Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Josef Somr, Vida Neuwirthová, Július Satinský, Zdeněk Svěrák, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský st., Jiří Kaftan, Milan Lasica (více)Obsahy(1)
Dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a kuchař Servác jsou váleční vysloužilci, kteří dostanou od skřítků tři kouzelné dary: klobouk, schopný vyčarovat jakýkoliv předmět, bezedný váček se zlaťáky a harfičku, přivolávající libovolný počet sloužících. Zatímco Pankrác by chtěl jít na ryby a Servác odpočívat, Bimbác si přeje navštívit všechna místa, kde bojovali. Když hodlá na poli, kde už oráč obdělává půdu, zopakovat bitvu, rozhodnou se kamarádi, že ho ožení, aby přišel na jiné myšlenky. Nápad by to byl dobrý, jen kdyby se Bimbác nezamiloval do zlé princezny Bosany z království Monte Albo, která se svým otcem veterány o jejich kouzelné předměty okrade. A tak zase nemají nic a musí spoléhat jen na sebe. Jsou sice tak mazaní, aby kouzelné předměty získali zpátky, a ještě nenechavou princeznu i jejího otce vytrestali, co je ale důležitější, poznají, co je v životě důležité a co naopak vůbec ne, co vadí a co nevadí. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (587)
Můj první film v kině, navíc vesnickým. Byly mi čtyři nebo snad pět a šli jsme tam dva kiláky pěšky (s tátou a partou kluků ze vsi do sousední vesnice). Naprosto mě okouzlil, a navíc jsem si zamiloval kino, což mi vydrželo dodneška. A jsem rád, že poprvé to byl Zdeněk Svěrák (a Werich a Lipský), protože lepší už to bejt nemohlo. Od tý doby jsem Bimbáce, Pankráce a Serváce viděl aspoň desetkrát, a doufám, že aspoň ještě desetkrát uvidím. Je to asi moje nejoblíbenější pohádka, rozhodně nejlepší česká, dokonce lepší než původní psaná ( a skvělá) verze Jana Wericha. Všimli jste si, že tam není jediná přiblblá scéna, kterých je v ostatních novějších pohádkách tu víc, tu míň, ale vždycky až moc (myslím tím nesmyslný pitvoření, bezdůvodný štulce a kopance, ukřičenost...), který maj za úkol rozesmát co nejvíc dětí. Tahle pohádka si to neusnadňuje, když už se křičí, tak je to třeba, každá její scéna má smysl a přestože z ní plyne spousta poučení, vůbec to nevyznívá otravně, ale naopak naprosto samozřejmě, a proto z toho nakonec nemůžou mít špatnej pocit ani děti, ani dospělí. Myslím, že dokáže bavit nejmenší, větší i největší diváky, každýho svým způsobem, a přitom žádnýho z nich nebude nudit. To se o moc filmech říct nedá. I proto jsou Veteráni naprostá klasika. ()
Pohádka, kterou jsem jako dítě sotva dokázal ocenit, ale ledva odletěl čas praků a indiánů, vyklubala se z ní neobyčejně poetická a aktuální věc, na kterou se člověk rád podívá kdykoli znovu. Werichův pohádkově-modernistický námět skvěle opentlil hláškami Zdeněk Svěrák a zhmotnilo jej ústřední fenomenální herecké trio s asistencí plejády skvělých bočních rolí. Připočteme-li nezapomenutelnou titulní písničku a laskavou hravost, která tu zůstala z knižní předlohy, patří Tři veteráni rozhodně do zlatého fondu české kinematografie. A na ty Slováky vlastně taky nezapomínat... s velbloudééém! ()
Vynikající Lipského invence na motivy Werichovy pohádky, s mnoha dokonalými dialogy a replikami (Taky budete, Kafíčko s rumíčkem, Na starý kolena jsem se spustil, Tam jsem... taky nebyl, Už nechci celní prohlídku!, Přírodo, přírodo, kam chodíš na ty nápady? apod.) a samozřejmě poučením, že člověk by měl lidem umět předat dobrou náladu, ne strach. Film se ale poněkud rozpadá - přece jen úvod nenavazuje až tak přímo na další scény v Monte Albu, a scény s dlouhým nosem si také kradou svůj velký kus pro sebe a upozaďují tři veterány. Dalo by se říci, že se zde občas poněkud tlučou dva styly - Lipského a cimrmanovský. Někdy fungují vedle sebe dobře, ale jindy jdou proti sobě. Navíc je zde jedna chyba - o frňákovníku bylo řečeno Hrušínskému, nikoliv Somrovi (ale to už je hnidopišský detail). Celkově příjemná pohádka, na niž se člověk vždy rád znovu podívá, ale některé scény, nemohu si pomoct, jsou pro mne poněkud nudné. ()
Nestárnoucí filmová adaptace Werichovy ryze autorské pohádky je jedním z vrcholů postmoderního přístupu k tomuto žánru. Cenné jsou hlavně všechny ty gagy a nezaměnitelná cimrmanovská poetika. Mimo to, že jde o nadčasovou pohádku, vtělili Zdeněk Svěrák s Oldřichem Lipským do filmové verze hlubší zprávu o fenoménu globalizace...to globalizované balkánské království, kde se na rakouský valčík tancuje břišní tanec, je obrazem dnešního světa... ()
„Tu bude pšenice.“ – „Tu bude válka!“ Zvláštna rozprávka, ktorá mi psychedelicko-surrealistickou atmosférou ako malému spôsobila nejednu ťaživú nočnú moru. Pamätám si, že som mal jarné prázdniny a poobede v telke dávali trojicu strašidelných dôchodcov, zmutovaný nos, hororový nočný les... Ufff. Spätne ale oceňujem práve onú snovú zvláštnosť. Film na niektorých miestach pôsobí lacno. Rozpočet bol zrejme nízky (biedne masové pasáže, smiešne bojové scény) a tak čo sa týka kostýmov a rekvizít, proste dali dokopy všetko, čo sa im podarilo splašiť. Dokopy to spolu vôbec neladí, ale paradoxne aj práve vďaka tomu snímka pôsobí originálne, zábavne a osviežujúco. Takže uprostred námestia trónia tri, nuž, kadibudky (dnes toitoi). V inej scéne sú na scénu zázračne pričarované cigarety Camel (!). Jazdci na koňoch vydávajú zvuky ako policajná siréna. Povedal by som, že takto wtf by to dopadlo, ak by Troch veteránov nakrúcal Terry Gilliam, ale vlastne on už minimálne jednu rozprávku nakrútil a zďaleka nebola až taká divná (Kliatba bratov Grimmovcov). K tomu chytľavá pesnička. Scenár sám osebe síce nie je nijaký extra zázrak, ale má skvelé hlášky („Tak to nech rozečtený a uhni.“) a dialógy a plno dominantne šialených nápadov (plácačky na muchy, frňákovník). ()
Galerie (27)
Zajímavosti (45)
- V roli Milana Lasici (celník) je odkaz na malíře Henriho Juliena Félixe Rousseau přezdívaného Celník. Zazní zde věta: „Celníku, to jsi maloval ty?“ (Tex232)
- Názov štátu v rozprávke Monte Albo (Biela Hora) je obmenou názvu štátu Monte Negro, pod ktorým je známy štát Čierna Hora. Rozprávka a jej filmové spracovanie predstavujú prakticky jedinú recykláciu klasického obrazu Čiernej Hory v období po 2. svetovej vojne. Spočiatku tvorcovia filmu údajne uvažovali o možnosti točiť rozprávku priamo v Čiernej Hore. (Raccoon.city)
- Jedným z trpaslíkov bol Jiří Kaftan. To, že si zahral nemého škriatka, ktorý na dorozumievanie používa iba posunky, malo svoj dôvod. Jiří Kaftan bol totiž mím. Dlhé roky viedol aj pantomimické oddelenie na Ľudovom konzervatóriu (dnes Konzervatórium Jaroslava Ježka). Kaftan vo filmoch stvárňoval skôr menšie role, inak bol predovšetkým divadelným hercom. (Arsenal83)
Reklama