Greyhound

Tomáš Visý, v další své sériově typové roli sice páprdovitého, ale skrznaskrz správňáckého, slušňáckého a morálně dokonale ukotveného Džona Vejna pro komunisty a křesťanské demokraty, hraje digitální lodě. Probíhá to asi takto: „Bože, ochraň prosím všechny ty dobré muže, vdovy, sirotky, kokakolu, hamburgery a spravedlnost pro všechny! Ámen. Tak třeba D6.“ „Nein! B Drei!“ „Ha, vedle, Bůh je s námi!!!“ (… Bohem poháněný moralizující proslov či mentorující zamyšlení nad osamělosti kapitána, na jehož rozhodnutích visí osud všech těch dobrých mužů - otců, synů, bratrů, bratranců, zeťů, strýců, švagrů, tet a sestřenic - a samozřejmě oddaných křesťanů …) „E4!“ „Einschlag, verdammt!!!“ (Motlitba 2, Proslov 2) „Bože, veď mé kroky v těchto nejtemnějších hodinách! E5!“ „Beim Hitlers Schnurrbart, wieder!“ „Díky, Bože!!! (Modlitba 3, Proslov 3) E6!“ „Einschlag, versenkt. Scheisskerl!!! Tocho snat musi fést sam Buch, oder was. So B Vier!“ „Samice prodejná,“ kurva by Tomáš neřekl, ani kdyby měl v prdeli zaražený rozžhavený pohrabáč, bylo by to totiž nekřesťanské, nemorální a nevýchovné „skotská zásobovací loď v zevním genitálu. Zásah, potopená! Bože, proč jsi se odvrátil, co všichni ti dobří muží???!!! (Motlitba 4, mentorování 4)…“ A tak to jde celých devadesát minut. Nakonec Tomáš borec a jeho torpédoborec s pomocí Boha, Klubíku baptistických matek a neochvějné instinktivní zelenáčské znalosti manévrů německých ponorek ten Atlantik přemodlí, načež za bouřlivého potlesku a hurání všech těch přeživších dobrých mužů, s nadšenou gratulací od Boha a za zvuků opulentní symfonické kantáty pomalu odplouvají k zapadající Anglii. A je z toho takový U-Boot-Dick, patetická pohádka plná křesťanských hodnot a kategorických imperativů, po níž budou dozajista všichni ti urputní honiči nad druhou světovou znechuceně dštít síru nad tím, že se německé ponorky třídy IX přece ve skutečnosti zásadně vynořovaly pouze v úterky a torpédoborce třídy Buckley nikdy nemohly při výtlaku 1100 tun kličkovat před torpédem jako nadopovaný zajíc. Už úplně vidím všechny ty zprávy v mé poště, psané rukou ulepenou od semene: „Verbale, ty debile, každý milovník masturbace nad válečnou námořní technikou přece ví, že to nebyl torpédoborec třídy Buckley, nýbrž fregata třídy Captain, která má výtlak jen 980,6549 tun. Kreténe, kriple, idiote, demente!!!“ No, každopádně já nejsem sexuálně vyšinutý, protože honím výhradně nad obrázky parních lokomotiv, čili ta patetická sračka byla veskrze hezky zdramatizovaná, vcelku zábavná a hodina a půl utekla rychleji než bílá velryba před katolicky nadrženým Achabem. Možná trochu ovlivněn koronovou decimací filmového průmyslu, kdy poslední dobou co zmáčknu Plej, to pak otráveně vyšťourávám z podrážek smrdutou hnědou hmotu, ale nádherné tři. (13.07.2020)

V letošní slabé nabídce, ani moc Greyhound nepřekvapí. Během sledování mě čekalo hned dvoje bolestné poznání, zaprvé mě překvapila vlastně nuda jaká se dostavila v ani ne 80 minutovém příběhu, film se ke konci docela táhnul no a druhé poznání, že jak Ponorka, U571 nebo i K19 jsou podstatně lepší snímky. S bídou 50% (21.08.2020)

Lodě mi nic moc neříkají, pokud na nich zrovna nestraší, nebo je nežere anaboliky napumpovaná prehistorická potvora, takže Greyhounda jsem si pustil spíš z povinnosti, ale nakonec jsem se bavil nad očekávání. Schneider s Hanksem se rozhodli nic neprotahovat, takže hlavní hrdina se stačil akorát pomodlit a hned na to si začal hrát na honěnou s německými ponorkami. Film díky rozumné stopáži prakticky od začátku do konce frčí v tempu, které nedává prostor hluchým místům a všechny aspekty plavby dokáže podat působivě a hlavně zábavně i pro takové suchozemské krysy jako jsem já. Samozřejmě nemá to ty grády pěchotního boje, kde létají utržené končetiny a krev stříká na všechny strany, ale musím uznat, že i takové vyhýbání se torpédům je adrenalinovou záležitostí. Spojení Hankse s II. SV opět zafungovalo. 85% (31.07.2020)

Film bez příběhu a bez postav, nepočítáme-li Hanksovu oblíbenou škatulku rozvážného a pokorného hrdiny. Dialogy sestávají de facto jen z vojenské hantýrky, kdy se každá informace a rozkaz třikrát zopakuje, což osobně považuju za dost otravné, a zbytek je jen jedna velká honička titulní Hanksovy lodě se skopčáckými ponorkami, kterou si ale bez patřičného scenáristického podloží užijí jen military fans. (11.07.2020)

Čím je Tom Hanks starší, tým je viac ufňukanejší a patetickejší. Staroba mu po hereckej stránke asi nesvedčí. Tu dokonca napísal aj scenár, takže je to o to horšie. No ale k veci. Ide vlastne o taký hrdinský príbeh kapitána Korkorána, ktorý pohľadom snáď dokáže zničiť aj nepriateľskú ponorku a pritom i utrieť slzičku za zmarený ľudský život. Stačí mu len šmatlať po lodi až kým si nezoderie nohy do krvi, nemusí jesť, nemusí spať a všetci na lodi híkajú s ústami otvorenými dokorán akýže to je nebetyčný hrdina, div že si nenakadia všetci z toho do trenírok. V závere, po dobre vykonanej práci, špičkovej stratégii kde sa dokáže vyhýbať torpédám niečo na spôsob ako keď sa auto prevalí nabok a ide na dvoch kolesách, a pár zakalených pohľadoch, si zaľahne konečne do postele a zaspí... A dialógy? 80 percent pozostáva iba z krátkych povelov ako: ...na 36 stupni... zamerajte perimeter.... námer 20 stupňov.... na ľavoboku... na pravoboku.... nie, neprosím si jesť... dajte mi kávu.... No povážte, väčší gýč len ťažko nájdete, sentiment a patetizmus tu už Hanksovi vytekajú snáď aj z uší. Podpriemer, protekčne. Asi to je nákazlivé a aj ja začnem híkať od údivu a rešpektu pred vojenským majstrovstvom a obetavosti pána Korkorána. 40/100 (14.07.2020)