Zelig

Sestra mě často mlátila. Táta často mlátil mě a stestru. Máma mlátila tátu, mě a sestru. Sousedi mlátili celou naší rodinu. Ostatní z města mlátili sousedy a nás všechny. Woody Allen vytvořil přesvědčivou atmosféru dokumentů 30. let a nezapomněl ani na kvalitní humor, díky tomu se film neztrácí pod experimentální slupkou ale funguje i jako skvělá komedie. 80%. (09.11.2005)

Určitě chvályhodný pseudodokumentárně pojatý kousek, který posunuje Allenovu práci zase o krok jinak a který pomocí věrohodných postupů vytváří alternativní historii pomocí mimořádné osobnosti – lidského chameleona Leonarda Zeliga. Přizpůsobit se všemu a zapadnout všude je fajn, stejně jako celý Allenův nápad, jen kdyby přišel jiný večer, než ve který jsem se po disku natáhl. Tři až čtyři.. (10.07.2013)

Jako vždycky je moje hodnocení Allenova filmu pouze průměrné. Občas se u jeho filmů zasměju, ale že bych z nich padl na zadek, to tedy ne. Zelig je na jednu stranu v Allenově tvorbě příjemný tím, že se jedná o jakýsi pseudokument. Na první pohled tedy není stejný jako ostatní "allanovky". Na druhou stranu je snímek i při své poměrně krátké délce poněkud natahovaný. Kdyby byl zhuštěný do 30 minut, líbil by se mi víc. (08.11.2005)

….. „ Člověk, který se umí proměnit v jiného“. Hm. Jenže já vidím stále toho samého Woodyho Allena a s většinou jeho filmů si opravdu nerozumím a především s těmi ve kterých sám hraje. Nu což, do skupinky intelektuálů nadšených z každého JEHO díla nikdy patřit nebudu ( to vím už dávno) a navíc zjišťuji, že s každým dalším viděným „Allenem“ …. mně to vadí míň a míň. Čest výjimkám. (24.10.2006)

Nelze jinak než za pět. Další perfektní Woodyho dílo, tentokrát ale zcela jiné. Na úvod jedinou výtku - Allen mohl těch pár vzácných scén, ve kterých hrál, pojmout trochu originálněji, aby jeho Zelig nesplýval s onou nádhernou, ale dlouhatánskou řadou jeho neurotických, roztržitých glosátorů. Jinak se ale jedná o vyjímečný film. Zajímavý a neotřelý námět, dokumentaristicky vyskládaný scénář i natočení, to vše mistrně zvládnuto formou, které nechybí originalita i zajímavost. Ohledně humoru, který se podle mnohých ohlasů vpodstatě nevyskytuje, musím říct, že tam je. Více skrytý než obvykle, ale o to jízlivější a trefnější, čímž se dostávám k bodu, který v mých očích z tohoto díla dělá klenot, a tím je síla médií a tlak společnosti, jenž zde prostupují celou dobu a ke konci gradují. Woody ví, jak všechny kritiky kopnout někam:). Samotný pseudodokument se tváří odtažitě a nezaujatě a nezkresleně tak upozorňuje na pokrytectví a předsudkovitost (ano, to slovo asi vážně neexistuje) společnosti. V důslekdu to posouvá celý film mnohem dál, než by se na první pohled zdálo. Co si pamatuji, není to poprvé, co bych nebyl nějakým Allenovým dílem unešen od začátku do konce, ale když si sesumarizuje klady a zápory a nechám film trochu uležet, vyjde mi většinou pět hvězd jako naprosto nevyhnutelných:). (25.12.2007)