Adar (S01E03)

J. A. Bayonu na pozici třetí epizody seriálu Pán prstenů: Prsteny moci vystřídal Wayne Yip, který se následně chopí i čtvrté ,páté a osmé epizody. Zkušenosti má se seriály Misfits, Doctor Who, či Preacher, přesto bylo těžké říct, zda Yip dokáže udržet nastavenou kvalitu. A minimálně třetí epizoda pocity ze seriálu nijak závratně nemění.   Velký rozpočet a údajně 60 milionů na jednotlivou epizodu je na seriálu nadále znát, Prsteny moci tak nadále vypadají velkolepě, především se představený svět rozšiřuje. I díky představení království Númenor a známých zásadních postav z budoucí Středozemě - Elendila a jeho syna Isildura.   Elendil i Isildur byli ostatně představeni již v prologu Společenstva Prstenu od Petera Jacksona, právě bez Isildurových činů by se poté události trilogie Pán prstenů nerozběhli. Isildurův představitel Maxim Baldry je nicméně prozatím fajn a samotná postava má i díky své nevyhnutelné budoucnosti potenciál být jednou z nejzajímavějších postav celého seriálu. Mezi ně by ostatně mohli patřit i sám Elendil v podání Lloyda Owena.   Výrazný prostor nadále dostává Galadriel v podání Morfydd Clark a z jejího podání je nadále cítit sebevědomí samotné elfí hrdinky. Ano, těžce se dá věřit tomu, že je tohle ta samá Galadriel jako z pozdějších událostí v trilogii Pán prstenů, i zde jsou ovšem otevřená vrátka k tomu, aby si postava celým seriálem prošla nějakým vývojem. Halbrand v podání Charlieho Vickerse zatím dokáže vyvolat dojem takového nástupce (i když vlastně spíše předchůdce) Aragorna, kdy je prozatím chemie mezi ním a Galadriel velmi sympatická a bude rozhodně zajímavé jí nadále sledovat. I proto, že Halbrand prozatím jasně spěje k tomu, že jeho budoucí osud nebude úplně růžový.   Prsteny moci totiž prozatím naznačují, že minimálně některé postavy nebudou černobílé a korupce temné strany bude výrazná. Seriál už teď očividně tak trochu čerpá z Tolkienových děl, kdy si sice do velké míry seriál pořád půjde svou stranou (a spousty fanoušků to jednoduše nepřekousne), postavy to ovšem minimálně prozatím dělá zajímavější.   Scén s Hobity (respektive plemenem hobitů s názvem Chluponozí) je i tentokrát dost, jsou ovšem i snesitelnější. Jen snahu o vystavení vážného dramatického seriálu tak trochu kazí pokusy o humor, který navíc není dvakrát funkční. Působí to jako taková pauza od veškerého toho budování světa a náznaků o tom, že se svět řítí do záhuby, tohle zmírňování atmosféry ovšem ve finále vlastně ničemu dvakrát skutečně neprospívá. Minimálně díky přítomností záhadného muže v podání Daniela Weymana zůstává ovšem tato linka pořád dostatečně zajímavá a i přes neznalost o své identitě se postava Weymana vlastně poměrně solidně rozvíjí.   Númenor je vizuální pastvou pro oči, nadále je poté vidět, že se na kostýmech či výpravě rozhodně nešetřilo. Což je vidět i díky plnokrevnému nástupu skřetů. Elf Arondir v podání Ismaela Enriqueho Cruze Córdovi se sice i přes zakázanou lásku nedokázal prozatím projevit jako kdovíjak zajímavá a výrazná postava, jeho linka s vpádem do otroctví skřetů je ovšem strhující a především naznačuje, že hrdinové Středozemě to v budoucnu skutečně lehké mít nebudou. Ne nadarmo se dá podtitul epizody Adar volně přeložit jako otec.   I akce dostává víc prostoru a je na ní vidět neskutečně snaživá choreografie. Kromě skřetů navíc dorazí i vrrci a navíc jsou vidět i solidní vizuální nápady skrze kameru. Prsteny moci tak sice prozatím fungují jako solidní vizuální spektákl, naštěstí ovšem prozatím nestojí jenom na tom.   I v třetí epizodě Prstenů moci tak sice hraje prim představování světa, začíná se ovšem hýbat i samotná zápletka. Mnoho věcí je nadále prozatím zahaleno tajemstvím, seriálu se přitom přesto snaží diváky funkčně zaháčkovat. A ukázat, že týdenní čekání bude nejspíš dlouhé.... (09.09.2022) (méně) (více)