Sestup Orfeův

Nikdy se neohlížej zpět. Zastavárna lidských pohnutek, uchopení hořkého kalichu morality pozemských kejklů, přehmatů všedních dnů, vzdušných polibků zhoubné líbeznosti, v letargickém vnějšku "člověčenství." Dýmka míru svému minulému životu, skrytý absint okoralých citů. Zasněžené srdce, které se pomalu "uzdravuje." Cizinec, narušitel, životem ošlehaný mladý lev Marlon Brando (přivandrovalec z nemanic) "rozrazil" svou umírněností, nerozpoznatelným podivínstvím a usměrňujícím pozorovatelstvím, brány krámku i zábrany dosud nepoznané vyprávěcí "romeovskou terapií." Vyděděnec v salonu přehlížené krutosti. Marlon Brando je žádaný artikl přítomných dam - místní flámující tulačky s pusou prořízlou, vyznavačky nočních podniků, Joanne Woodward, kokety hazící očkem nemravným, hledající krátké povyražení a zralé ženy, apatické vdané paní s postupně osmělující se svůdností v rouchu, které do té doby zakrývalo to, co má být šeptem sděleno, Anny Magnani. Zlo nahoře podřimující vytáhne svou zbraň a navždy umlčí to nejlepší v nás. Zmrzačené city vypěnily. Byly zality do betonového srdce a vyústily destruktivní zlostí do nenávratna. (08.10.2014)

Priam nadopovane charizmatický Brando a skvelá réžia Sidneyho Lumeta. Milenecká romanca s dramaticky vyvrcholením koncom, medzi tým pár skvelých pomaly plynúcich, ale veľavravných dialógov, ale až tak som na tom neulietaval. Nebyť skvelých záberov kamery skvelých hercov (konštatovanie, že v ňom hrali štyria Oscarom ocenení, to stojí za to) a žalostného konca, asi by film z priemeru nevyšiel. 75%. (04.04.2008)

║Rozpočet $-miliónov║ Ťažká téma na vstrebanie, dosť rozpačitý film, miestami blázniví, či dosť vyhrotený ale aj s chladnou hlavou ustojený hlavne výborným Marlonom Brando, veru pán herec, ten to dáva zo stojíckym pokojom. Film sa dá označiť za určitú dobovú umeleckú avangardu, nemusí sadnúť každému ponúknutý štýl, mňa to celkom upútalo. Aj keď konečný záver vyčínania vychádza na prehru všetkých. /70%/ (20.03.2020)

Mladý Brando, to není nic pro moji osobu. Zralá Magnani taky ne, vzhledem k tomu, že patří mezi ty italské herečky, z nichž Lorenová byla nejklidnější a nejmírnější. Normalizační dabing s Munzarem a Hlaváčovou se k Lumetovu přepisu Williamse taky nehodí (viz reakce diváků, kteří si zas užívají jen dabing, ale film je uspává). Williamse tedy radši v moderní adaptaci (viz Ztráta diamantové slzy) a Branda staršího (i V přístavu bylo příliš). (14.04.2017)

Sidney Lumet byl mistr v adaptování divadelních her nebo předloh s převahou mluveného slova. Vždy ale dokázal vhodně zvoleným stylem dodat filmu požadovaný rytmus, aby se nezvrhl v unavující proud divadelního textu. Právě proto jsem překvapený, že právě tohle se stalo v adaptaci divadelní hry Tennessee Williamse. Žadné kamerové hrátky jako v Pahorku, úderny střih ve stylu Dvanácti rozhněvaných mužů nebo satirický odstup Networku. Jedná se o solidně odehraný sled divadelních obrazů snimaných v dlouhých záběrech s jasně patrným původem materiálu (zřetelné rozdělení do jednotlivých aktů). Při znalosti nekonvenčně a moderně působící Lumetovy filmografie nenacházím v Orfeovi nic výjimečného ani zapamatováníhodného. (14.09.2013)