Studená válka

"Hodně jsem přemýšlela o vašem textu k mé písni. 'Kyvadlo zabilo čas.' je pěkný, ale nerozumím tomu." "Je to metafora." "A co to znamená?" "Že když někoho milujete, nezáleží na čase." ___________ Ojojooooooj! Slovanský lidový písničky ještě nikdy nezněly tak sexy. Polský snímek Studená válka přitom není žádný muzikál, jelikož vypráví relativně jednoduchý melodramatický PŘÍBĚH. PŘÍBĚH lemující životní radosti i strasti romantického vztahu dvou osamocených duší, kteří si onu samotu kompenzují jazzem, folklorem, tancem, alkoholem, sexem, a časem, který tráví spolu. PŘÍBĚH dvou milenců, jež spolu nemohou být ať již z osobních či politických důvodů - a divák tak sleduje nejen pomyslnou studenou válku mezi oběma milenci, ale také dobové reálie skutečné studené války mezi Východem a Západem. PŘÍBĚH, který je velkou tragickou lovestory, rozklenutou v prostoru a čase na pozadí ideologického marasmu. PŘÍBĚH, který je narativně strukturován do častokrát atemporálních epizodických fragmentů jež symbolizují jakousi těžko definovatelnou mozaiku o pomíjivosti a disharmonii lásky........ Aneb slovy klasika: "Všechny filmové cesty vedou do Polska, kurwa mať!" Snímek Studená válka totiž dokazuje, že poláci točí nejlepší filmy v evropských končinách. Tak intenzivní cinefilní orgasmus jsem doopravdy nezažil dlouhý roky. Ta jemnost a unikátní pečlivost, s kterou Lukasz Źal vede kameru anebo na milimetr přesně rámuje dílčí kompoziční prvky mizanscény nemá sebemenší obdoby. Primární devizou snímku je tak VYPRÁVĚNÍ OBRAZEM a celkově absolutní výhra FORMY NAD OBSAHEM - což je aspekt, který se mi perfektně trefil do gusta. No a rejža Pawel Pawlikovski u mě má do budoucna blowjob zadara. Pawlikowski totiž příběhové peripetie nevysvětluje, pojednává o nich intertextuálně, v náznacích či jemných nuancích, a divák tak musí číst mezi řádky. Naprosto unikátní je zejména ta režijní sebejistota, s jakou Pawlikowski pracuje se syžetem a rozměrem filmového času – tedy skrze LEITMOVITY, jež jsou nejdůležitějším elementem celého příběhu, protože ačkoliv se děj odehrává v rozmezí cca 15 let, nezáleží, co se odehrálo mezi tím - záleží pouze na čase, který Viktor a Zula strávili spolu..... A přestože tenhle film nemá ani 90 minut, čím víc o něm přemýšlím, tím víc si uvědomuju, jak neuvěřitelně komplexní vlastně je. Fakt nekecám, ještě nikdy jsem nejen v rámci pranostik evropský artový filmotéky neviděl tak esteticky opojnou, emocionálně působivou, vizuálně jímavou, lyricky subtilní a formálně nekonvenční filmovou epopej.... Etalon středoevropský artový kinematografie, jeden z vizuálně/esteticky nejúchvatnějších filmů za poslední roky. A pakliže vznikne o stupínek kvalitnější, nejspíš vyletím do luftu blahem, takže si ihned předobjednávám sametem vystlanou rakev. Joanna Kulig je femme fatale těch nejpodmanivějších snů a fantazií. (02.01.2020)

Vizuálně Pawlikowski exceluje ještě víc než v oscarové Idě, po níž si zopakoval černobílý obraz i poměr stran, a přinejmenším v první půlhodině jeho snímek dokáže učarovat dravou a dynamickou režií i příběhem lidového pěvecko-tanečního sboru, který se musí podvolovat přáním režimu. Na něj navazující hlavní dějová rovina, melodrama o dvou nesympatických hlavních hrdinech, kteří by hrozně moc chtěli být spolu, ale dělají přitom všechno proto, aby spolu být nemohli, se však omrzí rychleji než dokolečka omílaný popěvek ojojoj. (03.07.2018)

Proč se do oskarových nominací u neanglicky mluveného filmu dostane kousek, který je v rámci pochopitelnosti nejmíň přístupnou filmařinou, co jsem za bůhví kolik let viděl, to prostě nepochopím. Přitom Poláci teď točí tak pěkné filmy. No tak jasně, jisté kvality má určitě i tento film, to bezesporu. Nápad, jak odvyprávět příběh v rámci útržkovitých scén, které se neustále trhají, aby se pod náporem polských dudáků opět propojily, je cnostnou a originální myšlenkou. Já ale přeci jen měl co dělat, abych to po dalším záběru na dudáky nebo zpívající holčičku nevypnul s tím, že už tenhle film v životě nechci vidět. Nakonec jsem ho dokoukal, uznávám originalitu, ale…už ho nikdy nechci vidět! Pokud Studená válka dostane Oskara za neanglicky mluvený film, tak to nebude za film, ale za to, že polská kinematografie je aktuálně tou nejlepší evropskou kinematografií. (07.02.2019)

Celý svý mládí jsem prožil v komunistickým hnusu, ale dneska už na to koukám jako na nějaké exotické zvířátko kdesi v ZOO. Foldyna a Kateřina Konečná asi při pohledu na sovětskou častušku, oslavující Stalina, zamáčkli nostalgickou slzu, nám ostatním ale naštěstí vzpomínky nenávratně odvál čas. Film se v té politice naštěstí moc nehnípe a je esteticky naprosto překrásný, dlouho jsem neviděl tak úžasnou černobílou kameru, to je v dnešní době poklad. Love story je jednoduchá, ale jímavá, hlavní hrdinka mi typově přišla jako Léa Seydoux, charismatická a netuctově krásná. A krásně zpívala, jedno jestli polské lidovky, které mají také cosi do sebe, nebo šanson. Konec je ve své strohosti o to drtivější, žádné laciné ždímání slz. (15.07.2022)

Pravdupovediac, cakala som nieco ine...a asi aj viac vzhladom na vsetky tie nominacie - dokonca aj na Oscara! Romanticke pribehy a hlavne tie o zivotnej laske naozaj oblubujem, ale tento ma nechytil za srdce...Studena vojna - samotny nazov je to dost zavadzajuci...No neviem, cele je to akesi pomale, depresivne a napriek polskym folklornym piesnam a tancom smutne, bezfarebne a nielen cierno-biele, chyba tomu mozno vacsia hlbka...V porovnani s nominovanym Roma (tiez cierno-biele a pomale) je toto ovela slabsie. 60%. (13.02.2019)