Mandalorian - Season 1

Jakmile do něčeho investujete 4 miliardy dolarů, pokusíte se to logicky vydojit co to jde. Logicky mluvím o studiu Disney a jeho odkoupení Lucasfilmu a tím pádem především ságy Star Wars. Nejslavnější filmová sága všech dob se prostě po odkoupení studiem Disney dočkala znovuzrození a poté co jsme se v posledních 5 letech dočkali 5 filmů bylo jasné, že to je krom všech těch dalších knih, komiksů a videoher (parádní Star Wars Jedi: Fallen Order!) jen začátek. A v tu samou chvíli došlo oznámení, že nově začnou vznikat i seriály, které budou umístěné na nově vznikající streamovací službu Disney+. A už v tu chvíli jsem si já říkal jestli jsou zrovna Star Wars značka, která si zaslouží seriálovou formu a jestli nepůjde o věc, která spíš Star Wars zlomí vaz. Jenomže najmutí Jona Favreaua jako showrunnera mě uklidnilo a ve finále je výsledek po celé té kampani díkybohu úspěšným výsledkem díky kterému je Mandalorian jednou z nejpozitivnějších věcí na roce 2019 díky které nebudu moc dospat následujících sérií. Mandalorian je totiž skutečná paráda, která Star Wars rozhodně nedělá ostudu, spíše právě naopak! Projekt Jona Favreaua díkybohu představuje pro svět Star Wars dosud víceméně nepředstavené období a prostředí. Konkrétně se příběh odehrává právě mezi Epizodami VI a VII a Mandalorian se tak dá brát jako jakási výplň mezi těmito dvěma výrazně rozdělenými období. Stojí ale za zmínku, že i když nás Mandalorian v jedné epizodě seznámí s Novou Republikou (Konkrétně v Chapter 6), spíše se odehrává na koutě kde Nová Republika neexistuje a díky tomu může dostat svůj prostor i Imperiální pozůstatek. Mandalorian nesleduje rytíře Jedi ani pokus o vystavění Nové Republiky, spíše se tu ukazuje obyvatelé Galaxie, kteří si pouze chtějí vydělat a osud galaxie je spíše nezajímá. Právě takový by se na první pohled mohl zdát i náš hlavní hrdina Mando, jak se ale ukáže tak má Mando uvnitř srdce dobráka a pro dobrou věc se ve finále nebojí zajít hodně daleko. Mandalorian se nesmí zapomenout ocenit bez výkonu Pedra Pascala. Ten sice Mandaloriana hraje pouze pod maskou (ve finále dokonce vyšlo najevo, že minimálně v Chapter 4 postavu jen namluvil a postavu pod zbroji hrál nikdo jiný), jeho vokální výkon je ale skutečně parádní i přesto, že je pravda, že Manda toho namluví co nejméně. Mando i po 1. sérii zahaluje svůj charakter spíše tajemstvími, přesto je ale nutné zmínit, že za prvních osm kapitol víme o Mandovi dost nato abychom s ním soucítili, litovali ho, chápali ho a přáli mu co nejlepší konec. Ještě více proto, že mezi ním a naším milovaným ´´Baby Yodou´´ skutečně proběhne jakási forma vztahu otce a syna, která by se dalšími díly mohla jen a jen prohlubobat. Baby Yoda nebo prostě jen Child se hodně snadno brát jen jako snaha vydělat na následném merchandesingu co nejvíce peněz, spíše ale sázím na to, že má Favreau Yodu opravdu rád a pokusil se nám v Mandalorianovi ukázat něco více o jeho druhu a vypadá, že bychom se v další sérii o tomhle druhu mohli dozvědět více informací. I kdyby ale ne, pořád máme tohohle jednoho člena, který je roztomilý, krade si každou scénu pro sebe a mohl by jednoho dne dokázat v rámci Star Wars univerza ještě velké věci. Favreau si ale krom vztahu Pascalova Mandaloriana a Baby Yody ovládaného různými loutkáři (Werner Herzog je odstrašil od nápadu CGI tím, že tvůrce Manda označil za zbabělce) postaral i casting všech vedlejších roliček. Je tu cool Werner Herzog i cool Nick Nolte, kteří se sice nedrží kdovíjak dlouho, rozhodně ale zanechají solidní dojem. Je tu Carl Weathers, který tu má po dlouhé době výraznější roli a je na něm vidět, že si návrat pod světla reflektorů užívá. Je tu fajn Gina Carano, je tu strašně cool zlej Giancarlo Esposito, Natalia Tena, Mark Boone Junior, Ming-Na Wen, Taika Waititi jako hlas IG-11 nebo Jason Sudeikis ve zbroji stormtroopera. Mandalorian ve finále není o tom jak moc velkou roli tu libovolný herec má ale spíše o tom jak si svojí účast v Mandalorianovi užívá. A je hodně vidět, že je každý rád, že je oficiálně součástí světa Star Wars! Za celou 1. sérii se u Mandaloriana prostřídá 5 režisérů- Dave Filoni (Chapter One a Chapter Five), Rick Famuyiva (Chapter Two a Chapter Six), Deborah Chow (Chapter Three a Chapter Seven), Bryce Dallas Howard (Chapter Four) a Taika Waititi (Chapter Eight). A je strašně fajn, že každá epizoda (za předpokladu, že jí režíruje nový režisér) má svůj specifický styl. Chapter Eight má třeba klasickou dávku humoru Taiky Waititiho a tím pádem větší dávku humoru obecně, Chapter One a Chapter Five jako by skutečně vypadli ze seriálu Klonové války nebo Povstalci (za kterými seděl právě Filoni), Chapter Three a Chapter Seven mají svůj skvělý komorní styl a vždy obě vygradují v parádní akční závěr (potěší, že právě Chow bude dělat celou minisérii s Obi-Wanem Kenobim) a Rick Famuyiwa u svých obou epizod zařídil aby ani jedna z nich nesešlapovala z plynu. Chapter Four Bryce Dallas Howard je poté solidním režijním debutem, který svou zápletkou vzdává holt Sedmi statečným a tím jak je každá epizoda jiná se ve finále nedá vyčítat, že by seriál opakoval stejné postupy a byl v rámci osmi dílů tím samým pořád dokola. Je nutné zmínit fakt, že hlavní dějovou linií seriál stráví první tři epizody a pak se dá říct, že se k hlavní vrátí až v posledních dvou. Epizody 4, 5 a 6 tudíž plní takzvané vedlejší mise, které ale ve finále plní větší smysl než se zdá. Především v jedné z nich Mando potká jednu osobu, která bude důležitá právě v posledních dvou epizodách, zároveň ale Mando putuje napříč galaxií a celá zápletka o tom, že je vlastně aktuálně vyvrhelem a snaží se přežít i přes fakt, že mu jde teď po krku celý cech nájemných lovců funguje. Zároveň Mando více ukazuje divákovi svůj charakter, jednou to dokonce vypadá, že nemá daleko od toho aby se usadil a jednou to zase vypadá, že by mohl fungovat jako funkční mentor. Vždy se to ale zvrtne a ukazuje se, že je vlastně Mando tragická postava, která se svého klidu v předaleké galaxii jen tak nedočká. A bůh ví jestli vůbec. I při rozpočtu 120 milionů dolarů na celou sérii jinak vypadá Mando parádně a rozhodně je vidět, že se seriálu dopřála plná péče. Akční scény nepůsobí minimalisticky a i přes nízký rozpočet prostě Mandalorian vypadá skvěle. Všechna brnění, lodě, zvířata působí co nejrealističtěji a akční scény vypadají opravdu draze. Nejvíc o sobě mluví dvě akční scény v Chapter Two, tedy naháněčka s Jawy a souboj s Mudhornem. Mandalorian vypadá fakt skvěle a jsem rád, že i přes relativně nízký rozpočet může něco vypadat tak velkolepě. A především se musí zmínit parádní soundtrack Ludwiga Göranssona díky kterému si budete chtít pouštět hlavní znělku pořád dokola. Do toho parádní kamera Grega Fraisera (můžeme jen doufat, že u 2. sérii Matthew Jensen neklesne), skvěle pracování s rozšířenou mytologii Star Wars, do očí nebíjící odkazy, parádní budování atmosféry napříč všemi kapitolami a ve finální epizodě i parádnímu odkázání na věci budoucí. Poslední dvě epizody Mandaloriana navíc dokážou i skutečně dojmout a můžu o Mandovi říct, že ve mně vzbudil všechny možné způsoby. Favreau jako kreativní showrunner nezklamal a na 2. sérii se skutečně těším. Tak uvidíme co nám předvede na podzim 2020. I Have Spoken! (27.12.2019) (méně) (více)