Johančino tajemství

Sice souhlasím s tím, že láska je ten největší dar, naservírováno v téhle nehorázné slátanině se touhle myšlenkou cítím být spíš obtěžována než cokoliv jiného. Johančino tajemství mělo zůstat tajemstvím a divák by tak byl ušetřen pohledu na otravného tupého a poloslepého prince a jeho umrněného nevzhledného společníka. Tihle dva hošani i zadarmo drahý, proč by je kdo chtěl k něčemu jinému, než aby zajel stroje ve své fungl nové kafilérce, mi uniká. Johanka je nedomrlá, nijaká a kdyby jejím tajemstvím bylo to, že vlastně neexistuje, vyšlo by to skoro nastejno. Celou tu taškařici završují poletující víly sudičky (tady nastává zmatení, protože v pohádce se mluví o věštbě, což chápu jako proroctví, tedy jen vizi toho, co už je dané, kdežto sudba osud předurčuje, takže rozdíl něco jako mezi čtením a psaním textu) a to pomocí hystericky třepotavých pohybů, které bych přirovnala k tomu, když se snaží vzlétnout slepice dlouhodobě vykrmovaná za účelem její účasti u nedělního grilování. (30.12.2015)

„Panovník, ktorý sa nevie ovládať, je nanič.“ To ale bola poťapenosť! Výnimočne zlá rozprávka. Nočnú moru pripomínajúci Matej Landl, triky ako z roku 1996, agresívne z koľají vyhodený Milan Ondrík, príšerné scény, otrasné dialógy a nezastaviteľne nevydarený scenár búrajúci základné rozprávkové pravidlá (napr. čo sa týka učenia detského diváka slušnosti a férovému správaniu, viď. zákerne zmanipulovaný súboj o srdce princeznej, ktorého sa tu dopúšťajú kladné postavy). Neodpustiteľná Emília Vášaryová. Na jej „pele mele, nech sa to všetko rýchlo takto mele“ nikdy nezabudnem. A Ondřej Vetchý? Neviem, asi mu imponovala možnosť zahrať si kráľa, ale toto fakt nie, nabudúce odporúčam klásť väčší dôraz na scenár. Dievča si dá dlhé vlasy pod čapicu a už ju všetci majú za chlapa (Fantaghiro oproti tomu bola Peter Sellers). Kladne by som ohodnotil snáď len peknú prírodu a vcelku fajn Dominiku Morávkovú-Zeleníkovú. (28.12.2018)

Utahaná nuda bez vtipu. Kopie Tří oříšků mixnutá sem tam nějakými gay scénami, pak zoofilií a kdovíčím ještě. Bez vtipu, bez nadhledu. Když po několika minutách odhadnete, kdo s kým a jak, a hlavně, jak to celé skončí, a pak jen trpíte nudou, než se odehraje další povinná a často zbytečná a natahovaná scéna, je něco zle. Popletená sudička je tak vtipná, že má člověk chuť jí dát pár facek, aby se probrala, nebo ať ji už raději vezmou do domova lidí s Alzheimerem. A nechápu, co mají filmaři pořád s tím věnečkem, to má být nějaký nový trademark? (26.12.2015)

Tato pohádka mne dosud míjela, ale dnešní velikonoční odpoledne mi připravila opravdu nevšední divácký zážitek - mírou stupidyty trumfla i McGyvera běžícího na Primě - ten vedle ní vyhlíží jako vysloveně intelektuální záležitost. Přédesílám, že Emílii Vašáryovou i Ondřeje Vetchého řadím ke svým oblíbeným hercům, tady ale oba budí dojem, jakoby hráli v rámci arteterapie ústavu pro léčbu lehčích mozkových disfunkcí. O scénáristické neschopnosti a z ní plynoucím nelogickém ději plném blábolů škoda slov. Až na půvabnou a krásně vypadajíci i pějíci Kristínu (jejíž postava se nápaditě jmenuje Kristýna, to asi aby nezapomněla čí je), se slovenským filmařům hrubě nevydařil casting. Některé postavy (královna, princ, jeho kumpán nebo v některých komentářích vychvalovaná titulní šelma ryšavá) mají vyzáž vskutku úděsnou a tak kromě již zmíněné známé pěvkyně zůstávají největším kladem této frašky tradičně pohledné slovenské exteriéry. (05.04.2021)

Z letošních nabízených pohádek mi Johančino tajemství nakonec sedlo nejlépe. Musí se totiž prokousat úvodní třetinou, ve které si zvyknete na otřesný český dabing (podle mě na něj zvlášť dojíždí sudička Emílie Vašáryové), a přežijete jediný hloupý pokus o vtip s koněm. Pak už je to vcelku klasický příběh na kterém je nejhezčí to, že se postavy chovají vcelku rozumně a že to Johance s princem dohromady sluší. (28.12.2015)