Dívka v pavoučí síti

Pár lidí nad dalším kusem téhle série ohrnovalo nos a nad výsledkem nadávalo, za mě Fede Alvarez a jeho tým nějaké ty emoce vyvolal a nějakou reakci vymlátil. Ale vesměs se přikláním k oněm kritickým hlasům. Severské trio podle bestselleru Stiega Larssona i Fincherova verze byly stylové, inteligentní a napínavé, navíc s propracovanou psychologií postav a skvostnou severskou atmosférou. To všechno mi tady chybělo. Po zesnulém Larssonovi napsal čtvrtý díl Milénia David Lagercrantz: úkol naší uzavřené hackerky je zase zatraceně těžký. Když se vrátíme k Fincherovi, kriminální zápletka nebyla tím nejdůležitějším, co se odehrávalo na plátně. Byly to postavy. Samozřejmě rafinovaně dávkoval informace a nechával diváka v nejistotě, ale s hlavními postavami pracoval znamenitě. Což Alvarez prakticky neumí. Lisbeth nedokázal zlidštit, jakémukoliv nebezpečí je nadmíru odolná. A stejně jako zbytek postav se jen přesouvá z bodu A do bodu B a namísto ostatních má až superhrdinské schopnosti. Problém u mě osobně byl tedy asi nejvíc v tom, že v jednu chvíli někdo naši hrdinku dusí, o pár minut později už vymýšlí, jak někoho hackersky obejít, napálit, oklamat, že i Einstein by se krčil někde v koutě. Přesně ví, co udělat, zdatná je snad ve všech oblastech. A to zdaleka nemluvím pouze o tom, že umí airbagy v autě aktivovat na dálku přes mobil. Akci naopak Alvarez zvládá, jen se vytratilo ono drásavé napětí. Každopádně neříkám, že bych se příště zase nepodíval. Mimochodem ale kasovní propadák, takže možná ani žádné příště nebude. (20.01.2019)

Tak mne takýto typ filmu presne vyhovuje na sychravé jesenné večery v neďalekom kine. Ani od toho neočakávam nejaké extra námety na premýšľanie, i keď tam vocpané sú, proste mi stačila super atmosféra a hlavná hrdinka. Lisbeth nás pozýva na turistickú prehliadku Štokholmu a okolia a popravde to je dôvod, prečo je dojem z filmu nakoniec kladný. A samozrejme aj Claire Foy, ktorá podľa mňa obzvlášť nezaostáva za oboma predchádzajúcimi Lízinkami. Dievča by sa podľa mňa malo dať dokopy s Elliotom, alebo skôr jeho druhým ja, pánom Robotom, možno by oboch prešli mindráky. Jej nové fyzické aj mentálne superschopnosti ma neiritovali, ale iritovalo, že sa hrá o osud celého sveta ako za studenej vojny a človek čaká, že zrazu zavolá Ethan Hunt a Lisbeth povie, že v Štokholme je Jason Bourne, tak by mala teda zavolať Elliotovi a nejak mu spoločne heknúť komp ešte predtým, ako za ním príde Jack Ryan. Feministická- revenge linka sa mi páčila, len ona vážne, ale vážne nešla dokopy s tým okolo. (10.11.2018)

Je Lisbeth Salanderová nejzajímavější evropskou hrdinkou poslední dekády? Možná je a možná není. Nicméně sledovat tolik let všechny pokusy o adaptace jejích příběhů, to je docela utrpení. Noomi Rapace měla k dispozici trilogii i seriál, Rooney Mara bohužel jen americký remake prvního dílu a teď tu se čtvrtým (!) dílem přichází Claire Foy. Skutečnost, že Hollywood nemá dvojku a trojku je docela legrační. Mě osobně ještě víc baví, že v době Noomi Rapace byla Claire Foy známá jen jako Dickensova Amy Dorritová, což opravdu nevytváří nijak konzistentní práci s kariérou. Co bude příště? Bude nějaké příště? A bude v pátém dílu hrát opět nějaká jiná herečka, která dnes teprve vytváří klasiku v seriálu na BBC? Bylo by to kouzelné, protože takhle už dávno stejně nevěřím na ty plusy, které Milénium mohlo nabídnout. A přitom potenciál té látky je tak velký. (31.03.2019)

Nejdřív Ňoouma Rampičová, pak Roomová Můra, a teď Klér Fuj … Jsem zvědav, kolik těch Bydžovských ještě do budoucna najdou, když právě kompletně vybrakovali nejzrůdnější panteon světového hereckého obludária a Milénia se chytil nějaký parazit, mezi nímž a Larssonem je sice literární propast asi jako mezi Rohlíkovou a Zolou, ale to filmování zjevně nezabrání. Ač potištěný hajzlpapír, dokázal z něj ostřílený Štefan Rytíř setřít to nejméně hnědé a zpotvořit vcelku snesitelný scénář, který má atmosférou rozhodně blíž ke švédským originálům, než k dementnímu a zblitečnému Finčrovu hranému dabingu. A tak dostáváme další trampoty obskurně odporné babochlapské lesby, nyní v dětství citlivě píchané romantickým tatínkem, od níž by se nenechaly vylízat snad ani vyhnisané cigošky v krymu, která během pěti vteřin v pohodě hakne i Pentagon, a to z hloupé Nokie 3310 bez modemu, a jež by díky svému militantnímu feminismu a potlačovanému PMS v pohodě rozkope držky i celé kohortě po zuby ozbrojených vysteroidovaných speciálních jednotkářu, protože ti při pohledu na ni radši panicky zavírají oči, aby jim její krása nevypálila sítnice. Ale jebat, bylo to jinak celkem popiči. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „Ač s despektem ke kvocientně limitovaným presumpcím ležérní matrice, zcela neodpovídajícím intelektuálním postulátům percepčně rigidního diváka, šlo o naračně fluentní a kulantně agilní disport, konsternující jen marginálně“. (03.02.2019)

Všechno je jinak. Z ponuré krimi plné úchylů a deprese je čistá akční jízda, Lisbeth je mnohem méně divná a mnohem více superhrdinská, místo traumat minulosti plné perverzností je tu klasická záchrana světa. A přece je to mnohem lepší než jsem čekal. Nabušená akční jízda, která ani na okamžik nenudila, se sympatickou hrdinkou a několika výbornými momenty. Klidně bych si dal nášup v podobě dalšího filmu. (23.08.2023)