Léto

Napsal bych, že to bylo příjemné filmové překvapení - na film jsem do kina vyrazil v podstatě o něm nic netuše - kdybych ovšem už od Serebrennikova neznal dva jeho starší snímky, Den v Jurjevu a Nevěra, které mám velmi v oblibě; považoval jsem proto téměř za jisté, že i Léto nemůže být špatný film, je-li pod ním podepsán stejný režisér, což se nakonec i potvrdilo. Film je to velmi povedený, především pak hudební stránka je absolutně bezchybná, a ještě druhý den mi stále v hlavě hrajou ty skvělé písničky, které ve filmu zazní. Absence příběhu mi nevadila - především dlouhá úvodní sekvence na pláži se mi velmi líbila svou uvolněnou a autentickou atmosférou - a v závěru mě i trochu zamrazilo, když se u jednotlivých postav objevily letopočty zobrazující, kdy trval jejich krátký život. Osobně se mi tam místy ale přece jen trochu vkrádala nuda, a kdyby to bylo řekněme o půl hodiny kratší, asi bych to uvítal. Nejsem ani příznivcem použití b&w kamery v 21. století, pro mě je černobílý obraz spjat s určitou érou, která už skončila, a nevidím smysl v tom se k tomu vracet - přijde mi to prostě samoúčelné. A přišlo mi i líto, že ačkoli se film odehrává v Leningradu (Petrohradu), mohl by se odehrávat vlastně kdekoli v Rusku, protože z města není ukázáno v podstatě nic - povzdech čistě soukromého rázu. Při sledování Léta se mi mimochodem vybavila spousta podobných hudebních filmů, jako např. Made in Hungaria nebo Šviháci. (14.08.2018)

Skúsil som tento vysoko hodnotený film, ale nedopadlo to dobre. Nič mi nehovorí tá hudba, ani leningradská rocková scéna, ani tá umelá atmosféra. Naviac sa tvorcovia snažili byť zaujímaví čiernobielym obrazom. Nemám nič proti starým čb filmom, ale vysoko kvalitný full HD čiernobiely obraz nenavodí atmosféru starého filmu, ani svet nebol v osemdesiatych rokoch takto čiernobiely. Oproti českým a slovenským filmom je tento len takým slabučkým bezzubým hryzkaním do minulej doby, ktorá sa na tom prekliatom východe dnes vracia v ešte horšej forme. (14.04.2023)

Osmdesátá léta v Leningradu a příběh skupiny Kino a zejména jejího frontmana Viktora Coje. Půdorysem vyprávění je klasický milostný trojúhelník. V několika klipových scénách se film pořádně rozjede a dokonce je doplňován jednoduchou animací. Viktor Coj byl potomek rodičů pocházejících odkudsi z východních stepí, a tak jeho obsazení asi nebylo úplně jednoduché, nicméně Teo Yoo roli zvládl bravurně. Film se možná jmenuje podle písně „Končiťsja leto“, která zní k závěrečným titulkům, ale hlavně je to ideální letní pohodový film. Jako rocker jdu do plnejch. (06.07.2018)

V roce 2018 vešel do kin zprvu nenápadný počin Bohemian Rhapsody, óda na život a hudební genialitu zanzibarského rodáka Freddieho Mercuryho, jenž následně vybobtnal do masivního kasovního trháku a rozšířil fanouškovskou základnu Queen o miliony nových poslucháču a ze snímku se stal evergreen, jenž pokud někdo ze skupinky mladistvých neviděl, tak byl automaticky označen za exota a trapáčka těmi, co se chlubili několikanásobnými návštěvami. I já jsem patřil k těm, co BoRhap adorovali jako skvělou věc i když s menšími výtkami, ale o nejlepší hudební počin toho roku, a vlastně celého nového subžánru, se rozhodně nejedná. Toto pomyslné místo patří snímku Léto, jenž má podobné vyprávěcí postupy jako BoRhap, také se více zaměřuje na oslavu hudby jako takové než na životopisnou zpověď. Na rozdíl od našich přátel z Británie na to šli Rusáci zcela jinak, odvážněji a vlastně mnohem lépe. Oslavu hudby vzali mnohem šířeji, s notnou dávkou obdivu i nostalgie se tu vzpomene na mnoho pilířů rockové hudby, jmenovitě třeba na Davida Bowieho, T. Rex, The Velvet Undergroud, Beatles, The Rolling Stones, The Who a mnoho dalších. V rámci životopisné je to taky výrazně odlišné, co tak vím, tak nepravd a přibarvení skutečnosti pro snadnější tvorbu dramatických oblouků je podstatně méně a snímek se zaobírá i trpkým životem v Sovětském svazu společně s představením undergroundové hudební scény, jež byla soudruhy tolerována ani ne napůl, což je podníceno mimo jiné i černobílou estetikou zdárně prezentující typickou šeď takového života. Léto má však i jiné slibné atributy, například muzikální čísla, jež svým freneticky živým tempem a hravou choreografií dokáže vyprodukovat vskutku zapamatovatelné variace na klasické hudební klenoty (nejvíce ve mě rezonuje All the Young Dudes) a mnoha další nápaditosti, jež tu nebudu nijak rozepisovat, ať z toho taky něco máte. Léto je perfektní hudební snímek a asi nejlepší z té už celkem početné skvadry jemu podobných, jenž svou odvahou a nečekanou souhrou několika ryzích nápadů a kvalit drží pohromadě jako monumentální klasika, již se aspoň v mých očích už stala. Jestli chcete neuvěřitelně pohodovou, hravou i dravou podívanou se smyslem pro existenciální melancholii, tak Léto je ta správná trefa. 9/10. (24.06.2020)

"Co zrovna posloucháš?" "Svý kámoše jak chlastaj." ___________ [1981: Ленинградскaйa Одиссея] Neskutečně osvobozující zážitek a zároveň báječná feel-good oslava léta, kamarádství, mládí, milostných trojúhelníků, nostalgie, rebelie vůči autoritám, rock n' rollu a undergroundový muziky – to vše paradoxně jako nadějeplný kontrast na pozadí Sovětskýho ideologickýho marasmu. Fakt báječná a neobyčejně podmanivá černobílá hudební pohádka, která snadno strčí do kapsy všechny západní oponenty svýho subžánru. Láska na první pohled! 🖤🤍 (26.04.2020)