvního Jurského Parku, který stojí za vidění. Potěší že hlavní tahouni jsou staroušci Sam Neill a Laura Dearn a jejich naznačovaná love story z jedničky. Znovu jde o klasický boj proti zlé korporaci a za ziskem jdoucí chyby mizerného vedení, s tváří kopie Tima Cooka. I když tentokrát nejde tak úplně o dinosaury jako spíše o klony, genom prehistorických kobylek a starý dobrý whistleblowing. Dinoši jsou spíše pozadí co se plete pod nohy hrdinům při zachraňování světa od kobylek a jakousi zvláštní motivací ke konání. Metaforou k záchraně přírody (musíme něco dělat teď, měli jsme něco udělat...) jinak nic. Stejně jde ale ve finále jen o kvalitní nápaditou akci - sekvence na Maltě je boží (bude nová atrakce v Universal Parku?) - a koho tentokrát trumfne T-Rex + kdo bude jeho ukončovací parťák proti Giganotosaurovi. Nejlepší je ovšem Goldblumův hláškující Malcolm cosi brebentící o psovi co mu odjížděl nohu až z toho měl mozol. P.S: Neskutečně špatně přeložené titulky s faktickými chybami v tom kdo co říká mě nemile překvapily. Pokud podle toho udělají i dabing tak potěš koště. Ty jsi něco slíbil dinosaurovi? (08.06.2022)

Třetí sázka na nostalgii na mě již tentokrát nezafungovala a to ani v Imaxu. Možná jistou roli sehrálo momentální rozpoložení a dám tomu druhé zhlédnutí, ale ta délka mě tentokrát už hrozně ubíjela a dokonce ani fakt, že jsem po dlouhých letech v kině viděl Sam Neilla, kterého jsem na přelomu tisíciletí hrozně žral a Jurský park nakoukával stále a stále dokola, ve mně neprobudil pocit konstatní zábavy. Ano, jistě, i tentokrát to má své momenty, Colin Trevorrow se k látce jistojistě rád vrátil, ale za mě je to už vyčerpané. Otázka jak to tedy půjde dále, jelikož tržby zase budou pro studio zajímavé a tlaky na tvůrce o to větší. V kině stále řádí Tom Cruise, dejte raději šanci jemu. (08.06.2022)

Jasné, je to capina, snad ještě velkolepější. Zápas Gigaještěrky byl supr. Nic víc jsem opět nečekal, dostal jsem co jsem chtěl, akce je tam dost. Druhý (první) Spieůbergův Jurský Park již nikdo nenatočí a nepřekoná. Hlavním plusem jsou samozřejmě staří, známí a na nostalgii k těmto hercům / postavám to tady stojí. (Imax) (11.06.2022)

"V T-Rexově žaludku, kritikova kost, což je celkem v pořádku, prudil nás už dost." Kudy z nudy? Jít krmit ještěrky do Dinoparku (u nás v Plzni) nebo se od nich nechat okusovat v kině? Cenově nastejno, ale v kině je větší tma a v ní číhá zubatá nostalgie, ergo lepší zážitek. Což taky byl a to navzdory kázání filmových, geneticky upravených kritiků a jedné šupinaté kritičky, jak mám být nespokojen, hledat na tom druhohorní mouchy a frflat, že je to dlouhé jak evoluce. Co by asi Juráči řekla moje babička? "No jo, na těch dinosaurech člověk vidí, jak život letí." A měla by sakra pravdu. Téměř třicet let již uplynulo od doby, kdy mi T-Rexík v letním kině v Olomouci poprvé dával pac (já mladý a romantik, život před sebou), to už je pořádná flákota nostalgie. Něco jako setkání spolužáků ze střední po 30 letech, tam taky neřešíte scénář, střih či triky, prostě si jen fajn pokecáte, ukážete si vzájemně zubní protézy, uznale drcnete tlamou do džípu či karavanu, sdělíte si počet dětí, příp. i manželek, hodíte na gril pár sarančat a tak. Když dorazí i nějaký Plivač, náladu to nezkazí. Prostě prima sraz. (11.06.2022)

Juráč od svého vzniku už realisticky oživil bandu pěkně hnusných a řádně děsivých mezozoikálních monster. Ovšem teď, ve svém šestém díle, vše překonal a tasil opravdovou makabrozitu a obludu z nejodpudivějších – strašlivého holocenského vizuálního predátora jménem Laurosaurus Dernbotoxus. Vskutku jednoznačný vrchol plastického malformačního CGI, na nějž se nevydržíte souvisle dívat více než 3 vteřiny, abyste ještě vůbec někdy měli chuť na řízek, a který v pohodě překonává i takové monstrózní veleještěry jako Dinocourtneyus Defectcoxus či Brontotellus Versacehnus. Budiž to varováním pro všechny štěrbiny, co se bojí důstojně stárnout. To si raději nechejte po padesátce vytvarovat na xichtě realistické silikonové hovno. Odpoutá to pohled od vrásek a budete vizuálně daleko snesitelnější! Alespoň pro masařky. Doufám, že chudák pan Neil, vypadající i bez klobásového jedu o deset let mladší, a dokonce krásnější než v roce 1993, jemuž nehumánní scénář nemilosrdně dicktoval se po té kafilérii sápat, dostal příplatky minimálně jako ve fekálním pornu. I přes veškerou vypiplanou monstrozitu se však jedná o zatím nejhorší Juráč, ekoteroristickou agitku pro celou neomarxistickou rodinu, kde si natáčející probuzená demagogická korporace pro vyplachování debilů za účelem zisku celkem úsměvně poručila scénář o jiné fuj fuj demagogické korporaci pro vyplachování debilů, co má uprostřed jurské džungle prohnilý, za účelem zisku negrolesby a semknutě inkluzní lidstvo potírající jablkový brontogůglkemp. Trochu to naštěstí vytahují nad hladinu žumpy těch pár obvyklých suchých hlášek rovněž nestárnoucího a bezbotoxového Zlatošvestkáče, sympatický Marek Taclík, jehož zjevně jeho nový tchán Árný dokopal do fitka, a opět naprosto nádherně udělaní a vcelku akční -sauři, -daktylové, -raptoři, -ceratopsové a další prehistorická havěť. Takže 2,4999999999, ovšem velkoryse přihazuji 0,0000000001, protože je to furt lepší než drátem do oka, a především než jakákoliv vážně se beroucí furtdokolová pičočalamáda o oelasťákovaných svištivých bukvolidech z obublinovaných omalovánek. (11.06.2022)