Na dno vášně

Príbeh je veľmi chytrý a provokatívny. Tento príbeh zahŕňa postavy, ktoré sa zdajú byť úplne vedené osudom a vždy viazané na svoje osudy. Každá z postáv prechádza v relatívne krátkom čase radikálnou premenou. Nakoniec nie je nikto nevinný a všetci sú obeťami, ale existuje romantická nádej na svetlejšiu budúcnosť a nový štart do života. 8/10 (09.07.2021)

Tento film je typologicky veľmi podobný s ostatnými Almodóvarovými filmami (videl som ich deväť v momente písania tohto komentáru). Netypické je to, že tu v tomto filme nie sú transexuáli. Ako vždy Pedro neukazuje dôležité scény a tentokrát je to scéna s autobusom, aj keď tentokrát to ukazuje z diaľky. V iných jeho filmoch proste povedal (povedali herci), že sa niečo stalo a to niečo bolo dosť dôležité pre vývoj (dej) samotného filmu. Film má veľmi podobnú kostru s inými jeho filmami, ale tento je jeden z lepších. Penelope tu síce hrá len chvíľku, ale Liberto Rabal hrá nadštandardne. Celý film je dobre zamotaný a musím povedať, že ma rozhodne prekvapil koniec (neviem či v dobrom, alebo zlom), ktorý je príliš nečakaný k celkovému vývoju filmu. Príbeh je slušný a napätie (nie elektrické) sa stále s blížiacim koncom zvyšuje. (27.07.2015)

Skvělý příklad toho, že ne vždy je potřeba extra promakaný scénář, fenomenální herecké výkony, či složité vyprávění. Když je silný režijní rukopis, jde to i bez dalších atributů. Almodóvar zde naplno rozjíždí svoji typickou paletu vášní, emocí a explicitní erotiky, která kdejakého diváka uspokojí i když zbytek zase až tak za moc nestojí a některé scény vyloženě tahají za uši (a oči) svojí teatrální přepáleností. (23.04.2023)

Pustit si tenhle film v roce 2022 znamená vrátit se na chvíli do starých dobrých devadesátek, kdy se po ulicích Madridu proháněla auta jako Citroën BX, Seat Toledo či Peugeot 406 (která už ze silnic takřka zmizela), a kdy byl Almodóvar na vrcholu tvůrčích sil. Na dno vášně je skvěle obsazené drama, s krásnou hudbou a kamerou, a hlavní postava, sirotek Víctor, je neuvěřitelný sympaťák, kterému člověk jako já musí držet celou dobu palce (mám podezření, že úvodní -  zdánlivě zbytečná - sekvence s jeho narozením v autobusu v r. 1970 ve mně po zbytek filmu živila k Víctorovi příjemný pocit jakési důvěrné blízkosti). Osobně bych si tipnul, že literární předloha Ruth Rendell bude asi slušný brak - vzájemná propletenost všech postav v silně nepravděpodobném příběhu je až úsměvná (těžko kupříkladu věřit tomu, že by i v bezstarostných devadesátkách bylo možné, aby do školky k dětem přijali vychovatele, který čerstvě vyšel z vězení) - ale v tom je Almodóvarovo mistrovství, že z takové látky nechal vzniknout tak dramaticky působivému výsledku (ostatně film z předlohy vychází jen volně, jak jsem se dočetl). Člověk uvyklý Almodóvarově tvorbě zde vlastně nemůže být překvapen, protože se mu zde dostane v podstatě všeho, co už zná z jeho dalších filmů, a to dokonce ve vrcholné formě, která s lety zraje jak víno, a je vyloženě příjemné vidět dnes film z časů, kdy ještě nebyl internet ani mobily, a život tak vypadal podstatně jinak - dnes by už takový film vlastně nebylo možné natočit. (25.08.2022)

Nezkrotný Almodóvar sice chvílemi mocně konstruuje, ale v lásce a válce, milióny mrtvých posetých bojištích vášně, je dovoleno vše. Iracionalita, touha, žárlivost i pomsta. Tu všemocná vášeň umí nejen rozpoutat, ale i zastavit.. Smeče neschopný Bardem perfektní. Imponovalo mně, jak se nakonec zachoval, když už věděl, že se z další rány osudu nevylízá.. (09.05.2018)