Odchody (S01E05)

Režisér třetí a čtvrté epizody seriálu Pán prstenů: Prsteny moci Wayne Chep Yip se vrátil i k režii páté epizody před pauzou, kdy se k seriálu následně vrátí až v osmé a poslední epizodě 1. série. Právě on poté připravuje půdu pro spojení všech dosavadních linek, která by měla vyústit v definitivní válečnou konfrontaci dobra se zlem, největším problémem seriálu ovšem nadále zůstává tempo. I když není srovnávání úplně férové, stačí se například podívat, co stihnou odvyprávět tvůrci seriálu Rod Draka v rámci jedné epizody. Do popředí se vrací Hobiti (nebo spíše jejich plemeno Chluponozí), kdy jejich linka začíná být v detailech zajímavější a zajímavější, především se záhadným cizincem z meteoru v podání Daniela Weymana to začíná být komplikovanější a komplikovanější. Soundtrack Beara McCrearyho poté každým dalším dílem více lahodí uším. Dochází k jednomu zvratu, který ovšem není překvapivý, jak by tvůrci chtěl, alespoň v Jižních zemích (skutečně se z nich časem stane Mordor?) se ovšem začíná schylovat k nebezpečnému konfliktu a především poměrně sympatickým vývojům vztahů, které budou v nadcházející válce potřeba. Jestli se celé této lince dá něco vytknout, je to přeci jen lehká předvídatelnost, především v rámci onoho zvratu. Pořád se dá diskutovat nad tím, jak se má proboha Galadriel v podání Morfydd Clark stát známou Galadriel z trilogie Pána prstenů, v této epizodě je ovšem Galabriel nejsympatičtější. Především i díky momentu, kdy si s Hallbrandem v podání Charlieho Vickerse navzájem projeví svá traumata a bolest, kdy především Hallbrand se jeví jako sympatičtější a sympatičtější hrdina s potencionálně tragickým osudem, právě u této postavy by ovšem byla škoda, kdyby se z ní po čase skutečně stal Nazgûl. Stačí tak doufat, že v následujících sériích přijdou tvůrci s lepší linkou pro tuto postavu. Isildur v podání Maxima Baldryho poté v této epizodě udělá jeden poměrně potencionálně zásadní přešlap, kdy se začíná ukazovat, že Prsten moci možná neměl v budoucnu takový problém nahlodat Isildurovu mysl právě proto, že Isildur od počátku dělal chyby. Prsteny moci pochopitelně nejsou kánonem k dělům J. R. R. Tolkiena, minimálně v rámci kontinuity tohoto seriálu se ovšem začíná jevit, že Isildur bude možná dělat výrazné přešlapy ještě delší dobu před Posledním spojenectvím elfů a lidí. Paradoxní je poté to, že se seriál již pokusil nakousnout několik milostných linek, nejlépe vykreslený vztah je ovšem ve finále mezi Elrondem v podání Roberta Aramaya a Durinem IV. v podání Owaina Arthura. Trpaslíci a především právě Durin IV. si prostě nadále tento seriál kradou pro sebe, Elrond poté v tomto seriálu udělá pro svého trpasličího kamaráda tak krásné gesto, že člověk chce, aby spolu Elrond a Durin IV. v rámci seriálu trávili jen víc a víc času.  Tempo je poté sice nadále problémem, stejně tak nadále ovšem platí, že má seriál nejen skvělou hudbu, ale i nádherný vizuál a především nadále výrazné produkční hodnoty. Důkazem může být i poslední závěr, který jasně naznačuje, že by už příště mohlo jít do tuhého. Tak snad režisérka Charlotte Brändström režijní povinnosti u šestého a sedmého dílu zvládne.... (24.09.2022) (méně) (více)