Zelená kniha

Od Farrellyho jsem teda čekal rozhodně větší srandu. Tady občas nějakou zábavnou hlášku pronesl Viggo Mortensen a to bylo všechno. Většinu času jsem se u toho spíš nudil. To snad i u Řidiče slečny Daisy jsem se zasmál víc. Jestli se mi něco na filmu opravdu líbilo, tak to byl ten Cadillac. Jinak vánoční konec byl teda kýč jak bič. 40% (26.02.2020)

Kdyby mi někdo řekl na začátku roku, že nejlepším filmem bude Road movie Drama s oscarovými základy, tak se mu vysměju, ale klobouk dolů, tohle je filmová síla, vedle které Gump s Shawshankem působí jako studiové béčkové braky. Viggo Mortensen a Mahershala Ali předvádí nadlidské herecké výkony a jejich vzájemná chemie je bezchybná. Film hodně tahá nahoru vkusný a trefný humor, mafianský podtón, silný rasismus tehdejší doby, vypjaté scény a hlavně emoce, kde jsem se přistihl, že brečím snad celé dvě hodiny vkuse a to se mi životě nestalo. Po zhlédnutí jsem okamžitě nabyl pocitu, že film musím vidět ihned znova s každým, kdo je mi blízký a to se mi nestává často. Událost roku a pro mne i možná nejlepší příběhové Drama vůbec. 100% (07.02.2019)

Jestli Americká krása nabízela sofistikovanou, mnohdy nenápadnou a ladnou kritiku americké střední třídy, pak Green Book v podobném hořko-sladkém ladění ukazuje problematiku rasismu USA 60. let. Neokázale, bez asistence patosu, vtipně a tak akorát s nadhledem. Viggo Mortensen dominuje se svým De Nirovským akcentem a buranskou dikcí, Ali dostal Oscara, jelikož je černoch. Na to, že většinu filmu tvoří interakce dvou osob, je to extrémně svižné, svěží a zábavné. (03.03.2019)

„Čůrat do lesa chodí zvířata,“ reaguje černošský pianista na pobídku bílého šoféra, který se s ním kvůli potřebě jít na malou vrací desítky minut do hotelu. Vážený umělec, kterého o přestávce všichni plácají po ramenou, totiž na běžnou toaletu nesmí. Je mu nabídnuta dřevěná bouda „támhle za tou borovicí“. Jsme v šedesátých letech a Viggo Mortensen (po kouzelném dramatu Tohle je náš svět opět výtečný) doprovází svého dočasného černošského šéfa na turné po americkém Jihu. V ruce má přitom takzvanou Green Book, která seznamuje Afroameričany s několika pravidly, protože okolo je stále plno rasismu a nenávisti. Bývalý vyhazovač, rekordman v počtu snězených hot-dogů a užvaněný newyorský Ital je vedle distingovaného jazzového klavíristy pochopitelně trochu vidlák, takže se dá očekávat řada milých momentů. Ano i ne. Protirasistická road movie je totiž skrz naskrz průhledná a postupně si odškrtává všechny očekávatelné položky, až se všichni společně obejmou na Štědrý večer. Horkokrevný řidič samozřejmě v lecčems zkrotne, prokáže svou mazanost a dobrosrdečnost, uznávaný umělec zase upustí krapet ze svých pevných zásad. A společně hoši vypustí několik těch „pravých životních mouder“. Malý, nenápadný a skvěle zahraný. Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy v oscarové sezoně objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Příjemně ubíhající kousek o nečekaném přátelství a rozdílném vnímání hodnot nicméně těžká témata jen olizuje: ať už je to samotný rasismus nebo naznačená umělcova sexuální orientace. Autor taškařic Něco na té Mary je nebo Blbý a blbější si zřejmě hodlal splnit sen a zkusil něco vážnějšího, místy příjemně těší diváky zdánlivě nenápadnými gesty a několika úsměvnými momenty, ale jinak opravdu není nějak zajímavý nebo dějově hutný. Oslavovaný Mahershala Ali mě úplně nestrhl. A omlouvám se, ale mnohé „překážky“ opravdu působí až uměle. Stejně jako těch 85 procent tady!! (18.01.2019)

Film je to rozhodně pěkný a poutavý, ale že by to bylo nějaká bomba, která by měla dostat Oscara za nejlepší film roku? To bych řekl, že ne. Filmu nechybí silnější momenty, scény, které pobaví, ale neobjeví se nic navíc, co by to vyneslo na maximální hodnocení. Tady už je víceméně jasné, že jednou za 2-3 roky toho Oscara prostě musí dostat film, ve kterém nehrají prim běloši, jinak by to byla přece diskriminace a rasismus! Nová doba. Kdyby byl Freddie Mercury černoch, tak Oscara má možná jiný film. :-) 80% (06.05.2019)