Utažení

Konečně horor podle gusta náročného diváka, ve kterém se zlo drží v povzdálí. Je neurčité a nepoznané, přesto však permanentně citelné, takže můžeme zažívat stále vzrůstající tíseň a nepříjemný, neodbytný dojem, že "tohle nedopadne dobře." Floria Sigismondi dosud neměla s královským filmovým žánrem prakticky žádné zkušenosti, ale svůj hororový debut zvládla s bravurou, která mi vyrazila dech. Marně vzpomínám, kdy naposledy hororový snímek nabídl takovou porci psychologického pnutí. Mainstreamové publikum však bude nepochybně zaskočeno skutečností, že ho scénáristé nevedou za ručičku a všechno mu polopatě nevysvětlují (zvláště v závěru). Já musím naopak náročnost dané látky ocenit a mile rád porovnám svou vlastní odbornou interpretaci díla s významy, které v The Turning odhalili ostatní. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku slabších pět hvězd a již nyní mohu autoritativně konstatovat, že půjde o největší překvapení letošní sezony. (04.03.2020)

Kdybych chvilku před touto předělávkou neviděla originální a kultovní Neviňátka, asi bych hodnotila výše. Bohužel, v The Turning roku 2020 se mi zdálo, že ty nejlepší momenty k zamyšlení byly z původních Neviňátek vyjmuty a zůstal průměrný horor, ty změny byly jedině k horšímu a k tomu povrchnějšímu. Udělat ze (zdánlivě?) slušně vychovaného, kultivovaného a předčasně vyspělého asi devítiletého chlapečka Milese: nevychovaného, skoro už dospělého a plnoletého spratka, neschopného citu, který se nesnáší s chůvou? A ze silně věřící dcery kněze, ctnostné až prudérní guvernantky s potlačovanou sexualitou, udělat chladnou fanynku Kurta Cobaina, to znamená shodit celou pointu. Navíc původní guvernantka zpočátku děti milovala a i pak pro ně chtěla to nejlepší, proto se modlila za jejich duši (jedna z interpretací je, že svou dobře míněnou péčí děti až dusila, kdežto pro tuhle blondýnu byly děti jen práce, k nimž neměla vztah, což taky staví příběh do jiné roviny. Zvláště vztah k chlapci, mužskému elementu, který možná symbolizoval potlačovaný pud. A předělat takhle nesmyslně vztah padoucha s mrtvou předchůdkyní guvernantky, jím vášnivě posedlou ženou? O kameře atd. ani nemluvě. I to, že se původní příběh dlouho odehrává v idylickém letním počasí a ve dne mělo svůj význam. Tady musí být pro navození atmosféry banální podzim a mlha. Tady snad všechno bylo jedině k horšímu. (05.05.2020)

Tak jestli někdy budu hledat prototyp extrémně nudné, neobjevné, laciné nefungující duchařiny s bídně nesympatickým obsazením, už vím, kde hledat. The Turning tohle nabízí od začátku až do konce. V podstatě si to můžete pustit, když třeba někdy budete potřebovat něco na uspání, protože tady se toho opravdu moc neděje a když jo, je to na dnešní poměry, kdy 21. století nabízí v hororové kinematografii nepřeberné množství možností, absolutní ostuda. Ten unylý rádoby efektivní závěr tomu opravdu moc plusových bodíků nepřidal. (20.05.2020)

Komu straší ve věži...ehm..kdo to straší na záhadném panství. Režisérka se patrně ukájela pohledem na rajcovní Mackenzie Davis. A zapomněla dát svému dílu smysluplnost. A hlavně zapomněla, že točí horor. Vylezl jí z toho nestrašidelný propadák, který je příkladem toho, jak se nemá točit horor. Začátek ještě nevypadá nejhůř. Mladá soukromá učitelka přijíždí na hrozivě vyhlížející panství udělit své nesexuální lekce dvěma sirotkům, rozverné sedmileté divce Floře (Brooklyn Prince), co asi měla působit záhadným dojmem(?), jak to u "hororových" dětí bývá zvykem, a jejímu staršímu bratrovi, mladému jinochovi Milesovi (Finn Wolfhard), který se asi do ní zamiloval(?), chová pavouka, preferuje jezdectví a vykazuje nepřístojné chování, načež se jí dostane přijetí u dlouholeté služebné (Barbara Marten), která působí strašidelně a hlavně má přehled o všech podivných událostech, ke kterým zde došlo. A mladá učitelka pranic nedbá toho, že její předchůdkyně tady před nedávnou dobou předčasně a za podivných okolností sbalila kufry. A nepřehlédnutelný je i fakt, že učitelka má mámu, co jí tak trochu straší ve věži(?) (Joely Richardson) A hned od prvních minut je to všechno výše vypsané stejně jedno, neb děj se ubírá různými směry a není si schopen vybrat, jaký mu bude vyhovovat nejlépe. Režisérka Floria Sigismondi vyvolává zmatky, neustále diváka vláčí po prostorách panství a jeho přilehlého okolí a vydatně praktikuje jakési nejasné a rádoby strašidelné výjevy a úkazy, nicméně téměř vše se míjí účinkem. Zvláště když v závěru téměř nic nedává smysl a divák se jen dohaduje, jak to celé bylo myšleno. Paranormální jevy sice nemají odbytou fazonu, hrstka scén dokonce vyvolá příjemné mrazení, herci se snaží, Mackenzie Davis je sympatický objekt touhy, ovšem chyba dlí už v ukrutně dementním scénáři a decentní a vážně míněný přístup režisérky je poměrně směšný. Strašení na úrovni mateřské školky už opravdu neocením. Pokusná forma strašit tedy zůstala jen pokusnou formou, načež je vše korunováno sledem nepochopitelných a povětšinou nezáživných až zaostalých scén, což je ještě horší. Pokud tedy nejste zarytými fanoušky hlavní hvězdy filmu, jedná se v podstatě o ztrátu času. Floria Sigismondi se po téhle tvůrčí hrůze hned tak ke kvalitní (hororové) produkci nedostane. Nedomrlé psychologické prvky ovšem může v budoucnu ještě uplatnit v jiných žánrech. 4/10 (19.05.2020)

„Nikdy neodejdu, nebo se rozloučím se životem!"„Vrazíš si do oka jehlu?" Jehlu spíše vrazili do oka divákovi autoři již po několikáté zfilmované literární předlohy. Takže kdo má nakoukáno nebo zná knihu, nemůže být zaskočen ničím, snad jen závěrem, který dává divákovi na vybranou. Vzhledem ke konstatování služebné: „Doufejme, že to co má vaše matka, není dědičné." , je více než jasné, jaký konec tvůrci preferují. Je smutné, jak černobílá verze z roku 1961 (Neviňátka) dokázala předvést strašidelný koncert s málem, a nejnovější jí nesahá ani po kotníky. Laciné lekačky, Davisová, která si nedokáže získat srdce diváka, se děsně bojí, leze pořád, kam nemá, pak se ještě více bojí, a pak jí z toho haraší, a legrační duchové k tomu všemu. Z ruky lezoucí po Davisové jsem měl doslova záchvat smíchu, vzpomenuv si při tom na Addamsovu rodinu. Solidní kamera, dobrá hudba (pokud nepadají činely) a fajnové sídlo s tajuplnou zahradou - to vše je na dvě hvězdy. Zbytek za to nestojí. (13.05.2020)