La sombra de la ley

Stalo se poslední dobou již tradicí, že s Iberijci šlápnete do hovna jen stěží. A ani po tomhle vyšťourávat klackem rýhy v podrážkách, aby vám nesmrděl botník, rozhodně nebudete. Kulantně zrežírovaný, hutný a vrstevnatý příběh o počátcích ROH v Barceloně z dob, kdy Gaudí začal plácat Sagradu, kombinovaný s gengbengem, výpravný jako prase, koncertně zahraný a hlavně nasnímaný tak dokonale, že by za to kameraman zasloužil minimálně vyhonit mezi čtyřkama katalogové MILFky. (28.11.2018)

Jsem na filmové vlně, tedy otevřeně přiznávám, že odpouštím vše, co by se dalo vytknout. Kamera tuze podmanivá, zcela mě okouzlila, tak nádherné záběry se málokdy vidí (plus hravost se světlem a stíny, krása). Luis Tosar výborný a je úplně jedno, jestli je policajt, kapitán, podvodník, vyděrač či obyčejný muž se slabostí pro ženy. A ať se na to dívám z jakéhokoli úhlu pohledu, pořád mi vychází, že na každé straně barikády (odbory, vykořisťovatelé, policie, vláda) jsou upřímní idealisté, stejně tak jako hnusní hajzlové.. (05.03.2020)

Sice se budu opakovat, nicméně právě to opakování je matkou moudrosti. Takže – španělská kinematografie je nevyčerpatelnou studnicí plnou originální a vtahující tvorby! La sombra de la ley se do tohoto ranku okamžitě také řadí, jelikož je to vybroušená "noir" kriminálka zasazená do atraktivního časového úseku a s perfektně odsýpajícím příběhem. Snímek se mimo tyto atributy může rovněž pochlubit precizně lícujícím soundtrackem či skvělými hereckými výkony, z nichž radikálně vyčnívá Luis Tosar jakožto policista potírající zločin v Barceloně dvacátých let. Celý tento filmový koktejl obestírá zajímavě zvolený styl kamery a dechberoucí výprava. Ve finále tedy zamrzí poněkud delší stopáž, s níž si režisér Dani de la Torre neporadil tak jak bych očekával, pročež nabídne pár hluchých míst. Avšak až na tento detail se jedná o skvělou kriminální jednohubku, kterou byste si zejména díky té esenci zlaté doby gangsterů neměli nechat ujít. Skvělá práce! (Netflix.com) (30.11.2018)

Vojensko-političtí mocipáni, zkorumpovaní policajti, bohatí továrníci, ctihodní grázlové, anarchisté ostří i anarchisté mírní, ti všichni chtějí svůj kus koláče. Jen aby ho měl kdo udělat, když je to samá stávka a revoluce.. Ať už Gaudí listuje v zatím tenkém stavebním deníku, nebo se siluety skrývají za pověšeným prádlem, kameraman vládne. Štědrost výpravy je nepřehlédnutelná, noirové pocity adekvátní a Luis Tosar, v jehož hustém hvozdu nad očima by se klidně ztratil dospělý člověk, svého nejednoznačného Baska vybavuje prudkým charismatem. Za závěrečný střelecký festival však jdu s hodnocením dolů, tam paradoxně Gun City zvlhl střelný prach.. (10.01.2019)

Jako ten naprosto luxusně propracovaný nádech dvacátých let minulého století se tomu odpřít nedá, herecké obsazení v čele s Luisem Tosarem vládne obrazovce, ale chyběl mi tomu větší tah na bránu a také i o trochu lépe vypiplaná zápletka. Španělé točit filmy umí, o tom jsem se již mnohokrát přesvědčil, a Gun City se v mnohých ohledech do této kolonky dá taktéž zařadit. Jenže pár aspektů tomu jaksi podrazilo nohy. Příběh točící se kolem zcizeného nákladu zbraní mě tak nestrhnul, taktéž se rozehrálo dost příběhových uliček okolo vedlejších postav, které ve výsledku spíše děj zpomalovaly. A hlavně mě spíše naštvala akce, která se sice na konci snažila dohnat manko za celý film a rozehrála se zde opravdu dlouhotrvající přestřelka, jež na mě spíše zapůsobila amatérským dojmem. Za jedinou čestnou výjimku bych označil automobilovou honičku, ta nabídla slušně vygradovanou podívanou. Zachránily to kostými, špičkové exteriéry a uhrančivý pohled Tosara, ale více než 67 % tomu jednoduše dát nemohu. (25.01.2019)