Studená válka

Studenou válku bych nazval jako moderní art, jelikož je daleko více divácky přijěmnější než například další Pawlikowskiho film Ida a zároveǹ nabízí vrchovatou porci filmového řemesla, takže by se dalo říci, že by měla uspokojit jak náročného diváka, tak i toho méně náročného. Na Oscarech si Studená válka odnesla hned tři nominace a to je ukázka toho, že je tahle řemeslná kvalitka dostupnější pro širší publikum nežli její souputníci. Ve filmu se vydáváme na evropskou pouť několika desetiletími během studené války a i přes takto širokou látku je Pawlikowskiho film až nečekaně stručný a svižný, a přesto nejse ochuzeni o nic. Nebýt toho, že se hlavní hrdinka chovala jako kardinální kráva, tak by se snad nedalo, co vytknout. (01.03.2019)

Co začíná jako Polská lidová republika hledá SuperStar, zlehka přejde do love story, která svou útržkovitostí připomíná mlhavý opar vzpomínek na osudové kroky páru, který v nesvobodě žít nechtěl a ve svobodě to neuměl. Barvitá černobílá, uhrančivé dávky folklóru, Geislerka křížená s (promiňte mi ten spoiler) matkou Bondova jediného dítěte a nebo když se vánek opře na poli do vrcholků klasů, to jsou prvky, které tu pro empirií nepopsaného spíše banalitu dostávají na vyšší level. Díky za vzpomínku na kocoura Toma, co to trochu odlehčila.. Is you is or is you ain't my baby.. (15.11.2022)

Vizuálně líbivé melodrama o osudové lásce dvou lidí za éry stalinistického Polska. Je to krásně natočené, scénář ale dostatečně neosvětluje motivace obou hlavních postav - zejména proč si oba neustále říkají, jak se moc milují, a přesto se pokaždé při chvilkovém soužití už téměř nemohou vystát a dělají neustále vše proto, aby spolu nemohli být. Ta „nepřízeň osudu“ tam byla dost chtěná. Připomnělo mi to staré finské drama Něco v člověku, kde se rovněž v rozpětí několika let odehrávala podivná romance dvou hlavních protagonistů, kteří si byly jakýmsi tragickým způsobem souzeni. (02.03.2019)

Vizuálně Pawlikowski exceluje ještě víc než v oscarové Idě, po níž si zopakoval černobílý obraz i poměr stran, a přinejmenším v první půlhodině jeho snímek dokáže učarovat dravou a dynamickou režií i příběhem lidového pěvecko-tanečního sboru, který se musí podvolovat přáním režimu. Na něj navazující hlavní dějová rovina, melodrama o dvou nesympatických hlavních hrdinech, kteří by hrozně moc chtěli být spolu, ale dělají přitom všechno proto, aby spolu být nemohli, se však omrzí rychleji než dokolečka omílaný popěvek ojojoj. (03.07.2018)

Proč se do oskarových nominací u neanglicky mluveného filmu dostane kousek, který je v rámci pochopitelnosti nejmíň přístupnou filmařinou, co jsem za bůhví kolik let viděl, to prostě nepochopím. Přitom Poláci teď točí tak pěkné filmy. No tak jasně, jisté kvality má určitě i tento film, to bezesporu. Nápad, jak odvyprávět příběh v rámci útržkovitých scén, které se neustále trhají, aby se pod náporem polských dudáků opět propojily, je cnostnou a originální myšlenkou. Já ale přeci jen měl co dělat, abych to po dalším záběru na dudáky nebo zpívající holčičku nevypnul s tím, že už tenhle film v životě nechci vidět. Nakonec jsem ho dokoukal, uznávám originalitu, ale…už ho nikdy nechci vidět! Pokud Studená válka dostane Oskara za neanglicky mluvený film, tak to nebude za film, ale za to, že polská kinematografie je aktuálně tou nejlepší evropskou kinematografií. (07.02.2019)