John Wick 2

Vizuálně vytříbenější pokračování. Netrpí obvyklými neduhy dvojek a naopak disponuje jejich klady. Akce je více, je minimálně stejně dobrá, nápaditá a překvapuje i když o moment překvapení díky prvnímu dílu přišla. Ponurý feeling zůstává, tvůrci si stále drží nadhled. Reeves si vychutnává každou minutu v roli. Mnoho silných momentů... Letos chci na dovolenou do Říma. (28.02.2017)

John bolšeWnick. Velmi nebezpečný, problematický, agresivní, invazní druh, konkurenčně velmi silný, potlačující okolní vegetaci. Působí značné ekonomické škody a představuje také nebezpečí pro lidské zdraví. Univerzální způsob, jak se tohoto druhu zbavit, zmírnit důsledky jeho výskytu či zabránit budoucím invazím, bohužel neexistuje.. Do detailů promyšlená mizanscéna dělá z druhé Baby Jagy ve svém žánru celkem výjimečný počin. Svoji zásluhu na tom podle mě má i Gareth Evans, který svými Zátahy dokázal vybičovat tvůrce akčních filmů k objevování nových dimenzí žánru či Skyfall Sama Mendese, který přinesl do ruční akce nebývalou vizuální estetiku. Kolstad a Stahelski vytvořili specifický vesmír podobný Matrixu (koneckonců je tam Neo i od holubů posraný Morfeus), kde elitní zabijáci bojují mezi sebou na ulicích, v galeriích či v metru a kolem nich není ani jeden člen bezpečnostních složek. Ta mytologie je v podstatě úplně pitomá a je třeba ji vnímat jen jako pozadí k prachsprosté vendetě provázené průstřely, pichy a lámáním kostí. Obsazení Reevese do role zabijáka v bulletproof sáčku jsem zpochybnil už v jedničce a ta nedůvěra trvá. Ve scénách nevěnujících se akci jsem měl dokonce pocit, že čtyřnohý přítel jménem Good Dog je na vyšší mentální úrovni než jeho majitel.. A co ten Common s nožem v aortě? To tam jako v té soupravě metra sedí doteď..? (08.06.2017)

Bylo to dobrý, ale jednička byla lepší, měla mnohem lepšího záporáka i ostatní vedlejší postavy. Docela hodně se mi líbily akční scény s Commonem a to zákulisí světa nájemnejch vrahů, i když ke konci už mi to přišlo trochu přes čáru, jak to byl vlastně každej. A nějak v polovině filmu sem si říkal, že bejt Wickem a je na mojí hlavu všude vypsaná odměna, tak radši do konce života zůstanu v Continentalu a na baru bych se smál ostatnim, že mě nemůžou sejmout. 70% (27.05.2017)

Something wicked this way comes! V jedničce měli čokla, ve dvojce umělecké ambice. A tváří se při tom stejně smrtelně vážně... a já jim to tentokrát žeru. Důkaz toho, že headshoty patří do galerií a pozdní bondovky jsou možná přežité, ale svým důrazem na stále troufalejší sety ovlivňují i filmy, od kterých byste to úplně nečekali. Zároveň se Stahelski otrkává jako režisér a ještě víc si hraje s timingem akce, který, na rozdíl od mnoha kolegů, považuju za podstatně vymazlenější než v jedničce (už ani nevím, kdy jsem se tak přiblble usmíval při vyzbrojovací scéně). Wick se chytil přesně toho, co mě v jedničce bavilo nejvíc – zvláštní mytologie bratrstva zabijáků – a doplňuje další zajímavé střípky. Hlavní ingrediencí vedle vymazleného vizuálu, bláznivě pompézní scénografie a fantastických choreografií je pochopitelně Keanu. Ten jde proti módě osvalených bijců a zabíjí stále stejným a stále stejně průrazným pohledem. Reeves se vrací mezi elitu dveřmi, od kterých to ještě před třemi lety nikdo nečekal. A já nemůžu než konstatovat, že na trojku ve stylu "him vs the world" se prostě těším. Velmi, velmi milé překvapení, které se stejnými figurkami zahrálo ještě lepší partii. (17.02.2017)

Bobtnající kopie nefungující jedničky, ve které ze sebe většina zúčastněných dělá blbce a místní hodnocení ho pak dělají ze mě. Hromada ladných zásahů do oblasti hlavy pro mě nezapomenutelnou akci nedělá a nebýt úvodní neobvyklé destrukce auta, tedy jediné scény, kdy si Wick drží pozici poctivého dříče, střílím hodnocení ještě níž. Hloupých rozhodnutí totiž Derek Kolstad udělal tentokrát neúnosně moc, do mytologie cpe střípky kopírované z Kingsman a nechává hlavní postavy předříkávat směšně polopatická životní motta. Vrchol všeho zmatku přichází s Laurencem Fishburnem, jehož výkon a vůbec smysl celé vedlejší linky směle dosahuje odpadových vod. Záchrana přichází v samém závěru, který dlouhodobou nekompromisnost konečně opodstatní, ale otevřený konec je risk, koledující si v případě nedotaženého pokračování o slušnou ránu do vazu. (07.06.2017)