BlacKkKlansman

Agitátor Spike Lee je tentokrát (tradičně) na překážku filmaři Spiku Lee. A tak si dobrý film vyloženě hnojí tím, že se nespokojí s náznaky, nevyřčeným mezi řádky a divákovou inteligencí, ale má (tradičně) potřebu na plnou hubu sdělit, co má na srdci a jaké nadčasové paralely chce načrtnout. A tak tu a tam postavy deklamují, tu a tam jsou tu na sílu zakomponovány dokumentární záběry ze současnosti apod. Což však (tentokrát) je vyloženě na přes držku, protože v jádru toho filmu to vše je i tak. Navíc se sympatickým nadhledem a filmařsky i herecky na výši. (19.08.2018)

Spike Lee je extrémista. A navrch hrozný hovado. BlacKkKlansman je film s tak černým humorem, že by mohl na zahradě Zrození národa sbírat bavlnu, politickou nekorektnost dotahuje až na hranu a velmi chytře pracuje s vývojem dvou titulních postav, které se nejprve musí vydávat za jednu, aby se nakonec jednou skutečně staly. Chvílemi je to narvané nápady a satirickým vtipem, někdy však formálně vyumělkované a postrádající věrohodnost, kterou si Spike kompenzuje přidáním archivních záběrů a explicitními narážkami na Trumpa. Tak jako tak těžká kvalitka, která hlavně díky dynamickému vyprávění a špičkovým hercům nikdy neupadá do sterility, jíž se očividně bojí jak čert kříže. 80% (08.11.2018)

Spike Lee nejednou příjemně překvapil. Rozhodně ale nepatří mezi režiséry, na jejichž kousky bych netrpělivě čekal. Zápletka je poměrně prostá – čerstvá posila coloradské policie Ron má překvapivou barvu pleti. První černoch v historii sboru chtěl být mužem v uniformě odjakživa. Nejprve zevluje v kartotéce, nakonec se ale stane členem buňky Ku-klux-klanu. Jenže s jeho afrem by to šlo obtížně, takže Ronem je ve skutečnosti a na telefonu, Ronem mezi rasistickými fanatiky se stává jeho kolega, který je navíc jen tak mimochodem Židem. Organizace mezitím nabírá na síle a plánuje násilný útok. Uvědomělý filmař Spike Lee se opírá o reálné události a dává jasně najevo, že se mu dnešní poměry za oceánem nelíbí. Ocitáme se sice v 70. letech, ovšem události jsou platné i pro současnost, z čehož může mrazit. Ovšem z toho, že je nálada mezi lidmi podobná, prostě nemrazí. Možná je to jeho typickým odlehčeným stylem vyprávění, možná tím, že jsem měl v několika momentech problém tu či onu scénu akceptovat. Mnohé navíc měly být o dost kratší. Používá sice několik fíglů a předkládá i pár milých nápadů, celkově ale nejsem přesvědčený, že by tohle měl být nějaký „černý“ kůň blížících se filmových předávacích ceremoniálů. Není ani nijak zvlášť vtipný, humor vychází hlavně z absurdity rasistických projevů. Herci jsou fajn, ale z Adama Drivera dlouhodobě rozhodně neucvrkávám, prakticky neznámý John David Washington má zase značné charisma, ale že by měl držet v ruce hereckého Oscara, tak to tedy vůbec. Lee měl možná leccos detailně promyšlené a před dobovou atmosférou smekám, mě si nicméně celkově tentokrát úplně nezískal. (01.01.2019)

Spike Lee zase jednou po delší době natočil něco, o čem se bude mluvit ještě hodně dlouho a co jistě zanechá v divácích hlubokou stopu. Takový impakt jako 25th Hour to na mě nakonec nemělo, ale i tak jde o zásadní snímek. Už z traileru jsem prostě věděl, že půjde o kvalitní záležitost, která bude stát zejména na dialozích, a to se mi také potvrdilo. Film si nebere servítky a sype do vás kulometnou palbou tuny urážek – zejména na konto černochů a židů – a zároveň si dokáže udržet vážnou tvář silného příběhu. I když by mě za to sám Lee asi zabil, tak některé dialogy mi připomněly scenáristický styl Quentina Tarantina, od kterého jsem právě na takovýto mix absurdního humoru, perfektně vypointovaných keců a dramatu zvyklý. Už dopředu jsem se bál, že film mi může zkazit pouze jedna jediná věc – a to přílišná snaha Spikea Leeho vyjadřovat se k aktuálnímu dění v dnešní trumpovské éře USA. A když už jsem si myslel, že byl v tomto ohledu dost mírný a trefný – menší špíčky a vtipné narážky uvnitř některých dialogů –, tak mi uštědřil direkt v podobě epilogu seskládaného z reálných záběrů z událostí v Charlotte, apod. Ano, chápu, že je pro Spikea důležité vytesat do kamene prohlášení o tom, proč film vznikl právě dnes a na co chtěl svým dílem poukázat, ale mě to tam prostě přišlo vtlačené na sílu a z mého pohledu to kazí integritu jinak skvěle vypointovaného snímku. To téma je samo o sobě silné a vševypovídající a je jedno, jaký má rok výroby. Scéna, kdy černošský pamětník hovoří o souvislostech lynčování pochybně odsouzeného černocha v roce 1916 – jehož byl svědkem – a přímého dopadu v té době vydaného nechvalně proslulého rasistického filmu Birth of a Nation, je dostatečně mrazivá a natolik působivá, že každému člověku musí dojít, co se Spike Lee snaží sdělit. Přílišná politická agitka tomu spíš škodí – takový už holt je Spike Lee... #ZdravýRozumMatters (01.07.2018)

Chvílemi si říkáte, jestli to Spike Lee s tím aktivismem už opravdu nepřehání, ale pak přijde konec filmu a uvědomíte si s němým děsem v očích (v kině bylo mrtvé ticho), že to není jen film, ale po skoro 50 let pořád krutá realita. Mimo to se jedná o neuvěřitelný příběh o tom, jak se černoch infiltroval do KKK a to je samo o sobě důvod tenhle film vidět. Tou absurditou mě skutečně několikrát dostával do kolen. A John David Washington byl tak perfektní, že Hollywoodu pro jednou odpustím ten nekončící nepotismus. Jeden z nejvíce relevantních filmů roku. (13.09.2018)