Duna

Můj nejsilnější pocit z Duny lze shrnout do jednoho slova - nevěrohodné. Celý film oplývá asi tak stejně "hutnou" atmosférou (a i jinak jsou si dost podobní) jako Strážci vesmíru. Jenže, tady to neni zdaleka tak zábavné. Největší slabiny vidím především v režii, scénáři a hudbě. K hudbě se vyjádřím podrobněji. Ta, až na hlavní motiv (bohužel opakovaný do zblbnutí) a jednom vedlejším, je naprosto příšerná. Elektrická kytara se prostě do sci-fi nehodí (nebo na to nejsem minimálně zvyklý). Každopádně celý příběh tato "rocková" hudba degraduje a tvoří z něj frašku. Stejně tak rušivým elementem působily nekonečně šeptající monology všech postav. Ano, chvílemi to je zajímavé, ale tady to pan scenárista taky přehnal. "Skvostné" obsazení rovněž nepředvádí kdovíjak oslnivý výkon, a tak největším plusem je postava Paulovy sestry, která je neuvěřitelně temná, působivá a jde z ní opravdu strach. (27.04.2006)

Lynch a sci-fi. Nikdy viac. Pokiaľ by film nemal tak pevný knižný základ, tak by asi z filmu nezostalo nič, len jeden veľký chaos, ku ktorému i tak táto (kratšia) verzia miestami smerovala. Mysteriózne drámy s dôrazom na charakter postáv. Tam je Lynch doma. Sci-fi fantasy, vízie budúcnosti, v tých sa stráca a je to vidieť. Akčné scény museli byť preňho nočnou morou, no a nebyť skvelých hercov, kvalitných masiek, či kostýmov, dokonalej audio a zaujímavej vizuálnej zložky, tak sa film nechytá ani na tretiu hviezdičku. 55%. (03.09.2009)

Ano ano, dá se vzdechnout nad rozdíly mezi filmem a předlohou a technickou stránkou filmu, zalomit rukama nad zježeným Stingem a vyvrátit zraky nad tím, že při pohledu na obočí mentatů by Brežněv zařval a letěl by se schovat. Jenže na to, že tenhle snímek má více než dva křížky na krku, si holt musíme zvyknout a akceptovat, že digitální animace tu nebyla odjakživa. Pak se ta jízda na červu snese víc než dobře a když šaj-hulúda kočíruje David Lynch, hned je všechno jinak. Frank Herbert byl blázen v tom nejlepším slova smyslu a nikdo jiný než blázen podobného formátu by Dunu nemohl natočit a zachovat když ne přesnou předlohu, tak jejího ducha. Tahle dávka koření byla ďábelsky silná. (25.07.2007)

Rozsáhlý svět se v Lynchových rukou mění na depresivní a zjednodušenou pseudoságu. Už po pár minutách na mě sype osudová rozhodnutí o budoucnosti mnoha lidí, nechá do té doby naprosto neznámé hlavní postavy pronášet hrdinská moudra a přehnanými bizarnostmi podtrhává nohy atmosféře. Jinými slovy svého diváka lynchuje přesně podle nejjasnějších předpokladů, ale ve sci-fi žánru je to o poznání méně funkční než u mysteriózních thrillerů či dramat. A tu odosobněnou a pochybnou vznešenost zachraňuje přesně padnoucí ideální hrdina Kyle MacLachlan a hlavně samotná Duna. Vizuálně hypnotický Arrakis se svými obřími fantomy dokáže zcela pohltit a aspoň na chvíli dovést všechny k pocitům, že to, co se na plátně odehrává, má skutečně smysl. 50% (02.12.2007)

Mezi 15. a 30. rokem jsem měl období, kdy jsem ujížděl na sci-fi v jakékoliv formě, ale k Herbertově Duně jsem se nedostal. K fantasy, které si berou ze sci-fi jen prostředí, jako je třeba populární série Star Wars, jsem měl už tehdy odpor a Dunu jsem vyhodnotil jako obskurní záležitost. Lynchovo zpracování provázely rozporuplné reakce a sám režisér označil snímek za jediný, od kterého by se nejradši distancoval, a jednoznačně za svůj omyl. Přesto jsem byl zaskočený tím, jak zoufale neumětelsky a brakově na mě zapůsobil. Začínal přitom tak hezky, pohledem do tváře Virginie Madsen, která ve svém mládí patřila k nejpůvabnějším herečkám Hollywoodu. Jenže pak už bylo všechno špatně. Nevhodný casting, děsivě přehrávající padouši, mizerné kulisy. Dnes už vypadá Lynchova Duna jako parodie sebe sama, i když ze záměrné parodie žánru bych Lynche rozhodně nepodezíral. V témže roce vznikl Gilliamův Brazil, který i po řadě dekád působí díky stylizaci a originalitě pořád výborným dojmem. Tohle je paskvil, který má to štěstí, že jej natočil kultovní režisér, a přítomnost slavného jména mírní divácké reakce a dovoluje nasazovat růžové brýle i tam, kde to není namístě. Je zajímavé, že třídílná televizní adaptace na mě působila nepoměrně sympatičtějším dojmem, a na ČSFD si stojí hůř než tenhle kousek. Ano, lze tu najít v první půli pár zajímavých a působivých obrazů, dva tři herce, kteří se tu našli, ale zápory mnohonásobně přebíjí těchhle pár drobných kladů. Odpady nehýřím, vlastně naděluji velice zřídka, ale tohle byla opravdu bolestná ztráta času. I naivní barvotiskový Flash Gordon působí neskonale diváčtějším dojmem, minimálně nenudí a takový Paul Verhoeven se svým Total Recall by mohl Lynchovi vysvětlit, jak se má natáčet brakové sci-fi. Lynch dílem nudí, dílem svým neumětelstvím způsobuje trapné rozpaky. Celkový dojem: 10 %. (09.11.2020)