Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (239)
Film, který kouzelným způsobem kloubí snobství s oplzlostí, v důsledku čehož jsou majetek a sex jediné věci, které tu mají nějaký tvar. Když se podíváme na jiná dvě díla motivovaná primárně prostorem, v němž se odehrávají, vidíme hned ten rozdíl. Hugův román Chrám matky boží v Paříži a Cameronův Titanic (což jsou dva blockbustery pro masy, co taky dost pracují s majetkem a sexem jako motivy, takže jde o celkem trefné srovnání) především fetišisticky propadají svým prostorám a příběh rozehrávají jen proto, aby mohly milované objekty skrz něj ožít. Okouzlení a zájem jsou patrné a z nich pramení zážitek. Ševčík naprosto nezvládá (a vlastně se nezdá, že by se o to zvlášť pokoušel) představit prostor Tugendhatu jako jedinečný pomocí audiovizuální komunikace, pouze neustále někdo opakuje, o jak DRAHÝ a EXKLUZIVNÍ produkt se jedná, i když si o něm divák (s výjimkou jedné extra drahé stěny a jednoho extra exkluzivního okna) nemůže udělat vůbec představu - v prostoru se nemáme jak zorientovat a většinou nevybočuje z anonymity jakékoliv jiné kulisy. Protože pro Ševčíka je Tugendhat pouze symbolem statusu, je majetkem a objektem, který jde vlastnit (a mít v něm sex), i když žádná z postav není dost hluboká nebo alespoň všímavá, aby čemukoliv okolo sebe vůbec věnovala pozornost. Když postava popisuje, co se jí na Tugendhatu líbí, sama zdůrazňuje, že jen opakuje, co jí řekl architekt (během sexu). Což by nemuselo být špatně, kdyby si to film na nějaké rovině uvědomoval a stavěl na tom, namísto křečovité snahy o poetiku každé vteřiny jak z reklamy na Mattoni směřující do prázdna. Nakonec není jasné, o čem se ten film snaží být... Kdo nechápe význam Tugendhatu, nebude tušit, proč se film tak soustředí na dům, který se pomalu ani neukáže v celku, a že by se vybudovalo pořádné lidské melodrama, tak o tom nemůže být ani řeč, na to jsou vágnost a prázdnota moc všudypřítomné. Vždyť není ani jasné, kdo je kdo a jaké jsou vztahy postav mezi sebou. Když tak moc zmiňuju jiná díla, co se věnují svým prostorám lépe, tak to nedělám proto, že bych to automaticky vyžadoval - ale protože podobný cíl si ten film očividně stanovil, i když v něm totálně selhal. Skleněný pokoj nemiluje architekturu, ale představu architektury jako komodity (nedaří se ani vyvolat dojem, že je Tugendhat symbolem něčeho, že má nějakou opravdovou návaznost na lásku hrdinek). A zároveň si to vše odmítá připustit. ()
Velmi se mi líbí vývoj volné retro trilogie Julia Ševčíka, Normal, Masaryk a Skleněný pokoj. Zprvu jsem mu sice nevěřila, ale jen málokdo vnímá dobovou atmosféru v tak vysoké estetické kvalitě. Ano, kdo by šel pouze na dalšího Rodena, bude zklamán, ano, ten, kdo nerozumí tomu, že jde o adaptaci fikce z pera Simona Mawera, také nepochodí. Ale všichni ostatní mohou prožít skutečně nevšední pocitový zážitek. Nápad sledovat lesbickou romanci na pozadí osudu funkcionalistické vily je jednoduše krásný. Hanna Alström a Carice van Houten jsou ve svých protikladných rolích doslova nádherné. A ráda se k emocím a obrazům tohoto filmu budu vracet. Viděla jsem obě verze, titulkovou i dabovanou, bohužel česká verze výsledný zážitek spíše ochuzuje (ačkoli Hannu dabovala Aňa Geislerová, ale dabing není její silná stránka). ()
Chtít ohodnotit špatně, stačí tvrdit, že o historii vzniku vily Tugendhat se dozvíme kulový, filmaři ukáží jeden záběr z domu když se "staví" (jsou tam jen sloupy a pár skel, asi vzniklo počítačově) a ostatní jsou bolavé paměti jedné milionářské rodiny, jimž válka nevzala vlastně nic, protože ve Švajcích mají ještě daleko lepší zámek, on zahýbal už před protektorátem a ona se nemohla rozhodnout, jestli není víc na holky. A nuda, nuda, natahovaná nuda. Jenomže mně se skleněný pokoj líbil. Kamera, hudba, střih, atmosféra, pomalu se vyvíjející zápletky. Jistě, s nástupem Klémy to jde do kytek a pak už je to reálná nuda, ale za ten prvorepublikový začátek, já prostě pískat a házet šutry nebudu. Jo a počítejte s tím, že Roden tam skoro nebude, tohle je švédsko-dánsko-holandská záležitost s téměř nemluvícím Hofmannem. Dabing resp. postsynchrony ruší, ale nejsou tentokrát vyloženě škodlivé (jako jindy bývají). Film se předpokládám natáčel v angličtině. ()
Najchladnejší film široko ďaleko. Ten chlad som očakával už len preto, ako samotná funkcionalistická vila pôsobí. Ale ako to ide dokopy s postavami, ktoré prežívajú príbehy vášne, inými slovami každý spí s každým, ak tú vášeň nikde necítiť. Na sex ale zabudnite, ten je tu vyslovene smiešny. No a vzhľadom na ten extrémny dôraz na štylistiku nemôže fungovať ani finále, kde sme mali všetci v kinách hromadne plakať. Ale predpokladám, že polovica publika vtedy už spala. No a otravná vlezlá hudba situáciu ešte zhoršuje. Ak si chcete Carice užiť vo filme z druhej svetovej vojny, pozrite si omnoho záživnejšiu Čiernu knihu. Som presvedčený, že Ševčík nakrútil film presne tak, ako chcel, len rozprávanie príbehov vážne jeho silná stránka nie je. Tretia hviezda čisto za to, že som bol pred pár rokmi na prehliadke vily a navyše som sa tam skvelo najedol. Ale ani to nepomohlo k tomu, aby som si film užil. 50% ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Medzi najnáročnejšie scény patrilo zasnežovanie záhrady a okolie vily, na ktoré bola použitá drvená celulóza. Tú filmári použili tiež na zasnežovanie ďalších exteriérov – napríklad v centre Prahy. Celkovo sa spotrebovalo 250 kilogramov tejto suroviny. [Zdroj: glassroommovie.com] (leila22)
- Film pojednává o období od konce 20. let až do roku 1968. (tommahol)
- Kabriolet, ktorým cestuje Liesel (Hanna Alström) a Viktor (Claes Bang), je Cord 812 z roku 1937. [Zdroj: glassroommovie.com] (leila22)
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Prý že předloha je o dost lepší a že ve spoustě momentů se od ní film značně liší. Prý drží lépe pohromadě, postavy jsou zajímavější a dobové zasazení funguje. Tenhle film totiž nemá ani jedno - ani zajímavý příběh ani zajímavé postavy. Herci nebyli úplně nejhorší, Hana Alström (švédská princezna z Kingsmanů) a Carice van Houten (už navždy v ní budu vidět Melissandru ze Hry o trůny) jsou zajisté zajímavé volby, ale jelikož se jedná o český film natáčený v Česku, čekala bych, že většina herců budou Češi, což zde neplatí - Češi zde hrají především vedlejší spíše nevýznamné role (Rodenův architekt prostě postaví dům, pak je akorát v pár flashbacích - hlavně, že je na plakátech, Martin Hoffman je židovský manžel Hany, pro děj v podstatě bezvýznamný). Dále je otázkou, co za příběh to vlastně mělo být - o vile Tugendhad, rozpadajícím se manželství, útěku kvůli nacistům nebo o dvou lesbách? O vile Tugendhad se kromě výkresů a informaci o konstrukci stejně nic zajímavějšího nedozvíte, takže jestli jste na film šli kvůli vile, doporučím Vám si tam raději udělat rezervaci, ta návštěva za to určitě stojí. Jako drama o manželství taky nic moc, prostě klasika s nevěrou, kdy je použit klasický a naprosto předvídatelný motiv zapomenuté věci, aby se hrdinka mohla vrátit a mohla tam načapat nevěrného manžela. Následná konfrontace s manželem a milenkou místo působení na city připomene telenovelu (třeba Ordinaci). Telenovelu, v tomto případě spíše porno, připomínají i časté detailní záběry na intimní partie protagonistů, případně na jejich obličeje během sexu. Zajímavé je, že se jedná o jedny z nejdelších záběrů ve filmu. Vše ostatní je sestříháno v rychlém střihu a při snaze obsáhnout co nejšírší období československých dějin je střih často nepřehledný a až příliš často se skáče v čase. Tvůrci přitom nikdy nedají nějak víc najevo, že se děj posunul třeba i o několik let, to divák obvykle zjistí až po pár minutách, kdy tápe, proč je to a to jinak, přičemž se aspoň přibližně snaží odhadnout rok. Rok se v záběru (jakožto číslo) nikdy neobjeví ani na vteřinu, což bývá v jiných filmech celkem běžná praxe. Navíc pokud neznáte rozdíly mezi uniformami různých států a nemůžete slyšet jazyk, kterým vojáci zrovna mluví, špatně se rozeznává, že se zase skočilo v čase a vojsko v zemi se změnilo. Nemluvě o tom, že tak půlka záběrů mi přišla zbytečná a mohla klidně skončit na podlaze střižny. Kromě střihu orientaci v ději ztěžovalo i to, že se špatně rozeznával vypravěč, tedy to, kdo zrovna mluví ve voice-overu (zejména u čtení dopisů). Nepopírám, že to s vypravěčem není chyba postsynchronů a špatné volby dabérek, jelikož mi jejich hlasy přišly hodně podobné. Na zvuku je nápadné ještě to, že hudba ve filmu hraje vedle "dramatických" momentů především ve chvílích, kdy má dojít k milostnému aktu, což jen potvrzuje mou domněnku o tom, že tenhle film nejspíš měl být v první řadě o lesbickém vztahu hlavních hrdinek, přitom se ale musel aspoň trochu držet knižní předlohy a využít prostory vily Tugendhad. 4/10 () (méně) (více)